29. listopadu

Všech svatých serafínského řádu

Svátek

Dnes františkánská rodina oslavuje všechny svaté, kteří následovali Krista a svatého Františka a zachováváním jeho řehole dosáhli evangelní dokonalosti. Od 13. století až do naší doby vzešlo z františkánské rodiny téměř 500 svatých a blahoslavených kněží, řeholníků, řeholnic a terciářů. Oni jsou našimi přímluvci u Boha.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Pánu, Králi králů, on je korunou svatých.

Modlitba se čtením

Hymnus

Všech tvorů Vykupiteli,
své sluhy zachraň, Ježíši,
usmířen svatou přímluvou
své Matky, Panny nejčistší.

Blažených duchů nebeských
zástupy jasem planoucí,
zapuďte zla, jak minulá,
tak přítomná i budoucí.

Vy mučedníci vítězní,
vy svatí slavní vyznáním,
nás přímluvami uveďte
k nebeským sídlům přejasným.

Františkův dorost s Klářiným,
jenž kráčel v jejich šlépějích,
učiňte, s všemi svatými,
ať s Kristem trůní v nebesích.

Ohniska svárů odstraňte
ze společenství věřících,
ať blaho míru Kristova
cítíme věčně v srdcích svých.

Trojici Boží dík buď vzdán.
I vy už spojte v jeden hlas
své prosby, ať vždy chvály daň
jí můžem splácet v pravý čas. Amen.

Žalmy

1. ant. Hospodin dbá o cestu spravedlivých, kteří dnem i nocí přemítají o jeho zákoně.

Žalm 1

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, † nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, * a nezasedá ve shromáždění rouhačů,

ale má zalíbení v Hospodinově zákoně * a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. –

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, * ve svůj čas přináší ovoce,

listí mu nevadne * a daří se mu vše, co koná. –

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: * jsou jako pleva rozvátá větrem.

Proto neobstojí bezbožní na soudu * ani hříšní ve shromáždění spravedlivých.

Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, * ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Ant. Hospodin dbá o cestu spravedlivých, kteří dnem i nocí přemítají o jeho zákoně.

2. ant. Podivuhodné je tvé jméno, Pane; slávou a ctí jsi ověnčil své svaté.

Žalm 8

Hospodine, náš Pane, † jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, * svou velebností převýšils nebesa!

Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, * abys umlčel pomstychtivého nepřítele. –

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, * na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:

Co je člověk, že na něho myslíš, * co je smrtelník, že se o něho staráš? –

Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, * ověnčils ho ctí a slávou,

dals mu vládnout nad dílem svých rukou, * položils mu k nohám všechno:

ovce i veškerý dobytek, * k tomu i polní zvířata,

ptáky na nebi a ryby v moři, * vše, co se hemží na stezkách moří. –

Hospodine, náš Pane, * jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Ant. Podivuhodné je tvé jméno, Pane; slávou a ctí jsi ověnčil své svaté.

3. ant. Kdo konali spravedlnost, smějí přebývat na tvé svaté hoře, Pane.

Žalm 15 (14)

Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku, * kdo přebývat na tvé svaté hoře? –

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, † upřímně smýšlí ve svém srdci, * svým jazykem nepomlouvá,

nečiní příkoří svému bližnímu, * netupí svého souseda. –

Nešlechetným člověkem pohrdá, * ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.

Nemění přísahu, i když je mu na škodu, † nelichvaří svými penězi * a nebere úplatky proti nevinnému. –

Kdo takto jedná, * nikdy nezakolísá!

Ant. Kdo konali spravedlnost, smějí přebývat na tvé svaté hoře, Pane.

V. Radujte se spravedliví z Hospodina.

O. Jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

První čtení

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 4, 5–18; 5, 14–15; 6, 1–2.4–10

Ježíšův život je patrný na našich tělech

Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: Ať ze tmy zazáří světlo!, zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.

Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet (lidí) bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.

A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne omlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

Jako (Boží) spolupracovníci vás proto napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl. Hle, teď je ta doba příhodná, hle, teď je ten den spásy!

Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jako by chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

Zpěv po prvním čtení Žl 132 (131), 1

Pro přikázání Páně a pro zákony otců vytrvali Boží svatí v bratrské lásce. * Protože měli jednoho ducha a jednu víru.

V. Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu. * Protože měli.

