19. listopadu

Sv. Anežky z Assisi, panny 2. řádu

Památka

Narodila se v Assisi roku 1197 a při křtu dostala jméno Kateřina. V 15 letech vstoupila do 2. řádu sv. Františka a následovala svou sestru Kláru v životě chudoby. Několik let byla představenou kláštera ve Florencii, vrátila se do Assisi a zemřela krátce po své sestře, pravděpodobně 27. srpna 1253. Její úctu potvrdil roku 1753 papež Benedikt XIV.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

Hymnus

Anežko, chloubou jsi všech panen vznešených,
teď trůníš zářící v palácích nadhvězdných.
Právem jsi dosáhla nejvyšší odměny,
slyš náš zpěv, který tobě zní.

Znajíc nebezpečí, jež v žití hrozí všem,
i jak svět snaží se s prohnaným důmyslem
svést srdce poctivá, moudře se rozhodneš,
do ústraní že odejdeš.

Je rodná sestra tvá Klára tvou vůdkyní,
ta poučí tě, jak lákadly svůdnými
pohrdat, a ty pak opouštíš s radostí
slávu, čest a dům otcovský.

Chtějíc se Kristu jen zalíbit, hrubý šat
oblékneš a vstoupíš do Františkových řad,
abys co nejdříve mohla nalézti tam
přímou pěšinu k výšinám.

Bože, jenž řídíš svět, stůj při nás v každý čas,
pro přímluvy Anežky ať se každý z nás
už cestou ctnosti dá, aby směl dosíci
odměny, jež nám slíbil jsi. Amen.

Druhé čtení

Z listu svaté Anežky z Assisi její sestře Kláře

(Ed. I. Omaechevarria, Madrid 1970, s. 304–306)

Jedno tělo a jeden duch v Kristu

Své ctihodné Matce a Paní v Kristu, vzácné a vroucně milované Paní Kláře a celému jejímu konventu, Anežka, pokorná a nejmenší služebnice Krista. Protože osud všech lidí už je tak utvářen, že nikdy nemůže člověk zůstat v témže stavu, proto jakmile si člověk myslí, že je šťasten, už se řítí do neštěstí. Věz tedy, Matko, že největším utrpením a nesmírným zármutkem pro mé tělo i ducha, takže jsem nad pomyšlení stísněná a ztrápená, že sotva mohu mluvit, je to, že jsem tělesně odloučena od Vás a svých ostatních sester, o nichž jsem myslila, že s nimi budu na tomto světě žít i umírat.

Toto utrpení mělo svůj počátek, ale neukazuje se jeho konec, nezmenšuje se, roste. Vzniklo nedávno, ale jako by nemělo konce. Stále je se mnou a nechce se ode mne vzdálit. Věřila jsem, že na zemi jedna smrt a jeden život spojuje ty, kdo mají v nebi týž život, a že společný hrob skryje ty, které mají tak podobnou přirozenost. Avšak jak vidím, klamala jsem se, přišla velká bída a já jsem opuštěná a v každém ohledu trpím. Mé nejmilejší sestry, plačte se mnou, bědujte se mnou, abyste jednou nemusely zakoušet to, co já! Pomozte mi, prosím, svými zbožnými modlitbami, aby mi toto utrpení bylo snesitelné a lehké. Nejmilejší Matko a Paní, co mám říci, když už ani doufat nemohu, že své sestry ještě v tomto životě uvidím?

Nemám tu nikoho ze svých milých, kdo by mě potěšil. V jiném ohledu však jsem velmi potěšena, a Vy byste mi mohly k tomu blahopřát: Našla jsem tu totiž hlubokou svornost, žádné roztržky, a to v takové míře, že je to až neuvěřitelné. Všechny mě přijaly s velkou laskavostí a radostí, a s oddaností plnou úcty mi slíbily poslušnost. Všechny se odporoučejí Bohu i Vám a Vašemu konventu, a já odporoučím sebe i je ve všem a skrze všechno Vám, abyste svědomitě pečovala o mne i o ně stejně jako o své sestry a dcery. Vy si pak buďte jista, že já i ony po celý život chceme zachovávat Vaše příkazy a napomenutí.

Zpěv po druhém čtení

Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

V. Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Panno, ty z moudrých panen jsi,
když jdeš za Klárou, sestrou svou,
naproti svému Snoubenci
a neseš lampu rozžatou.

Vede tě láska horoucí;
tvá mysl, jež se bolestí
ani zlem nedá přemoci,
v těžkostech ještě víc se skví.

Tělo, jež krotí drsný šat,
často i s nocí bezesnou,
zahání jenom chlebem hlad
a douškem vody žízeň svou.

Než jakou skvělou jasností
je proniknuta tvoje tvář
a jakou blahou radostí
své srdce naplněno máš!

Tvůj duch se vznáší k hvězdám výš,
už zří jen stín niv pozemských.
Když odložil svých údů tíž,
zmocní se sídel nebeských.

Teď vzata v říši nadhvězdnou,
na chráněnce své vlídně hleď
a nás tou cestou bezpečnou
k odměnám věčným stále veď.

Ať Otci nestvořenému
i Synu zní náš chvalozpěv
i Těšiteli svatému
po všechny věky věků všech. Amen.

Ant. k Zach. kant. Že jsi opustila rodiče, dostaneš bohatou odměnu od Pána, svého Boha, za kterým jsi přišla a pod jehož křídla jsi se utekla.

Závěrečná modlitba

Bože, pod tvým vedením se svatá Anežka stala pro mnoho dívek vzorem serafínské dokonalosti; veď i nás, ať následujeme její ctnosti, abychom spolu s ní mohli zakoušet věčnou radost. Skrze tvého Syna …

Nešpory

Hymnus jako v ranních chválách.

Ant. ke kant. P. M. Já patřím svému miláčkovi a on je můj, on pase mezi liliemi. Nalezla jsem miláčka svého srdce, uchopila jsem ho a už ho nepustím. (Pís 6, 3; 3, 4)