13. listopadu

Sv. Anežky České, panny 2. řádu,
hlavní patronky františkánské rodiny v českých zemích

Slavnost

Narodila se kolem roku 1211 jako dcera krále Přemysla Otakara I. Odmítla nabídku k sňatku s císařem Fridrichem II. (1231). Založila v Praze klášter klarisek, který byl prvním klášterem klarisek za Alpami, sama do něho vstoupila (1234) a stala se jeho představenou. Založila též první špitál v Čechách a uvedla do něj špitální bratrstvo, z něhož se později stal Řád křižovníků s červenou hvězdou. Po vzoru sv. Kláry si vyžádala na papeži pro svůj klášter privilegium chudoby a usilovala spolu se sv. Klárou o schválení řehole pro klarisky. Svědectví o jejím příkladném životě a vroucí zbožnosti podávají listy sv. Kláry a papeže Řehoře IX. Zemřela 2. března 1282 v naprosté chudobě ve svém klášteře Na Františku. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1874 a za svatou 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.

První nešpory

Hymnus

Hvězdičko jasná, kněžno Bohu milá,
Anežko Česká, slávo rodných niv,
paměť tvá otcům našim drahou byla,
nezemřel, kdo je v srdci lidu živ.
Přes věky dávné láska tvá září,
vltavské břehy šumí její zvěst,
národ tvůj vděčný před Boží tváří
zpívá ti v písni chvály věčnou čest.

V milostné kráse z Přemyslova rodu
rozpučel církvi bělostný tvůj květ,
z nádhery světa, z lichých jeho svodů
k nebi duch toužil v náruč Boží spět.
Odmítáš lesk a knížecí slávu,
Františka Otce volíš svatý řád,
pohrdáš zlatem dvorského hávu,
v řehole chudé odíváš se šat.

V pokoře tiché sloužíš nebes Pánu,
věno své dáváš chudým v lásky dar,
útulku svého otvíráš jim bránu,
nemocné voláš, mírníš bolů žár.
K tobě se vine chudina bídná,
svěřuje tobě srdce svého žal,
ó, jak je sílí slova tvá vlídná,
jak by dech ráje v srdce jejich vál.

Anežko naše, rozněť lásku vroucí,
kterou tak hořel andělský tvůj duch,
srdce ať vznítí oheň její žhoucí,
zasvítí světlem ráje v český luh.
Jako jsi za vlast spínala dlaně,
důvěrně prosíc Boha v čase zlém,
oroduj za nás u trůnu Páně,
národ svůj chraň a rodnou svoji zem.

1. ant. Odložila královská roucha, aby mohla vejít strmou cestou a úzkou branou do nebeského království.

Žalmy a kantikum ze společných textů o pannách.

2. ant. Svatá chudoba! Těm, kdo ji mají a po ní touží, přislibuje Bůh nebeské království.

3. ant. Zbožná chudoba! Pán Ježíš Kristus, který vládl a vládne nebi i zemi, se rozhodl vyvolit si ji nade vše ostatní.

Krátké čtení 1 Kor 7, 32b.34a

Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši.

Zpěv po krátkém čtení

O. Mým údělem je Pán, * v něho budu doufat. Mým údělem.

V. Je dobrotivý k těm, kdo ho hledají, * v něho budu doufat. Sláva Otci. Mým údělem.

Ant. ke kant. P. M. Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. (Mt 25, 40)

Prosby ze společných textů o pannách, závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu; on je Beránek, jehož svatá Anežka horlivě následovala.

Modlitba se čtením

Hymnus

Zajásej, písni, na rtech věrných Čechů,
ozvěnou zazvuč mocně v dál:
v trudné dnes době Bůh nám pro útěchu
světici velkou za vzor dal,
jejížto ctnosti pouhým slovem říci
lidskému rtu je přetěžko.
Za svůj lid rodný, ve tmě tápající,
oroduj, svatá Anežko!

