12. října

Sv. Serafína z Montegranara, řeholníka 1. řádu

Památka

Serafín se narodil roku 1540 v Montegranaru v prosté, ale velmi zbožné rodině. Vmládí těžce pracoval, a když mu bylo osmnáct let, vstoupil ke kapucínům. V různých konventech, kam ho přivedla poslušnost, zastával službu vrátného a také chodil po almužně. Vždy vedl prostý život v neustálém spojení s Bohem a vyznačoval se i velkou láskou k bližním. Poslední léta svého života prožil v Ascoli, kde se stal celému městu opravdovým hlasatelem pokoje a dobra. Zemřel v Ascoli roku 1604. Svatořečil ho 16. července 1767 papež Klement XIII.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z kázání svatého Basila Velikého O duchovní dokonalosti

(De perfectione spirituali: PG 31, 643–647)

Pokora je matkou všech ctností

Duše, jež je dána z nebes, je obrazem, v němž přebývá Bůh. Tělo je utvořeno ze země, kterou obývají lidé a zvířata. Proto potřeby těla přizpůsob době modlitby, a buď si jist, že se tak nebudeš řídit nápadem, který by tě odváděl od Božího díla.

Spíše se věnuj modlitbám ve skrytosti, které vidí Bůh, a veřejně ti odplatí. Získávej přehojně výtečným způsobem života, abys v den potřeby našel uložené poklady.

Když na tebe připadne doba služby, spojuj slova povzbuzení a útěchy s tělesnou prací, abys těm, kterým sloužíš, ukazoval lásku; aby tvá služba byla milá a jakoby osolená, aby lépe chutnala. Nikdy nedovol, aby tvé úkoly dělal někdo jiný, aby ti pak také odměna nebyla odňata a dána druhému. Ty bys byl pokořen a jiný by získal slávu tvým bohatstvím.

Chraň se – Bůh se na tebe dívá – nedbalosti v práci proto, že je jí příliš mnoho, nebo proto, že jí pohrdáš, když se ti služby, které máš vykonat, zdají nízkými. Sloužit je něco velkého a získává se tím nebeské království. Je to totiž síť, v níž se zachytávají ctnosti, protože v sobě uzavírá všechna Boží přikázání.

A jako první ze všech se v ní zachytí pokora, která je matkou všech ctností a přináší hojnost všech dober. Tehdy se naplňuje: Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě a nemocný a ve vězení, a posloužili jste mi.¹

Tak je tomu zvláště tehdy, když se tyto povinné služby poskytují bez povýšenosti, hněvu a reptání. Následuj ty, kteří žijí správně, a jejich činy si zapiš do srdce. Měj touhu být jedním z malého počtu. Konání dobra je totiž vzácné, a proto je málo těch, kteří vstupují do nebeského království. Mnoho je sice těch, kteří začínají tento svatý a zbožný způsob života, ale málo jich bere na sebe jeho jho. Nebeské království totiž trpí násilí a násilníci je uchvacují² – to jsou slova evangelia. Násilím nazval umrtvování těla, které dobrovolně snášejí Kristovi učedníci, když odmítají svou vůli a tělesné pohodlí a zachovávají všechna Kristova přikázání.

Proto, chceš-li uchvátit Boží království, staň se násilníkem a skloň svou šíji pod Kristovo jho.

¹ Srov. Mt 25, 35–36. ² Mt 11, 12.

Zpěv po druhém čtení Srov. Ef 3, 19; 1 Kor 13, 4.7

Bůh vám dej poznat Kristovu lásku, přesahující všechno poznání. * A dosáhnete plné míry Božích darů.

V. Láska je shovívavá, dobrosrdečná; všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. * A dosáhnete.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.

Závěrečná modlitba

Bože, tys nám ve svatém Serafínovi zanechal obdivuhodné svědectví o Kristově bohatství; na jeho přímluvu dej i nám, ať rosteme v poznání tebe, a svým životem před tvou tváří věrně zachováváme evangelní rady. Prosíme o to skrze tvého Syna...

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít. Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších, pro mne jste udělali. (Mt 25, 35.40)