25. října

Bl. Marie od Ježíše Masiá Ferragud a družek, panen a mučednic 2. řádu

Nezávazná památka

(Neslaví-li se slavnost posvěcení kostela)

Sestry klarisky-kapucínky Marie od Ježíše Masiá Ferragud (* 1882), Marie Veronika Masiá Ferragud (* 1884) a Marie Felicita Masiá Ferragud (* 1890) z kláštera v Agollentu, Isabel Calduch Rovira (* 1882) z kláštera v Castellónu a Milagros Ortells Gimeno (* 1882) z kláštera ve Valencii, věrné svému řeholnímu zasvěcení obětovaly životy na svědectví víře a získaly tak dvojí korunu mučednictví i panenství během náboženského pronásledování církve za občanské války ve Španělsku roku 1936. Tyto mučednice byly blahořečeny současně s bl. Aureliem z Vinalesy 11. března 2001 papežem Janem Pavlem II. a jsou počítány mezi jeho 16 druhů z kapucínského řádu. Kromě tří výše zmíněných sester z rodu Masiá Ferragud zemřela za týchž okolností a byla téhož dne blahořečena také jejich čtvrtá sestra jménem Josefa (* 1887), která byla bosá augustiniánka, a stařičká matka všech čtyř sester jménem Marie Terezie Ferragud Roig (* 1853), která byla neohroženou činovnicí Katolické akce, zemřela spolu se sestrami a byla jim velkým vzorem modlitby a statečnosti.

Společné texty o mučednících nebo o pannách.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 331: PL 38, 1469)

Kdo ztratí svou duši pro mne, nalezne ji

Jako evangelní trubka podněcovala mučednice v dychtivosti bojovat ona Pánova slova: Kdo miluje svůj život, ztratí ho, a kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne ho.¹ A zvítězily, protože nespoléhaly samy na sebe, ale na Pána. Kdo miluje svůj život, ztratí ho. Tomu lze rozumět dvěma způsoby: To znamená: Kdo miluje svou duši, ztratí ji. Jestliže ji miluješ, ztratíš ji; nebo jinak: nemiluj, abys neztratil. První způsob chápání chce říci toto: Jestliže ji tedy miluješ, ztrať ji. Zde ji zasej, a v nebi ji sklidíš. Jestliže rolník neztratí zrno zasetím, nebude ho milovat v době žní. Ten druhý způsob chápání chce říci toto: Nemiluj ji, abys ji neztratil. Ti, kdo se bojí zemřít, svědčí tím navenek o tom, že milují svůj život. Kdyby mučedníci takto milovali svůj život, bezpochyby by jej ztratili. K čemu by totiž bylo uchovat si duši v tomto životě, a ztratit ji pro život budoucí? Jaký užitek bychom měli z toho, kdybychom si drželi duši na zemi, a ztratili ji pro nebe? A k čemu to je, držet ji zde; a na jak dlouho? To, co (křečovitě) držíš, zahyne tvou vinou; jestliže to však ztratíš, nalezneš to v sobě. Budiž, ať si mučedníci uchovávají svůj život. Jak by se však stali mučedníky, kdyby stále drželi svou duši zde? A žili by v tom případě až do dnešního dne? Kdyby zapřeli Krista, a tak si drželi svou duši v tomto pozemském životě, což by ji neztratili, až by jednou z tohoto života odcházeli?

Protože však Krista nezradili, odešli z tohoto světa k Otci. Hledali Krista tím, že ho vyznávali; a získali ho, když zemřeli. Velký zisk jim tedy vyplynul ze ztráty života. Ztratili zrno, a za odměnu byli korunováni; opakuji: Zasloužili si být korunováni a těší se životu bez konce.

A kromě toho se na nich uskutečňuje, co Pán připojuje dále: A kdo ztratí svou duši pro mne, nalezne ji. Říká: pro mne. A v tom to spočívá. Kdo ji ztratí ne jakýmkoliv způsobem, ne z libovolného důvodu, nýbrž pro mne. Oněm totiž mluvila již slova proroků: Pro tebe jsme každý den vedeni na smrt². Proto mučedníkem se člověk nestává na základě utrpení, ale na základě důvodu utrpení.

