26. listopadu

Sv. Leonarda z Porta Mauritia, kněze 1. řádu

Památka

Narodil se 20. prosince 1676. Když studoval v Římě, požádal o přijetí mezi menší bratry. Jako kněz prošel téměř celou Itálií a s velkým užitkem kázal lidu. Napsal také mnohá díla pro kazatele a pro výchovu věřících. Roku 1697 vstoupil v Římě k riformelle (reformní větvi františkánů). Zemřel v Římě 26. listopadu 1751, svatořečen byl 29. června 1867 papežem Piem IX.

Společné texty o duchovních pastýřích (o řeholnících).

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých.

Modlitba se čtením

Hymnus

Když při návratu tvého svátku chrámem
zní, Leonarde, náš zpěv ku tvé chvále,
ty, věncem slávy ozdobený právem,
stůj při nás stále.

Vždyť tys od dětství byl zbožností vroucí
proniknut, která dechem svým tě hřála,
a tvoje srdce Boží láska žhoucí
naplňovala.

Jen co je čisté, to tě mocně táhne,
jen co je svaté, po tom tvůj duch prahne,
o další nedbáš, nejvíc obšťastní tě
ústraní skryté.

Zde Bohu žiješ, bičuješ své tělo,
aby se školou kříže státi smělo,
do rozjímání vroucí prosby vplétáš,
k hvězdám až vzlétáš.

V soucitu líbáš rány trpícímu
Pánu, nesl trest i naši vinu,
hle, milost tryská proudem z boku jeho
otevřeného.

Za oddanou tvou lásku plnou něhy
mateřskou péči svou ti Panna zjeví:
když tělo slábne, vždy tě před nemocí
chrání svou mocí.

Ať s celou zemí nebe nekonečné
Trojici zpívá chvalozpěvy věčné,
že moudrostí svou vesmír nedozírný
řídí a mírní. Amen.

Druhé čtení

Ze spisů svatého Leonarda

(Opere complete, sv. 2, Venezia 1868, s. 176–177)

Rozjímání o Kristově utrpení vyvolá upřímnou zkroušenost srdce

Celá země je zpustošena, ale nikdo si toho nevšímá! ¹ Hle, to je začátek všeho zla, že si nikdo nevšímá toho, o čem by bylo třeba vážně uvažovat: Odtud totiž pochází mnoho zmatků v jednání. Především se nedbá o poslední věci; zapomíná se na Boží dobrodiní a na to vše, co pro nás Boží Syn vytrpěl při svém krutém mučení; nedbale se vykonávají úkoly a povinnosti vlastního stavu; nedává se pozor na nebezpečí, která ze všech stran obklopují náš život. A když je proto svět naplněn nepravostmi, právem si Jeremiáš stěžuje: Celá země je zpustošena.

Je nějaká pomoc proti takovým zlům? Ovšemže, a chtěl bych všem prelátům, farářům, kněžím a ostatním Božím služebníkům, jimž padám k nohám, zvěstovat, že tento vytoužený lék je po ruce, aspoň z velké části: Totiž zbožné cvičení tak zvané »křížové cesty«. Jestliže se jejich horlivostí a pílí rozšíří do jednotlivých farností a kostelů, bude jistě nejmocnější ochranou proti rozmáhajícím se neřestem a naplní velikými dary ctnosti všechny, kdo budou zbožně přemýšlet o utrpení a lásce Ježíše Krista. Kolik spásných osvícení vyvolá v mysli vytrvalé rozjímání o přehořkém utrpení Božího Syna, jak upřímnou zkroušenost srdce, jak nezlomnou pevnost ducha! Každodenní procházení křížové cesty mě poučilo, že mravy lidí se tímto zbožným způsobem modlitby rychleji obracejí k dobrému.

Vždyť křížová cesta je protijed na neřesti, očista od nevázaných vášní, účinný podnět k ctnosti a svatému životu. Opravdu, jestliže si kruté křižování Božího Syna živě představíme před očima své mysli, sotva můžeme odolat, abychom se v záři takového světla nehrozili ohavností vlastního života; naopak, budou nás nutit, abychom láskou odpověděli na takovou lásku nebo aspoň ochotně snášeli protivenství, která v životních podmínkách každého z nás přicházejí.

¹ Jer 12, 11.

Zpěv po druhém čtení 1 Kor 2, 2.5.4

Rozhodl jsem se, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. * To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

V. Moje mluvení a kázání záleželo v projevování Ducha a moci. * To proto.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Stravován láskou, jež až srdce mučí,
statečný muž ten nikde nemá stání,
zbloudilé hledá, nezkušené učí,
bezbranné chrání.

Po jeho slovech chví se srdce žalem,
tváře se hořkým pláčem zalévají,
venkov se mění, i města se valem
ze svých vin kají.

Jej nezadrží žádné nebezpečí,
před vítězem se hradby vzdoru zřítí,
všem, v každé chvíli s láskyplnou péčí
skýtá chléb žití.

O tom, jak řádně svaté zrní seje,
všude se pádný důkaz najít může:
Láska plá žárem a víra se skvěje
jak svěží růže.

Nyní, když trůní v nadpozemské vlasti,
na svou zem rodnou pohlíží pln lásky:
Nenechá zničit od žádného zrádce
plody své práce.

Ať s celou zemí nebe nekonečné
Trojici zpívá chvalozpěvy věčné,
že moudrostí svou vesmír nedozírný
řídí a mírní. Amen.

Ant. k Zach. kant. Prozářil všechno jako slunce, jeho díla jsou plna Boží slávy.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí a milosrdný Bože, tys učinil svatého Leonarda slavným hlasatelem tajemství kříže; na jeho přímluvu dej, ať pochopíme, jaké poklady jsou v kříži skryty, a ať se na nás projeví účinky vykoupení. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Hymnus

Všemocný Bože, vyslechni
své sluhy tebe prosící
a všechny, kdo den sváteční
věrného tvého sluhy ctí.

Zázračné skutky vykonal,
zářnými ctnostmi vynikal,
každému jasným světlem plál,
kdo v Božím domě přebýval.

On byl tvou živou obětí,
a nedal v tomto zajetí
na sobě hříchům ulpěti;
stigmata dals mu právě ty.

Teď, Kriste, jeho slávou jsi,
vítězstvím, věčnou slavností,
pro jeho prosby, k jeho cti
nás uveď do svých radostí.

Ať tebe, Kriste, lidstvo ctí
za nespočetné milosti.
Až duch náš tělo opustí,
odměň nás ve svém království. Amen.

Ant. ke kant. P. M. Pán mu dal statečnost a sílu, aby vystoupil na výšiny a dostal jeho dědictví. (Srov. Žl 18 [17], 33–34)