11. října

Sv. Jana XXIII., papeže, člena 3. řádu

Nezávazná památka

Angelo Roncalli se narodil 25. listopadu 1881 v italské vesnici Sotto il Monte asi 20 km od Bergama. Po studiu v Bergamu a v Římě byl 10. srpna 1904 vysvěcen na kněze a krátce nato se stal sekretářem biskupa v Bergamu a angažoval se v Katolické sociální akci. Od roku 1906 působil jako profesor dějin církve, apologetiky a patrologie v kněžském semináři. 1915–1918 byl sanitářem na frontě 1. světové války. V roce 1919 jej papež Benedikt XV. jmenoval koordinátorem Díla šíření víry v Itálii. Roku 1925 byl vysvěcen na biskupa a jmenován apoštolským vizitátorem v Bulharsku, kde se snažil zprostředkovávat dialog mezi latinskou a byzantskou církví. Od roku 1934 byl v Istanbulu apoštolským delegátem pro Řecko a Turecko. Za války organizoval v Turecku sbírky pro hladovějící Řecko a zachraňoval maďarské Židy vystavováním potvrzení o křtu. Od roku 1944 byl nunciem v Paříži a předsedou Francouzské biskupské konference. V roce 1953 byl jmenován benátským patriarchou a kardinálem. Dne 28. října 1958 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan XXIII. Jako papež dokázal zlomit nenávist vůči Židům a změnit některé související liturgické texty. Pomohl překonat tzv. kubánskou krizi tím, že se v roce 1962 zasadil o dialog s komunistickým blokem. V roce 1963 obdržel světovou cenu za mír a humanismus. Je autorem termínu »aggiornamento « neboli přizpůsobení církve potřebám doby. Svolal 2. vatikánský koncil, jehož první zasedání začalo 11. října 1962, a má velké zásluhy na vzniku přelomové koncilní konstituce Gaudium et Spes. Zemřel dne 3. června 1963. Blahořečil jej Jan Pavel II. dne 3. září 2000 a svatořečil papež František 27. dubna 2014.

Společné texty o duchovních pastýřích.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z Deníku duše od blahoslaveného Jana XXIII.

(Giornale dell’anima, ed. 2000, č. 254–257)

Dobrý pastýř obětuje svůj život za své ovce

Je zajímavé, že Boží Prozřetelnost mě přivedla tam, kde jsem kdysi pocítil první podněty ke svému kněžskému povolání, to je k pastýřské službě. Nyní se tedy nacházím v plné přímé službě duším. Abych pravdu řekl, byl jsem vždy přesvědčen, že duchovní musí vždy usilovat, aby takzvaná diplomacie byla proniknuta pastoračním duchem; jinak jeho úsilí není k ničemu a posvátné poslání se stává směšným. Nyní jsem postaven před pravé zájmy duší a církve, ve smyslu jejich cíle, kterým je zachránit duše a vést je do nebe. Toto mi stačí a děkuji za to Pánu. Řekl jsem to již v Benátkách v den svého uvedení do úřadu. Netoužím po ničem jiném a nemyslím na nic jiného než žít a zemřít za duše, které jsou mi svěřeny. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.¹ Začínám svou přímou službu ve věku sedmdesáti dvou let, kdy jiní už končí. Nacházím se tedy na prahu věčnosti. Můj Ježíši, první Pastýři a Biskupe našich duší, tajemství mého života a smrti je ve tvých rukou a blízko tvému srdci. Na jedné straně se chvěji při pomyšlení, že se blíží poslední hodina; na druhé straně hledím den za dnem kupředu s důvěrou. Cítím se ve stavu sv. Aloise Gonzagy. Když pokračuji ve svých povinnostech, vždy se snažím o dokonalost, ale současně ještě více myslím na Boží milosrdenství. V těch několika málo letech, která mi zbývají k životu, chci být svatým pastýřem v plném slova smyslu, tak jako můj předchůdce bl. Pius X., jako ctihodný kardinál Ferrari a mnozí další. K tomu ať mi dopomáhá Pán. V těchto dnech jsem četl pojednání sv. Řehoře a sv. Bernarda, kteří oba měli velkou starost o vnitřní život pastýře, který nemá trpět vnějšími materiálními starostmi. Můj den musí vždy být lemován modlitbou; modlitba je můj dech. Přijímám předsevzetí, že budu recitovat každý den všech patnáct tajemství růžence, a tak budu svěřovat Pánu Ježíši a Panně Marii, pokud možno v kapli před Nejsvětější svátostí, nejzávažnější starosti mých duchovních dětí v Benátkách a v diecézi: duchovenstva, mladých seminaristů, zasvěcených panen, veřejných autorit a ubohých hříšníků. Dvě bolestné rány mě trápí již zde uprostřed toliké nádhery církevní důstojnosti a poct, kterých se mi dostává jako kardinálovi a patriarchovi: skrovnost prostředků na stravování a velký zástup chudých spolu s úpěnlivými prosbami o zaměstnání a o podporu. Co se týká stravování, nic mi nebrání, abych zlepšil jeho podmínky pro sebe i pro mé nástupce ve službě. Rád proto dobrořečím Pánu za tuto poněkud ponižující chudobu, která mě často přivádí do rozpaků. Ona mi pomáhá lépe se připodobnit chudému Ježíši a svatému Františkovi, zvláště proto, že jsem si zcela jistý, že hlady neumřu. Blahoslavená chudoba, která mi zajišťuje větší požehnání pro to ostatní, co je v mé pastýřské službě důležitější!

¹ Jan 10, 11.10.

Zpěv po druhém čtení Jan 10, 3–4

Ten, kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce naslouchají jeho hlasu: * Volá své ovce jménem a vyvádí je.

V. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. * Volá.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí věčný Bože, ty jsi ve svatém papeži Janovi dal celému světu zářný příklad dobrého pastýře; dopřej nám, ať na jeho přímluvu radostně šíříme kolem sebe plnost křesťanské lásky. Skrze tvého Syna…