Tak rozlišujeme na Kalvárii tři různé kříže. Kristus byl ukřižován mezi dvěma zločinci. Po jedné i druhé straně visel kriminálník, a mezi nimi on. A ten kříž je jakoby soudním tribunálem, který jednoho pro rouhání odsoudil, a druhého pro vyznání víry korunoval. Co učinil soudce, že takto mohl soudit? Již totiž rozlišoval mezi těmito kříži. Kdybychom měli posuzovat podle trestu, byl na tom Kristus podobně jako oba zločinci. Jestliže se však někdo zeptá kříže, proč byl ukřižován Kristus, odpověděl by nám: »Bylo to pro vás«. Řeknou mu tedy i mučedníci: »Také my jsme zemřeli pro tebe«. »On zemřel pro nás a my pro něj.« Zatímco však on zemřel pro nás, aby nám poskytl dobrodiní; my, jestliže umíráme pro něho, nečiníme tak proto, abychom mu poskytli nějaké dobrodiní. Proto v prvním i druhém případě jsme cílem my: To, co vychází z něj, přichází k nám; a to, co se děje pro něj, vrací se k nám. Platí o něm totiž to, co říká duše radující se v Pánu: Řekl jsem Pánu: Ty jsi můj Bůh, protože nepotřebuješ má dobra.³ Co jiného jsou totiž má dobra, než dobra od tebe darovaná? A jak může potřebovat nějaké dobro ten, od koho pochází každé dobro?

On nám dal přirozenost, abychom existovali; dal nám duši, abychom žili; dal nám inteligenci, abychom rozuměli; dal nám potravu, abychom se jí udržovali při smrtelném životě; dal nám zdroje světla na nebi i prameny na zemi. Ale toto všechno je společným darem pro dobré i pro zlé. Jestliže tedy toto dává i zlým, nevyhrazuje nic zvláštního pro dobré? Ano, vyhrazuje. A co je to? To, co oko nevidělo; co ucho neslyšelo a co ani do srdce člověka nevstoupilo. Do srdce člověka totiž vstupuje jen to, co v něm už předtím bylo. Srdce má tedy vyšší bytí než to, co do něj vstupuje. Bůh pro tebe nepřipravil to, co vstupuje do srdce, ale to, kam směřuje tvé srdce. Oko to nevidí, protože to nemá barvu; ucho to neslyší, protože to není zvuk; rovněž to nevstupuje do srdce člověka, protože to není pozemská myšlenka. Takto tedy chápejte onu větu: Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce člověka nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.⁴

Snad se mě ještě zeptáte, co je to. Ptejte se toho, kdo začal bydlet ve vás. Hledejte tedy to, co Bůh vyhrazuje dobrým, jestliže i zlým dává tolik dobrého. Někteří se však nepřestávají ptát: Co je to tedy, co Bůh vyhrazuje pouze dobrým, totiž těm, které učinil dobrými? Velmi stručně naši odměnu definuje prorok: Já budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.⁵ Já budu jejich Bohem. Bůh nám tedy slibuje za odměnu sám sebe. Hledej jiného, můžeš-li najít nějakého lepšího. Kdybych řekl, že nám slíbil zlato, měl bys z toho radost; když však říkám, že slíbil sám sebe, ty jsi z toho smutný? Jestliže boháč nemá Boha, co vlastně má? Nežádejte Boha o nic jiného než o něho samého. Milujte ho nezištně a mějte touhu získat jen jeho samého. Nebojte se, že budete mít nedostatek. Jestliže nám dává sám sebe, to nám stačí. Vzpomeňte, co říká v evangeliu apoštol Filip: Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí.⁶

Proč se tedy divíte, bratři a sestry, že mučedníci, kteří milují Boha, tolik vytrpěli, aby získali Boha? Pohleďte na ty, kdo se vystavují nepřízni počasí i četným nebezpečím, a mnoho jsou ochotni vytrpět, aby získali zlato. I oni říkají zlatu: Pro tebe jsme každý den vedeni na smrt. Kristus však odpoví svým mučedníkům: »Jestliže jste umřeli pro mne, naleznete sebe i mne.« Zlato však řekne chamtivcům: »Jestliže zemřete kvůli mě, ztratíte sebe i mě.« Když tedy milujeme a následujeme, není to nadarmo. Slavíme den smrti mučedníků, a radost z jejich svědectví je nám osvěžením v parnu našich dnů. Je-li totiž naše láska k nim věrná, nebude nadarmo, neboť spolu s nimi budeme jednou žít bez konce.

¹ Srov. Mt 10, 39; Jan 12, 25. ² Srov. Žl 64 (63), 22. ³ Srov. Žl 16 (15), 2 Vulg. ⁴ Srov. 1 Kor 2, 9. ⁵ Srov. Lv 26, 12; 2 Kor 6, 16. ⁶ Srov. Jan 14, 8.

Zpěv po druhém čtení 2 Tim 4.7–8; Flp 3, 8.10

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď mě už jen očekává věnec spravedlnosti, který mi předá můj Pán.

V. Všechno to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše. A protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď mě.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí věčný Bože, tys ozdobil blahoslavenou Marii od Ježíše a její družky dvojím věncem vítězství jako panny i jako mučednice; uděl nám, na jejich přímluvu, abychom vytrvali v opravdové lásce a poznali moc Kristova vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého…