31. října

Bl. Anděla z Acri, kněze 1. řádu

Nezávazná památka

Angelo Falcone, křestním jménem Lukáš Antonín, se narodil v Acri (Kalábrie) 19. října 1669. Po dvou neúspěšných pokusech oblékl nakonec 12. listopadu 1690 kapucínský hábit. Po vysvěcení na kněze byl apoštolsky činný v jižní Itálii. Horlivě a přesvědčivě vyzýval k následování Krista v přijímání jeho utrpení. Zemřel 30. října 1739 a 9. prosince 1825 jej papež Lev XI. zapsal do seznamu blahoslavených.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z dopisu blahoslaveného Anděla

(Analecta OFMCap. 11 [1904], s. 314)

Pokora musí být spojena s moudrostí

Při četbě vašeho zbožného listu jsem si uvědomil, že se naše mysl utápí ve spekulacích a roznítí se jen málo nebo vůbec ne, i když víme, že sv. Pavel říká: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet¹, to znamená žít praktickými úkony víry, naděje, lásky a pokání, a tak i zemřít. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.²

Mysl se často plete v samém základě pokory, jež je nepostradatelná sama o sobě, a v pokoře ducha. Kristus začal jednat a učit: Vyšel jsem od Otce a přišel na svět, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal, a abych dokonal jeho dílo³, neboť já nehledám svou slávu⁴, ale slávu toho, který mě poslal⁵. A celou noc strávil v modlitbě s Bohem⁶ a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve⁷.

Kristus, božský Mistr, dal nám, římským katolíkům, příklad, jak máme jednat v chudobě a pokoře ducha: Odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.⁸ A byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu, ten, který se svým utrpením naučil poslušnosti.⁹

Také jeho přesvatá Matka si zasloužila, aby ji věčný Otec poctil tím, že se stala Matkou samotného nejvyššího Boha, svého jednorozeného Syna. Poctěna tím, že se stala přirozenou matkou Ježíše Krista, naplněna Duchem Svatým zvolala: Magnificat…, a to proto, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici, mocné sesadil z trůnu¹⁰… a Božímu vyslanci odpověděla: Ať se mi stane podle tvého slova.¹¹

Chcete-li nalézt pokoj ducha v pravé pokoře, vzdejte se touhy po vlastní slávě, a ve všem, co konáte, zachovávejte Desatero, předpisy naší matky církve, to, co jste slíbil při profesi, i evangelní rady. A vůbec ať je mysl ve shodě s tím, co chce Bůh, a pak od srdce a v pravdě řeknete: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.¹² Víc vám nemohu být nápomocen s výjimkou našich modliteb a obětí. Proste za mě Pána, aby mi dal vytrvat až do smrti.

P.S.: Zcela upřímně vám říkám… prozraďte mi, k čemu vás Bůh vede. Bůh nepřikazuje nemožné, ale když přikazuje, vybízí, abys udělal, co můžeš, a abys prosil o to, co nemůžeš, a pomůže ti, abys mohl, učiní nás silnými a pevnými a nikdy nás neopustí, neopustíme-li ho napřed my…

¹ Řím 12, 3. ² Flp 4, 7. ³ Srov. Jan 4, 34. ⁴ Jan 8, 50. ⁵ Jan 6, 38. ⁶ Lk 6, 12. ⁷ Lk 22, 44. ⁸ Mk 14, 36. ⁹ Srov. Žid 5, 7–8. ¹⁰ Lk 1, 48.52. ¹¹ Lk 1, 38. ¹² Mt 6, 9–10.

Zpěv po druhém čtení Flp 3, 8.10; Ef 4, 15

Všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. * Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.

V. Žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. * Tak na sobě.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem. (Jan 13, 35)

Závěrečná modlitba

Bože, tys svému knězi, blahoslavenému Andělovi, dal milost, aby zázraky a kázáním přiváděl hříšníky k pokání; dej, abychom i my pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu vroucně oplakávali své hříchy a mohli mít podíl na tvém věčném životě. Prosíme o to skrze tvého Syna…