17. září

Vtisknutí stigmat našemu sv. Otci Františkovi

Svátek

Serafínský Otec František od počátku svého obrácení velmi uctíval ukřižovaného Krista a až do smrti jej neustále všem hlásal slovem i skutkem. Roku 1224, když rozjímal při svém pobytu na hoře La Verně, Kristus Pán podivuhodným zázrakem vtiskl do jeho těla rány svého umučení. Papež Benedikt XI. dovolil Řádu menších bratří slavit v tento den výroční památku oné slavné události, potvrzené spolehlivými svědectvími.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, ukřižovanému Králi, který obnovil na Františkově těle své rány.

Modlitba se čtením

Hymnus

Stigmatům patří naše úcta vroucí,
proto chcem dnešek zpěvy oslaviti,
neboť Pán dal dnes Františkovi, Otci,
záruky žití.

František choval v nevýslovné lásce
kříž, ve svém nitru sám ukřižovaný,
slzami smáčel a líbával sladce
Kristovy rány.

V alvernské hoře skryl se v pustá místa,
s bolestmi Páně když ho drtil soucit,
s protknutým srdcem směl odznaky Krista
na těle nosit.

Obraze, v němž sám Spasitel se zhlíží,
jejž vytvořily mocné Boží ruce,
i nám žár lásky ke Kristovu kříži
vlej v chladné srdce.

Buď tobě, Bože trojjediný, sláva
za to, že řídíš v lásce vesmír celý,
dej, vykoupený lid ať chvály vzdává
Vykupiteli. Amen.

1. ant. Spočinula na mně ruka Páně, a vyvedla mě na vysokou horu.

Žalmy ze společných textů o svatých mužích.

2. ant. Viděl jsem to veliké zjevení, a přišel jsem do vytržení mysli.

3. ant. Zjevení slávy Páně bylo jako hořící oheň na vrcholku hory.

V. Zaryly se do mě tvé šípy.

O. Dopadla na mě tvá ruka.

První čtení

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům 5, 24–26; 6, 2–5.7–10.14–18

Já na svém těle nosím Ježíšovo znameníí

Ti, kdo (náležejí) Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Neshánějme se po slávě, není to k ničemu, nechovejme se k sobě navzájem vyzývavě, nebuďme mezi sebou závistiví.

Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon. Když si někdo o sobě myslí, že něco je, a zatím není nic, klame sám sebe. Každý ať si prozkoumá své vlastní dílo, a pak ať se chlubí každý jen sám sebou a ne na účet druhého. Vždyť každý má na nesení dost svých vlastních nedostatků.

Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat! Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo totiž seje do svého těla, z těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z ducha sklidí věčný život. Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, (dočkáme se) doby, kdy budeme sklízet. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s námi do stejné rodiny.

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři (a sestry)! Amen.

Zpěv po prvním čtení Srov. 2 Kor 4, 10; Řím 8, 29

Stále prožívám na svém těle Ježíšovo umírání, * aby i Ježíšův život byl patrný na mém těle.

V. Bůh mě předurčil, abych byl ve shodě s obrazem jeho Syna, * aby i Ježíšův.

Druhé čtení

Z Menší legendy o sv. Františkovi od svatého Bonaventury

(FF 1375–1378)

Andělský muž František nosil na svém těle obraz Ukřižovaného

Dva roky před tím, než Kristův věrný služebník a nevolník František odevzdal nebi svého ducha, začal na osamělé hoře La Verně čtyřicetidenní půst ke cti svatého archanděla Michaela. Vůně nebeského nazírání ho neobvykle bohatě naplnila. Touha po Božích dobrech se v něm žhavěji rozhořela a vlité Boží dary začal cítit daleko mocněji než jindy. Zatímco ho žhavá, serafínská touha povznášela k Bohu a něžný a silný soucit ho v lásce spodoboval s tím, s nímž si vroucně přál být ukřižován, uviděl pojednou za ranního rozbřesku kolem svátku Povýšení svatého kříže – když se modlil na úbočí hory – zjevení Serafa, který měl šest zářivých, ohnivých křídel. Slétal k němu z nebeských výšin, rychle přilétl a blízko Božího muže se zastavil ve vzduchu. František viděl, že má nejen křídla, ale že je i ukřižován, protože jeho ruce byly rozepjaty a i nohy přibity na kříž. Jeho křídla byla po obou stranách podivuhodně uspořádána tak, že měl dvě nad hlavou, dvě byla rozepjata k letu a dvě ho zahalovala.