Vyrostlas v dívku nevídané krásy,
k sobě tě vábil svůdný svět,
o ruku tvou se mocný vladař hlásí,
ty však chceš Kristu náležet.
Dnes v srdcích lidstva kalná vášeň hýří,
nevinnost svatou zabíjí,
Anežko, kéž tvůj příklad vůkol šíří
záhony čistých lilií!

Dávajíc chudým, chudou jsi se stala,
nouze ti byla známý host.
Duše však tvá se z toho radovala,
v chudobě vidouc ctnosti skvost.
Dneska však všude zuří temné boje,
světem se šíří zášti mráz.
Anežko svatá, dej nám srdce svoje,
účinné lásce nauč nás!

Těžké když chvíle vlast tvá prožívala,
když se v ní vzmáhal zloby svár,
ve chrámu Páně ruce pozdvihala
za blaho země, mír a zdar.
Ach, dnes se opět těžká chmura snáší,
Anežko svatá, zvedni dlaň!
Tu zemi českou, zemi svou a naši,
světice drahá, vždycky chraň!

1. ant. Zpívala novou píseň před trůnem Boha a Beránka, kterého následovala celým srdcem.

Žalmy ze společných textů o pannách.

2. ant. Urozená královno, toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny.

3. ant. Přilnula jsi ke stopám toho, s nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.

V. Nebesa ani celé tvorstvo nemohli pojmout Stvořitele,

O. jen věřící duše je jeho příbytkem i trůnem, a to jedině díky lásce.

První čtení

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům 12, 1–2. 9–18

Usilujte o dobro pro všechny lidi

Pro Boží milosrdenství vás vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v pokoji se všemi lidmi.

Zpěv po prvním čtení 1 Jan 4, 12b.16b

Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. * Bůh je láska.

V. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * Bůh je.

Druhé čtení

Z Druhého listu svaté Kláry sv. Anežce České

(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, 2ListAn 3–23, s. 171–172; FF 2872–2880)

Za pomíjivé věci dostaneš slávu nebeského království

Děkuji štědrému dárci milosti, od něhož, jak věříme, pochází každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování¹, že tě ozdobil tak velkou slávou ctností a opatřil tě odznaky takové dokonalosti, že ses stala horlivou napodobitelkou dokonalého Otce², a proto si zasluhuješ stát se dokonalou, aby jeho oči na tobě nespatřily nic nedokonalého³.

To je ona dokonalost, v níž se s tebou spojí sám Král ve svatební komnatě v nebesích, kde sedí ve slávě na hvězdném trůnu, protože jsi pohrdla vysokostí pozemského království a nabídku císařského manželství jsi považovala za malou. Stala ses učednicí nejsvětější chudoby v duchu velké pokory a nejvroucnější lásky a přilnula jsi ke stopám toho, s nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.

Protože jsem však poznala, že jsi naplněna ctnostmi, šetřím lichotkami a nechci tě zatěžovat zbytečnými slovy, ale nepovažuj za zbytečné nic z toho, z čeho by ti mohla vzejít nějaká útěcha. Ale protože jen jedno je nutné, k tomu jedinému tě zapřísahám a napomínám pro lásku toho, jemuž ses nabídla jako svatá a jemu milá oběť⁴: abys totiž, vědoma si svého rozhodnutí, jako druhá Ráchel vždy hleděla na to, jak jsi začala, a držela, co držíš, činila, co činíš, a neopouštěla to⁵. Ale rychlým během, lehkým krokem, bez klopýtání, aby ani tvé kroky nenabraly prach⁶, aby ses v bezpečí radovala a hbitě a obezřetně kráčela po stezce blaženosti, abys nikomu nevěřila a nesouhlasila s nikým, kdo by tě chtěl od tohoto rozhodnutí odvést, kdo by ti kladl do cesty překážky⁷, takže bys v oné dokonalosti, v níž tě Duch Páně povolal, nemohla Nejvyššímu plnit svůj slib⁸. V tom však, abys bezpečněji kráčela po cestě přikázání⁹ Páně, dej na radu našeho ctihodného Otce a našeho bratra Eliáše, generálního ministra. Této (radě) dávej přednost před radami ostatních a považuj ji za dražší než jakýkoliv dar.

