17. 9. 2014

Zpráva o Národní františkánské pouti na Hostýn 2014

Při setkání františkánské rodiny na Hostýnu, jde o to společně prožít pokoj poutního místa. Být spolu a zároveň být i sami v osobním setkání s Bohem.

První naše setkání s mocným Bohem, bylo v přívalech deště při cestě na Hostýn. A druhé bylo s Bohem slitovným, když na vrchu Hostýnu bylo pro změnu krásně a občas i slunečno. Požehnaná byla celá pouť láskou Boží. Projevilo se to v pokojném střídání v kapli a jídelně františkánských poutníků s jinou skupinou, která zde prožívala duchovní cvičení. Všude na poutním místě vyzařovala promodlená křesťanská laskavost. Sobotní část pouti začínala přednáškou.

Nejprve hovořil o své nové knize spisovatel, scénárista a malíř Oldřich Selucký. Jak se bude nová kniha jmenovat? Vzpoura v Assisi. Jedná se o dobrodružný román, kde hlavní postava jménem František z Assisi hledá své poslání. Kniha je ušitá na míru dnešním dětem a mladým lidem vyjde v karmelitánském nakladatelství koncem října.

Druhá část programu byla o opomíjeném velkém významu sociální nauky církve pro dnešní dobu. Bratr Lubomír Mlčoch jí představil na základě tří příběhů. Nejprve příběhem nesmírně bohatého stavitele za dob Rakouska Uherska, který se o své bohatství rozdělil s chudými studenty. Světově proslulý stavitel a architekt a poslanec Říské rady si byl vědom svých závazků k Bohu i k českému národu a proto mimo jiné založil v roce 1904 Nadání, Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, nejstarší českou nadaci, která podporovala chudé nadané studenty ve vzdělávání. Jenom podpora 3 a půl tisíce vysokoškolských studentů ubytovaných zdarma na Hlávkově koleji znamenala otevření cesty ke vzniku a uplatnění české inteligence v naší společnosti a jejího pozitivního vlivu téměř až do dnešních dnů.

Sociální nauka vede k tomu, abychom se dobrovolně dělili s druhými.

Druhým příkladem člověka, který správně pochopil sociální nauku církve, byl např. Mons. Jan Machač, kněz, který strávil mnoho let v komunistických vězeních a po té byl zbaven státního souhlasu a pracoval jako dělník ve smrduté dílně v nábytkářské firmě v Bystřici pod Hostýnem. Nezatrpkl a přijal svoji práci jako cestu, jako úkol, který mu nabídl Bůh. Svědčil o Bohu mezi dělníky svojí laskavostí a mírností. Práce je dar od Boha.

Třetím příkladem člověka, který tehdejší část sociální nauky prostudoval a pak se jí řídil ve svém praktickém, rodinném, politickém a křesťanském životě.  Hájil princip nerozlučitelnosti a svatosti rodiny, vyzdvihoval mravní smysl lidské práce, politiku představoval slovy i svými skutky jako nezištnou službu pro společné dobro, v ekonomii hlásal bratrství. Peníze mají sloužit především věčné spáse. Charita znamená milovat. Své peníze a um věnoval dílu výstavby kostelů na městských předměstích. Jeho cílem bylo Čechy navrátit Bohu.

Také celebrant národní poutní františkánské mše, otec Bonaventura Štivar v souladu s duchem celé naší pouti vyzdvihl osobní desatero papeže Františka. Zvláště slova žij a nech žít a nesnaž se obracet jiné na tvoji víru, respektuj jiná vyznání. Evangelizuj svými radostnými skutky, přestaň být negativní. Ať se spíše lidé ptají, kde bereš životní optimismus, než abys jim ty kázal.

Kristus byl vzkříšen, Aleluja. Kristus žije se na závěr pouti ozývalo z úst více jak 40 poutníků, kteří se radovali z prosluněné Křížové cesty světla. Text, který napsal Mons. Jan Bosco Graubner, jsme doplnili o vybrané texty z řehole sekulárního Františkánského řádu.

(Luboš Kolafa)

gallery