2. prosince

Bl. Rafaela Chylińského, kněze 1. řádu

Nezávazná památka

(V plzeňské diecézi se slaví svátek výročí posvěcení katedrály)

Blahoslavený Rafael se narodil roku 1694. Po období vojenské služby vstoupil do Řádu menších bratří konventuálů a roku 1717 přijal kněžské svěcení. Jako kněz působil v mnoha klášterech. Ve svém životě spojoval lásku k Bohu s hrdinským nasazením pro službu chudým, nemocným a trpícím. Zemřel 2. prosince 1741 v Lagiewnikach u Lodži v Polsku. Blahořečil ho 9. června 1991 papež Jan Pavel II.

Společné texty o duchovních pastýřích.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z homilie papeže Jana Pavla II. ve Varšavě při blahořečení Rafaela Chylińského 9. června 1991

(Acta Apostolicae Sedis 84, [1992], s. 377–381)

Sociální láska

Přikázání lásky má v evangeliu i svůj společenský rozměr. Kristus říká: To je mé přikázání: Milujte se navzájem,¹ milujte se vespolek.

Koncil učí, že člověk je jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého.² A přece současně tento člověk – obraz Boha a jeho podoba – může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého.³

Chci vám dnes, bratři a sestry, zanechat jakoby dodatečné povzbuzení k takové lásce, která chce Bohu darovat sebe celého, a bližního miluje jako sebe samého. Při této mši svaté byl vyhlášen za blahoslaveného františkán, Otec Rafael Chyliński. Byl to člověk velké modlitby a současně velkého srdce pro ubohé. Když v Krakově roku 1736 vypukla epidemie, zcela se zasvětil nemocným a konal všechny služby, nedbaje na vlastní bezpečí. S oddaností sloužil ubohým, nakaženým, zachváceným epidemií, všem, kteří přicházeli do jeho kláštera v Lagiewnikach, dnes čtvrti Lodži; nejednou – když už neměl nic jiného – dával jim vlastní porci chleba anebo svůj plášť. Krátce po jeho smrti začal proces blahořečení, byl však přerušen rozděleními Polska.

To, že po tak dlouhou dobu nezanikla památka jeho svatosti, je svědectvím, že Bůh jako by zvlášť čekal na to, aby jeho služebník mohl být prohlášen blahoslaveným již ve svobodném Polsku. Velmi jsem se nad tím pozastavil, když jsem četl jeho životopis. Jeho život je spojen se saským obdobím, a víme, že to byly smutné časy nejen z hlediska politické a polské historie, ale i z hlediska společenské morálky.

Otec Rafael si zvolil povolání chudého syna svatého Františka. Jeho skrytý život, ukrytý v Kristu, byl protestem proti tomu sebezničujícímu vědomí, postupu a jednání šlechtické společnosti v oněch saských dobách, o nichž víme, jaký měly konec. Proč však nám to dnes Prozřetelnost připomíná? Proč až nyní dozrál tento proces přes všechna znamení ze země i z nebe, že je možné vyhlásit Otce Rafaela blahoslaveným? Odpovězte si na tuto otázku. Odpovězme si na ni. Zastavme se všichni nad výmluvností tohoto blahořečení právě léta Páně 1991.

¹ Jan 15, 12. ² Gaudium et Spes 24. ³ Gaudium et Spes 24; srov. Lk 17, 33.

Zpěv po druhém čtení Mt 25, 35.40; Př 19, 17

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

V. Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. * Amen.

Závěrečná modlitba

Bože, blahoslavený kněz Rafael veden tvou milostí následoval Krista pokorného a chudého a v duchu evangelní lásky přinášel pomoc potřebným a nemocným; dej, abychom podle jeho příkladu konali dílo křesťanského milosrdenství a zasloužili si přijetí mezi blahoslavené v tvém království. Skrze tvého Syna…