6. října

Sv. Marie Františky od Pěti ran, panny 3. řádu

Nezávazná památka

Marie Františka se narodila v Neapoli 25. března 1715. Když v 19 letech přijala hábit 3. řádu sv. Františka, umrtvovala své tělo posty, bděním a jinými přísnostmi, pomáhala nejrůznějšími skutky lásky nemocným a potřebným, velmi uctívala Bohorodičku, vynikala pokorou. Zemřela 6. října 1791, svatořečena byla 29. června 1867 papežem Piem IX.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Janovo evangelium

(Homilia 84, 3: Collectio Ss. Ecclesiae Patrum, sv. 10, s. 366–367)

Služebník není větší než jeho Pán

Nestačí, abychom jen četli o trnové koruně, šatu, třtině, políčcích, bití po hlavě, plivání, výsměchu: vtiskněme si je do mysli. Když o nich totiž budeme často uvažovat, mohou utišit každý hněv. I když se nám dostane výsměchu, i když budeme muset něco nespravedlivě vytrpět, často si říkejme: služebník není větší než jeho pán.

A připomínejme si, co říkali židé ve zlosti: Máš zlého ducha; jsi Samaritán; vyhání zlé duchy ve jménu Belzebuba. On totiž to vše trpěl, abychom šli v jeho stopách a snášeli úšklebky, které nejvíce roztrpčují. Avšak on to nejenom snesl, ale také udělal vše, aby vysvobodil od hrozícího trestu ty, kteří se tím provinili; neboť k jejich spáse poslal apoštoly.

Vždyť slyšíš, jak říkají: Víme, že jste to udělali z nevědomosti,¹ a tak je přivádějí k pokání. Podle toho jednejme i my. Neboť nic neusmiřuje Boha tak, jako milovat nepřátele a dobře činit těm, kdo urážejí.

Když ti někdo způsobí nějakou nepříjemnost, nedívej se na něho, ale na zlého ducha, který ho ovládá. Měj s ním soucit a všechen hněv obrať proti zlému duchu. Je-li totiž lež od ďábla,² pak bezpochyby mnohem spíše pochází hněv od něho než od onoho člověka. Uvidíš-li, že se ti někdo vysmívá, pomysli si, že ho popichuje ďábel; takové pošklebky přece nemohou pocházet od křesťanů. Neboť ten, komu bylo přikázáno plakat a poslouchat Běda vám, kdo se nyní smějete,³ když dělá výtky, posmívá se a  rozčiluje, zajisté nezaslouží výčitky, ale soucit. Neboť i Kristus byl pohnut, když myslil na Jidáše.⁴

To všechno tedy mysleme a podle toho jednejme. Neboť jestliže to nebudeme dělat, přišli jsme na tento svět zbytečně a nadarmo; ba spíše ke své škodě.

¹ Srov. Sk 3, 17. ² Jan 8, 44. ³ Lk 6, 25. ⁴ Jan 13, 21.

Zpěv po druhém čtení

Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

V. Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u tebe, nevábí mě země. Touhou hyne mé tělo i duše, Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. (Žl 73 [72], 25–26)

Závěrečná modlitba

Bože, tys zahrnul svatou Marii Františku bohatstvím svých darů; uč nás následovat její ctnosti, abychom spolu s ní měli účast také na nebeské radosti. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Přistup, nevěsto Kristova, a přijmi korunu, kterou ti od věků připravil Pán.