Druhé čtení

Z Obrany chudých od svatého Bonaventury, biskupa

(Apologia pauperum, kap. 3, 8-10: Opera Omnia, sv. 8, s. 246–247)

Naučme se nedívat příliš vysoko, ale ztotožnit se s malými

Když náš Spasitel říká na prvním místě: Blahoslavení chudí v duchu¹, vyzývá k dokonalému zřeknutí se časného majetku. Když pak říká: Blahoslavení tiší², vede ke zřeknutí se vlastní vůle a smyslů, kterými se člověk stává tvrdým a bezohledným. Když dále přidává: Blahoslavení plačící³, nabádá k úplnému odvrácení od tělesných rozkoší. Nato pokračuje: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, a blahoslavení milosrdní⁴ a tím vede ke spravedlivému, svědomitému a laskavému vztahu k bližním. Pak dodává: Blahoslavení čistého srdce a blahoslavení tvůrci pokoje⁵. Tím nás volá, abychom se povznášeli k Bohu s čistou myslí a klidným, pokojným srdcem. Tak se duše dokonalého člověka stává podobnou Jeruzalému, jehož jméno se vykládá jako »město pokoje«. Když nakonec praví: Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království⁶, jako by uzavíral kruh a vrací se na začátek, protože v tomto jediném se všechno naplňuje.

To potvrzuje svatý patriarcha chudých, František, když na začátku své řehole klade první tři body jako její živé základy: »Řehole a život menších bratří jest: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem
v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě«. Další tři pak doporučuje jako doplnění, po kterém mají toužit: »Ať se bratři snaží o to, po čem mají toužit nade všecko, totiž aby měli Ducha Páně a ten aby v nich svatě působil, aby se k němu modlili neustále čistým srdcem, aby byli pokorní, trpěliví v pronásledování a v nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, ponižují a tupí.« Tím se dotýká oné druhé trojice, neboť na první místo klade povznesení se k Bohu, na poslední laskavost k bližnímu, doprostřed snášenlivost k nepřátelům.

Tak je tedy dokonalý člověk prvními třemi ukřižován světu a třemi následujícími se stává podobným Bohu, aby se jako šesti křídly serafa pozdvihoval od věcí světských k věcem božským. Zasloužil si tedy tento chudičký svatý, který dokonale zachoval dokonalost evangelia a učil jí, aby mu Kristus ve zjevení serafa vtiskl své jizvy jako stvrzující pečeť. Tak nám proti nebezpečné temnotě poslední doby ukázal znamení na cestě dokonalosti, a tak jsme byli poučeni, jak této dokonalosti dosáhnout, naučíme-li se nedívat příliš vysoko a budeme-li ochotně přijímat pokoření.

¹ Mt 5, 3. ² Mt 5, 5. ³ Mt 5, 4. ⁴ Mt 5, 6–7. ⁵ Mt 5, 8–9. ⁶ Mt 5, 10.

Zpěv po druhém čtení Mt 19, 27.29; Lk 6, 20

Vy, kteří jste opustili všechno a šli jste za mnou, * stokrát víc dostanete a za podíl budete mít život věčný.

V. Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. * Stokrát víc.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Kriste, jenž sídlíš v jasu nebes nyní,
naděje, cesto, žití, spáso svatých,
skloň se k nám v bídě a laskavě přijmi
oběť chval našich.

Všech andělů sbor dík ti neustálý
vzdává a zpívá tobě píseň chvály
a s nimi svatí i nadšené nebe
věčně ctí tebe.

Pro zásluhy tvé Matky, Panny čisté,
i všech svých svatých zadrž, dobrý Kriste,
tresty, jež byly námi vyvolány,
zhoj naše rány.

Už zde nám dopřej konat vše k tvé chvále,
měj soucit s tímto žitím plným strastí,
ať smíme patřit v tvou tvář neustále
v tvé věčné vlasti.

Vykupiteli, věčná ti buď sláva,
i Bohu Otci ať se chvála vzdává,
ať věčnou slávou Duchu Těšiteli
zzní vesmír celý. Amen.

1. ant. To jsou ti svatí, které si vyvolil Pán a dal jim věčnou slávu.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Svatí a pokorní srdcem, velebte Pána; duchové a duše spravedlivých, zpívejte Bohu chvalozpěv. (Dan 3, 87.86)

3. ant. To je sláva všech svatých, kteří šli ve stopách Kristových.

Krátké čtení Řím 8, 29–30

Ty, které si (Bůh) napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy./p>

Zpěv po krátkém čtení Žl 68 (67), 4; Mdr 5, 15

O. Spravedliví se radují, jásají před Bohem, * veselí se v radosti. Spravedliví.

V. Jejich odměna je u Pána, * veselí se v radosti. Sláva Otci. Spravedliví.

Ant. k Zach. kant. Trojjediný věčný Bože, tebe chválí slavný zástup mučedníků, panen a svatých žen a všichni svatí tě společně oslavují.

Prosby

Bůh ukazuje svou slávu na svých svatých a velikost jejich života je jeho dar. Proto k němu s důvěrou volejme:

Bože, dávej nám svou milost.

Bože, prameni svatosti, život tvých svatých nám ukazuje nepřeberné bohatství tvých darů,

– dávej nám na nich hlouběji poznávat tvou velikost.

