19. října

Sv. Petra z Alkantary, kněze 1. řádu

Nezávazná památka

Památka pro OFM

Narodil se roku 1499 v Alkantaře ve Španělsku. Po skončení studií v Salamance vstoupil mezi menší bratry, stal se knězem a vykonával různé úkoly v řádu. Roku 1554 dostal dovolení zachovávat přísněji řeholi, načež začal soustřeďovat bratry, které vychovával kajícnostmi, posty, dlouhými modlitbami a přísnou chudobou. Veden horlivostí pro spásu duší, kázal s velkým užitkem, pomáhal radami sv. Terezii z Avily při jejím působení v karmelitánském řádě. Zanechal také spisy, ve kterých uložil svou vlastní asketickou zkušenost, opírající se především o úctu ke Kristovu utrpení. Zemřel 18. října 1562 v Arenas ve Španělsku. Svatořečen byl 28. dubna 1669 papežem Klementem IX.

Společné texty o duchovních pastýřích.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých.

Modlitba se čtením

Hymnus

Petře, ty hvězdo ve Španělích vzešlá,
roznášíš do všech zemí blaho světla;
slyš chvály, jež ti zpívá tvůj lid vlastní,
slávou tvou šťastný.

Slavný Františkův strom se opět v tobě
zaskvěl svým světlem jak v prvotní době.
Ty květy, z nebe zavlaženy rosou,
vzácný plod nesou.

Dej, Tvůrce světa, ať se věčná sláva
Otci i Synu zrozenému vzdává,
i tobě, Ohni, Bože týž a jeden
po světě celém. Amen.

Druhé čtení

Z listu svatého Petra z Alkantary sv. Terezii

(Annales Minorum, sv. 19, s. 340–341)

Jak je Bůh dobrý k těm, kdo mu slouží

Nemálo jsem se podivil, že vaši představení svěřili takovou záležitost učencům, kterým nepatří. Neboť kde se jedná o právní spory nebo o případy svědomí, bude samozřejmě chvályhodné poradit se s právníky a teology a přidržet se jejich názoru. Avšak nejvážnější důvody doporučují radit se o dokonalosti života jen s těmi, kteří se ji sami snaží uskutečňovat. Ti první ji nemohou chápat nebo posuzovat lépe, jak to jasně ukazuje jejich jednání i studium jejich děl. Ohledně evangelních rad není třeba ptát se nejprve druhých, zda je přijmout a zda je zachovávat. Uvažovat o tomto je projevem malé víry.

Boží rada totiž nemůže být jiná než dobrá. Není těžké ji zachovávat, leda pro malověrné a ty, kteří Bohu málo důvěřují, neboť takoví se nechávají vést jen lidskou moudrostí. Vždyť ten, který dal radu, dá také prostředky, protože on může vše; a naopak člověk nemůže sám ze sebe dát žádnou dobrou radu, i kdyby chtěl, aby byla dobrá, neboť svou vlastní přirozeností je zlý. Oč spíše ten, který je dobro samo, bude chtít a bude moci dát své rady těm, kdo ho následují, aby dělali pokroky v dobrém. Chcete-li následovat Kristovu radu o větší dokonalosti v otázce chudoby, tedy ji následujte, neboť platí pro ženy stejně jako pro muže. A Kristus Vám pomůže, tak jako pomohl tolika jiným, kteří ho následovali. Chcete-li se však přidržet rady učenců bez ducha, snažte se zajistit dobré příjmy, a sama uvidíte, jestli je užitečnější mít vysoké příjmy, nebo vzdát se všeho, a následovat tak radu Kristovu.

Setkáváme-li se v klášterech chudých řeholnic s nedostatkem, je to proto, že chudobu snášejí proti své vůli a ne proto, aby následovaly evangelijní radu. Nechválím každou chudobu, ale jen tu, kterou snášíme trpělivě pro lásku k našemu ukřižovanému Vykupiteli, a tím spíše pak tu, po které toužíme a kterou dobrovolně přijímáme z lásky k němu. Neboť kdybych smýšlel či uvažoval jinak, nebyl bych si ve víře příliš jistý; avšak já v tom všem důvěřuji Kristu a pevně věřím, že jeho rady jsou nejlepší, protože jsou božské. A i když nezavazují pod hříchem, přece jsou závazné pro toho, kdo by chtěl být dokonalejší a následovat ho, takže je nemůže zanedbat bez viny. Říkám, že zavazují v tom, že vedou k dokonalosti, a tím dělají člověka světějším a Bohu milejším. Domnívám se, že proto jsou blahoslavení, jak Pán sám říká, chudí v duchu, to jest dobrovolně, což jsem sám poznal, ačkoliv víc než vlastní zkušenosti věřím Bohu.

Pán ať Vám dá tolik světla, abyste dokázala tuto pravdu pochopit a uskutečnit, a nevěřila těm, kdo tvrdí opak z nedostatku světla, nebo protože nevěří či nikdy neokusili, jak je Bůh dobrý¹ k těm, kdo mu slouží, kdo ho milují, a kteří se pro lásku k němu zříkají všech světských věcí, které nejsou nutné. Neboť takoví jsou nepřáteli Kristova kříže² a nevěří ve slávu, která přece bude brzo následovat. Ať Vám dále dá, abyste nepochybovala o tak zřejmé pravdě, ani nepřijímala radu od nikoho, kdo vážně nenásleduje evangelní rady. Neboť i když ti, kdo zachovávají přikázání, jak jsou povinni, budou spaseni, obecně přece nemají větší znalosti o jiných věcech, než které uskutečňují. A ať je jejich rada jakkoliv dobrá, lepší přece bude rada Krista, našeho Pána, který s tímto darem poskytuje i pomoc k jeho uskutečnění a dává odměnu těm, kteří kladou celou svou důvěru v něho a ne ve věci pozemské.

¹ 1 Petr 2, 3; Žl 33 (32), 9. ² Flp 3, 18.

Zpěv po druhém čtení Jak 2, 5; Mt 19, 21

Bůh si vyvolil chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, * které slíbil těm, kdo ho milují.

V. Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi, * který slíbil těm, kdo ho milují.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Zpívejme Petru píseň chval,
je synem Otce vzácného.
On chudým chudiny se stal,
sám na sebe vzal tvrdé jho.

Zasažen láskou Kristovou,
by mohl hříšné zachránit,
neváhal kajícností svou
příkladem všemu světu být.

O hladu, žízni často byl
a v chudý šat se odíval,
by dluh za lidské viny smyl,
v oběť se zcela Bohu dal.

Umíral sobě den co den,
aby v něm jenom Kristus žil,
světlem a zdrojem pokoje
pro něho Ježíš vždycky byl.

Chvalme vždy Otce se Synem
i tebe, Duchu milostí.
Dej, ať v Petrových stopách jdem
až do míst věčných radostí. Amen.

Ant. k Zach. kant. Proudy milostí napájel lid a přijal roucho slávy jako pečeť svatosti.

Závěrečná modlitba

Bože, tys dal svatému Petru dar obdivuhodné kajícnosti a vrcholné nazíravé modlitby; dopřej milostivě, ať nám pomohou jeho zásluhy, abychom vítězili nad tělesnými žádostmi a tak dosáhli účasti na nebeských darech. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Žil v těle, ale nechal se vést duchem, na zemi po ničem netoužil a stále myslel jen na věci nebeské. (Srov. Gal 5, 25)