Kdyby ti však někdo říkal nebo doporučoval něco, co by ti bránilo v dokonalosti, co by se zdálo, že je proti božskému povolání, i kdybys k němu musela mít úctu, nechtěj se řídit jeho radou, ale, chudá panno, obejmi Krista chudého.

Pohleď, jak se stal opovrhovaným kvůli tobě, a následuj ho, staň se pro něho opovrhovanou na tomto světě. Velmi urozená královno, když toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny¹⁰, který se pro tvou spásu stal nejbídnějším z lidí, opovrženým, zbitým a po celém těle mnohokrát bičovaným, a umíral v mukách kříže, pohleď (na něj), uvažuj (o něm) a nazírej (na něj).

Budeš-li trpět spolu s ním, budeš s ním i kralovat, budeš-li s ním cítit bolest, budeš se s ním i radovat, budeš-li s ním umírat¹¹ na kříži utrpení, budeš s ním v záři svatých¹² vlastnit nebeský příbytek a tvé jméno bude zapsáno v knize života a bude slavné mezi lidmi.

Proto také věčně a na věky věků budeš mít účast na slávě království nebeského místo věcí pozemských a pomíjejících, na věčných dobrech místo dober pomíjejících a budeš žít na věky věků.

¹ Srov. Jak 1, 17. ² Srov. Mt 5, 48. ³ Srov. Žl 139 (138), 16. ⁴ Srov. Řím 12, 1. ⁵ Srov. Pís 3, 4. ⁶ Srov. sv. Řehoř Veliký: Dialogi, Prolog (PL 77, 152A). ⁷ Srov. Řím 14, 13. ⁸ Žl 50 (49), 14. ⁹ Srov. Žl 119 (118), 32. ¹⁰ Žl 45 (44), 3. ¹¹ Srov. 2 Tim 2, 11–12; Řím 8, 17. ¹² Žl 110 (109), 3.

Zpěv po druhém čtení Srov. Pís 3, 4; srov. Flp 3, 8.9

Nalezla jsem toho, kterého miluji. * Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s ním spojena.

V. Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. * Všeho.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Anežko naše blažená, milá,
tys naší země růžička bílá,
taková vzkvete za řadu věků,
my voláme k tobě, naděje Čechů.

Čistotou tvoje srdce se skvělo,
pro vášně lidské dost vytrpělo.
Buď naším vzorem, nevěsto Krista,
naše srdce kéž jsou svatá a čistá.

Diadém zlatý noha tvá šlape,
zašlápni pýchu, na nás se sápe.
Z bohatství dáváš plničkou dlaní,
změň mamonu kletbu nám v požehnání.

Chudobu volíš, chudým jsi matkou,
pohrdat nás uč rozkoší vratkou,
v trpícím bratru poznávat Krista,
který za to v nebi odměnu chystá.

Smířilas hněvy, vyplela sváry,
zhoj našich duší ten neduh starý,
jímž český národ nebe dal v sázku,
nám u Boha vypros svornost a lásku.

Modlitbou znalas vznášet se k Pánu,
obléhat nás uč nebeskou bránu,
myšlením správným, slovy i činy
kéž v kajícím duchu smiřujem viny.

1. ant. Podivuhodně ses zasnoubila s neposkvrněným Beránkem, který snímá hříchy světa, a odložila jsi všechny marnosti tohoto světa.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Děkuji štědrému dárci milosti, že tě ozdobil tak velkou slávou ctností.

3. ant. Celým srdcem i nitrem jsi přilnula k tomu, jehož krásu všechny blažené šiky nebešťanů bez ustání obdivují.

Krátké čtení 1 Jan 4, 20–21

Říká-li kdo: »Miluji Boha«, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.