Když František Serafa spatřil, ulekl se. Jeho nitro pronikly bolest i radost. Milostiplné zjevení Krista, který se mu takto podivuhodně a důvěrně zjevil, naplnilo ho nevýslovnou radostí a jeho hrozné přibití na kříž, na něž patřil, probodlo jeho duši bolestným mečem soucitu. Když se od něho zjevení po tajemné a důvěrné rozmluvě začalo vzdalovat, rozplamenil ho vnitřně serafínský žár tak mocně, že jeho tělo zaznamenalo zraněnou podobu Ukřižovaného. Jako by oheň svou tavicí silou vtiskl tělu pečeti. Na jeho rukou i nohou se totiž objevily rány od hřebů. Na dlaních a horní části nohou bylo vidět hlavy hřebů, na druhé straně rány od nich. Jeho pravý bok byl jako by kopím proboden a stále v něm byla živá, zarudlá rána, ze které často vytékala krev.

Andělský muž František sestoupil pak z hory a nosil na svém těle obraz Ukřižovaného, který nevytesala ruka umělce do kamene či dřeva, nýbrž prst živého Boha vtiskl do Františkova těla.

Zpěv po druhém čtení Gal 6, 14.17

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. * Jím je pro mě ukřižován svět a já světu.

V. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. * Jím je.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Našeho Otce, synu, chval
tajemnou písní velebnou:
znamení kříže Pán mu dal,
on teď ho chválí písní svou.

Je vůdcem v našem zápase,
jde vpředu s kříže praporem,
v Kristových stopách vydal se
pověřen Božím úkolem.

Vbitého na kříž uviděl
a křížem Kristovým je sklán;
že s Umučeným soucit měl,
se pro svět ukřižoval sám.

úsilí na kříž navždy vbít
pro svět a tělo každý čin,
František nosí v srdci šíp
vetknutý křížem Kristovým.

Jak seraf na kříž přibitý
chodidly, bokem, dlaněmi,
Božími prsty vyrytý
znak nese – věčné znamení.

Dík Otci, Ohni se Synem
za Františkova stigmata,
ať otevře on ovcím všem
milosti zřídla bohatá. Amen.

1. ant. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. (Gal 2, 19–20)

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Uchvátil mě Kristus Ježíš; tak na sobě poznám jeho a účast v jeho utrpení, a chci mu být podobný ve smrti. (Srov. Flp 3, 12.10)

3. ant. Budu moci na sobě Krista oslavit; vždyť pro mě život je Kristus. (Srov. Flp 1, 20.21)

Krátké čtení Gal 6, 14.17b–18

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři (a sestry)! Amen.

Zpěv po krátkém čtení Žl 38 (37), 3.11

O. Zaryly se do mě tvé šípy, * dopadla na mě tvá ruka. Zaryly.

V. Srdce mi buší, opustila mě síla, * dopadla na mě tvá ruka. Sláva Otci. Zaryly.

Ant. k Zach. kant. Františku, tys mučedník touhou, tebe navštívil Vycházející z výsosti a zázračně obnovil na tvém těle znamení našeho vykoupení.

Prosby

Kristus Pán dal skrze svou krev život církvi a nás povolal k následování svatého Františka. Pokorně ho prosme a volejme:

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Tys přišel hlásat chudým radostnou zvěst,

– uč nás, abychom šířili tvé království slovem i skutkem a účinně obnovovali tvou církev.

Ty jsi světlo národů a učitel svatosti,

– dej, ať se pevně držíme pravé víry a zvěstujeme tvé jméno po celé zemi.

Tys dal svým učedníkům přikázání lásky a ukládáš jim horlivě ho zachovávat,

– pomoz nám, abychom prokazovali dobro všem lidem.

Moudrosti věčného Otce,

– osvěť náš rozum, abychom zůstávali v tvé lásce a vždy smýšleli správně a svatě.

