20. října

Bl. Contarda Ferriniho, člena 3. řádu

Nezávazná památka

Narodil se 4. dubna 1859 v Miláně, v mládí vstoupil do 3. františkánského řádu. Stal se profesorem římského práva v Pavii, Mesině a Modeně (1882). Dokázal podivuhodně spojit moudrost svatých s lidskou vědou, vynikl svými spisy a naukou, bezúhonnými mravy, zbožnou pokorou a chudobou v duchu i praktickou láskou k bližním. Patřil k největším učencům a vědcům své doby a napsal významná vědecká díla. Zemřel v městě Sona u Gardského jezera 17. října 1902, blahořečen byl 13. dubna 1947 papežem Piem XII.

Společné texty o svatých mužích.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Ze spisů blahoslaveného Contarda Ferriniho

(Pensieri e Preghiere, ed. Vita e Pensiero, Milano 1947, s. 94–96)

Myšlenky a modlitby

Tímto jedním slovem láska jako by bylo vyjádřeno hlavní pravidlo církve, stejně jako slovem nenávist se vyznačuje každá sektářská představa, která se snaží přitáhnout k sobě lidská srdce. Uvážíš-li, že láska není nic jiného než pohyb ducha k milovanému Ty, nebudeš se divit, že lidé jsou uváděni v pohyb tímtéž zákonem, podle kterého nebeská tělesa krouží kolem Slunce, toto naše viditelné Slunce kolem jiné hvězdy, a ostatní hvězdy zase kolem bodu nám neznámého, který neviditelná ruka Boží ustanovila za střed tohoto viditelného vesmíru.

Toto vznešené pozdvižení mysli ať se ti, prosím, nezdá příliš nedostupné. Pročteš-li pozorně knihu Moudrosti a Přísloví, najdeš tam, že nestvořená moudrost, která je odleskem věčného světla, neposkvrněným zrcadlem Boží činnosti a obrazem jeho dobroty¹, totiž Slovo Otce, původce spravedlnosti a svatosti přikázání, položila základy země, vyzdobila oblohu hvězdami, vodám vymezila hranice². A když tedy všechny zákony jak fyzikální, které udržují viditelný řád světa, tak mravní, jež řídí jednání lidí, pocházejí z téhož zdroje, není tedy nic divného, hledáme-li na stezkách této viditelné přírody účinnou a oprávněnou oporu, jak samotný život člověka uvést na cestu spásy.

A toto je nepochybně nejvyšší úkol církve, který apoštol Pavel – s nímž by se měli všichni a především mladí zvláště obeznámit – osvětlil těmito skvělými slovy v plném a hlubokém pochopení lidského života: Konečně, bratři (a sestry), mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály… To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.³ Snažte se tedy, moji bratři a sestry, s důvtipem pátrat po těchto nebeských svědectvích o věčném životě. Vždyť nám náš milovaný Spasitel nedal žádné jiné zákony. On sám je pokladem, nadějí a radostí našich srdcí a přikázal nám, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec. Na to naráží i ten apoštol, kterého Ježíš miloval, svým slavným výrokem: Bůh je láska.⁴ Vzývejme tedy usilovně Boha, který je láska, aby v našich srdcích roznítil onen oheň lásky, který přišel Kristus vrhnout na zemi. Prosme i Ducha Utěšitele, který je zosobněnou Láskou Otce a věčného Slova, aby nám vdechl tu lásku, která nikdy neříká dost. A pokorně si vyprosme na Bohu, abychom se dokázali zříci všeho pozemského a spojit se s ním nejhoroucnější láskou nebeských duchů.

¹ Mdr 7, 26. ² Srov. Př 8, 26–29. ³ Flp 4, 8–9. ⁴ 1 Jan 4, 16.

Zpěv po druhém čtení 1 Jan 4, 16

Bůh je láska. * Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

V. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. * Kdo zůstává.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro den Kristův. (Flp 1, 9–10)

Závěrečná modlitba

Bože, tys dal blahoslavenému Contardovi mimořádný dar, že spojoval učenost se zbožností; dej také nám, svým služebníkům, ať poznáme tebe, pravého Boha, a nade všechno tě milujeme. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky. (Dan 12, 3)