Věčný Bože, ty nám ve své prozřetelnosti zjevuješ na svých svatých dokonalý obraz života ve spojení s Kristem,

– dej, ať se s jejich pomocí také my stáváme stále podobnějšími tvému Synu.

Bože, králi věčné slávy, ty v nás příkladem těch, kdo věrně následují Krista, vzbuzuješ touhu po nebeské vlasti,

– dej, ať se od nich naučíme jít cestou, která bezpečně vede k tobě.

Bože, ty nám dáváš při slavení památky tvého Syna možnost připojit se ke chvále, kterou ti vzdávají svatí,

– dej nám ducha pravé zbožnosti, abychom už zde na zemi měli účast na tom, co oni konají v nebi.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí, věčný Bože, ty ozařuješ svou církev slavným životem svatých serafínského řádu, a my si dnes jejich společnou oslavou připomínáme vynikající příklady jejich ctností; dej, ať je také následujeme, abychom spolu s nimi dostali korunu spravedlnosti v nebi. Skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Krátké čtení Mdr 5, 15–16

Spravedliví však žijí navěky, jejich odměna je u Pána a Nejvyšší o ně pečuje. Proto obdrží velkolepé království a nádhernou korunu z ruky Pána, který je bude chránit pravicí a ramenem je zaštítí.

V. To je pokolení těch, kdo touží po Hospodinu,

O. kdo hledají tvář Jakubova Boha.

V poledne

Krátké čtení Sir 44, 10–14

(Naši otcové) jsou proslavení muži, a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u jejich potomstva, na jejich děti (přejde) bohaté dědictví. Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním, a kvůli rodičům i jejich děti. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne. Jejich těla byla pohřbena v pokoji, ale jejich jméno žije po mnoho pokolení.

V. Lidé si vyprávějí o jejich moudrosti,

O. shromáždění zvěstuje jejich chválu.

Odpoledne

Krátké čtení Tob 2, 18 (řec.)

Jsme děti svatých a očekáváme život, který Bůh dá těm, kdo svou víru v něho nikdy neztratili.

V. Vaši bratři dostali věnec života,

O. který Bůh slíbil těm, kdo ho milují.

Nešpory/p>

Hymnus

Ježíši, dárce spasení,
svým věrným sluhům spásu dej,
ty, Panno, lásky prameni,
nám vykoupeným pomáhej.

Knížata nebes, která dnes
v nadhvězdné říši vládnete,
těch, kdo o dary nebeské
vás prosí, se už ujměte.

Šik mučedníků vítězných,
vznešené kněží zástupy
i čisté panny kéž už nás
očistí z hříchů potupy.

Moc, chvála, sláva, dík a čest
ať Bohu Otci se Synem
i Duchu Těšiteli jest
vvzdávána věčně vesmírem. Amen.

1. ant. Viděl jsem stát před trůnem veliký zástup svatých ze všech národů. (Srov. Zj 7, 9)

Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých mužích.

2. ant. Měli na čele napsáno jméno Beránka a jméno jeho Otce. (Zj 14, 1)

3. ant. Všichni svatí se radují s Kristem, oděni bílým rouchem následují Beránka, kamkoli jde. (Srov. Zj 7, 9; 14, 4)

Krátké čtení Sir 44, 1.6–7

Chvalme nyní slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. Byli to muži bohatí a obdaření mocí, klidně žili ve svých domech. Ti všichni byli vážení u svých současníků a za svého života si získali chválu./p>

Zpěv po krátkém čtení

O. To jsou opravdoví bratři: * zvítězili nad zlobou světa. To jsou.

V. Šli za Kristem a získali nebeské království, * zvítězili nad temnotami světa. Sláva Otci. To jsou.

Ant. ke kant. P. M. Od věků nikdo neslyšel, k sluchu nikomu neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, tak jednal s těmi, kdo v něho doufají. (Iz 64, 3)

Prosby

Bůh ukazuje svou slávu na svých svatých a velikost jejich života je jeho dar. Proto k němu s důvěrou volejme:

Bože, dávej nám svou milost.

Ty dáváš mučedníkům statečnost, aby svědčili o Kristu až k prolití vlastní krve,

– posiluj všechny, kdo přijali křest, aby vydávali svědectví evangeliu.

Ty voláš panny, aby se zcela oddaly Kristu,

– dej nám poznat, že jejich panenství je tvůj dar a znamení plnosti, k níž církev roste očekávajíc zjevení budoucí slávy.

Život tvých svatých je znamením tvé přítomnosti mezi námi,

– veď nás, abychom podle jejich příkladu směřovali ke svatosti.

Otevři umírajícím bránu nebeského domova, aby přebývali s Pannou Marií, svatým Josefem a se všemi svatými,

– a na jejich přímluvu přijmi také nás mezi své vyvolené.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.