Kriste Spasiteli, ty ses nestyděl pracovat svýma rukama,

– řiď proto práci našich rukou, aby všichni viděli naše dobré skutky a velebili našeho Otce v nebesích.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Bože, tys na těle blaženého Otce Františka podivuhodně obnovil rány umučení svého Syna, abys roznítil naše srdce ohněm lásky; uděl nám na jeho přímluvu, abychom se ve smrti připodobnili Kristu a dosáhli spolu s ním vzkříšení. Neboť on se tebou v jednotě Ducha Svatého…

Modlitba uprostřed dne

Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Krátké čtení Gal 2, 20–21

Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

V. Když se mi v nitru rozmnoží starosti,

O. tvá útěcha vzpruží mou duši.

V poledne

Krátké čtení Řím 6, 4–6

Křestním ponořením do Kristovy smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás spolu s ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili.

V. Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe,

O. vezmi svůj kříž a následuj mě.

Odpoledne

Krátké čtení Řím 6, 8.11

Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

V. Srdce se zapalují láskou,

O. když se oslavuje vtisknutí stigmat svatému Františkovi.

Nešpory

Hymnus

Alvernskému vrchu asi
je taj kříže Páně znám,
vždyť výsady věčné spásy
byly uděleny tam.
Františkovi, jenž kříž vzal si
za předmět k svým modlitbám.

Na té hoře muž ten Boží
v pusté skalní jeskyni
vzdálen světa, tělo moří
posty neustálými.
Oděn v cár bdí, láskou hoří,
lká nad hříchy vlastními.

V samotě se modlí, vzhlíží
v duchu svém na věčnou říš,
jeho srdce patří kříži,
v pláči sklání čelo níž.
Prosí, ať plod kříže sblíží
jeho ducha s Bohem již.

Jako seraf zjeví se mu
Vládce nebe, země, hvězd,
vlídně hledí ve tvář jemu,
tělo halí křídel šest.
Přibit je ke kříži svému,
podivný zjev jeho jest.

Sluha vidí Spasitele
v mukách, ač bol necítí,
zří Otcovo světlo skvělé
blahým jasem zářiti.
Slyší jeho slovo vřelé,
jež nelze vysloviti.

Jasem plá té hory témě,
vrchy kolem hledí naň,
Františkovo srdce jemné
naplňuje lásky plam.
Hle, zdobí mu jizvy zjevné
nohy, bok i každou dlaň.

Ukřižovanému sláva,
neboť on smyl světa hřích,
stejná chvála ať se vzdává
jeho Otci v nebesích.
Ať též čest znít neustává
Těšiteli dítek svých. Amen.

1. ant. Na svatém Františkovi Bůh mnoha způsoby ukázal tajemství kříže.

Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých mužích.

2. ant. Rozhodl jsem se, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. (1 Kor 2, 2)

3. ant. Byl jsem sice usmrcen podle těla, ale podle ducha jsem dostal nový život. (Srov. 1 Petr 3, 18)

Krátké čtení Gal 6, 14.17b–18

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři (a sestry)! Amen.

Zpěv po krátkém čtení

O. Posvátnými ranami Kristova umučení * označil Bůh svého služebníka Františka. Posvátnými.

V. Znameními našeho vykoupení * označil Bůh svého služebníka Františka. Sláva Otci. Posvátnými.

Ant. ke kant. P. M. Odumřel jsem světu a můj život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se s ním i my ukážeme ve slávě.

Prosby

Prosme Boha Otce, zdroj vší svatosti, aby nás příkladem a přímluvou svatého Otce Františka vedl k svatému životu a volejme:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys učinil ze svého služebníka Františka dokonalého následovníka svého Syna,

– dej, ať i my jdeme v jeho stopách a věrně zachováváme Kristovo evangelium.

Otče svatý, uveď naše kroky na cestu pokoje, kterou nám ukázal náš Otec František,

– abychom upřímně žili v poslušnosti, bez majetku a v čistotě.

Otče svatý, ty rozptyluješ pyšné a ponížené povyšuješ,

– dej, ať serafínského Otce následujeme v pokoře.

Otče svatý, tys svého služebníka Františka vyznamenal svatými ranami utrpení svého Syna,

– nauč nás, abychom vždy s radostí kladli svou chloubu do kříže našeho Pána Ježíše Krista.

Otče svatý, tys na prosby svatého Otce Františka udělil milost hříšníkům,

– ukaž milostivě zemřelým bratřím a sestrám světlo své tváře.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.