Zpěv po krátkém čtení Iz 58, 7

O. Lámej chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; * neodmítej pomoc svému bližnímu. Lámej.

V. Když vidíš nahého, obleč ho, * neodmítej pomoc svému bližnímu. Sláva Otci. Lámej.

Ant. k Zach. kant. Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s Kristem chci zůstat navěky.

Prosby ze společných textů o pannách.

Závěrečná modlitba

Bože, tvá služebnice Anežka šla za tvým voláním, zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu, následovala tvého ukřižovaného Syna a došla do nebeské radosti; na její přímluvu veď i nás, abychom nelpěli na věcech pomíjejících a dosáhli slávy věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Hymnus

Celá naše země jásá,
oheň víry znovu vzplál:
mezi svaté – jaká krása –
Anežku Bůh povolal.

Vyšla z rodu Přemyslova,
slávu světu chystal král,
jiný úmysl Bůh chová:
k službě své ji povolal.

V chudobě chce žíti ráda,
s františkánskou pokorou,
s nemocnými sama strádá,
dá jim dům i péči svou.

V klášteře též shromažďuje
svatých panen družinu,
modlitbou pak naplňuje
každou žití hodinu.

Mnohým z nás se z myslí ztratil
pravý žití smysl, cíl.
Anežčin duch nám ho vrátil,
jasným světlem ozářil.

Žalmy z doplňovacího cyklu, pokud však slavnost připadne na neděli, žalmy nedělní z 1. týdne. Krátká čtení ze společných textů o pannách, závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Dopoledne

Ant. Stala ses učednicí nejsvětější chudoby v duchu velké pokory a nejvroucnější lásky.

V poledne

Ant. Kristus je odlesk věčné slávy, záře věčného světla a zrcadlo bez poskvrny.

Odpoledne

Ant. Snoubenko Ježíše Krista, pohleď na nevýslovnou lásku, s níž on chtěl trpět na dřevě kříže.

Druhé nešpory

Hymnus

Spojme srdce, spojme hlasy
ke společné písni chval,
Boha, Otce všemocného
oslavujme v svatých jeho,
které naší církvi dal.

Anežko, ty skvíš se v slávě,
do níž Bůh tě k sobě vznes,
vzácný květe luhů českých,
kráso příbytků nebeských,
přijmi našich písní ples.

Jako čistá hvězda záříš
zdávna českou krajinou,
v zástupu se panen skvěješ,
před Beránkem píseň pěješ
nevýslovnou, jedinou.

Chudoba je paní moje,
serafínský světec děl;
Anežko, tvá duše čistá
modlí se: Ty družko Krista,
kouzlo krásy své mi sděl.

Také mou buď společnicí,
tvůj, Anežko, prosí ret,
a hned s odvahou se smělou
snoubíš s chudou mnišskou celou,
opouštějíc dvůr i svět.

Anežko, tys pochopila
poslušnosti tajemství,
v řeholi, jež váže navždy
cizí vůlí skutek každý,
zářivě tvá ctnost se skví.

Andělem jsi byla míru,
smířlivosti záštitou,
ó, buď v nebi také nyní
za svůj národ přímluvkyní,
jeho stálou útěchou.

1. ant. Trpíš-li spolu s Kristem, budeš s ním i kralovat.

Žalmy a kantikum ze společných textů o pannách.

2. ant. Cítíš-li s Kristem bolest, budeš se s ním i radovat.

3. ant. Umíráš-li s Kristem na kříži utrpení, budeš s ním v záři svatých vlastnit nebeský příbytek.

Krátké čtení Kol 3, 12b.16b

Jako Bohem vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. A nad to nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.

Zpěv po krátkém čtení

O. Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší. * To je vůle Boží: vaše posvěcení. Kdo je mezi.

V. Kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. * To je vůle Boží: vaše posvěcení. Sláva Otci. Kdo je mezi.

Ant. ke kant. P. M. Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. (Mt 25, 34–35)

Prosby ze společných textů o pannách, závěrečná modlitba jako v ranních chválách.