2. září

Pařížských mučedníků Francouzské revoluce:
bl. Jana Františka Burtè, Apolináře Morela a Severina Giraulta, členů 1. a 3. řádu

Nezávazná památka

17. října 1926 blahořečil Pius XI. 191 mučedníků francouzské revoluce. Téměř všichni byli kněží; tři z nich patřili do františkánské rodiny.

Jan František Burtè se narodil roku 1740 v Rabervillers, studoval u jezuitů a roku 1757 vstoupil k minoritům v Nancy. Později se stal knihovníkem »Velkého konventu« v Paříži. Během revoluce odmítl složit přísahu, byl zatčen a uvězněn v kostele karmelitánek, kde byli drženi odbojníci, téměř všichni z řad církevních osob.

Apolinář Morel se narodil roku 1739 ve vesnici Préz-vers-Noréaz u Fribourgu (Švýcarsko), roku 1762 vstoupil ke kapucínům. Stal se novicmistrem a učitelem teologie. Roku 1788 se ocitl v Paříži, kde se připravoval na misie do Sýrie, ale Pán dal, že Paříž se stala posledním polem jeho apoštolátu i místem jeho mučednictví. Protože odmítl podepsat Civilní konstituci kléru, byl 14. srpna 1792 uvězněn a deportován do kostela karmelitánek v Paříži.

Severin Girault se narodil roku 1728 v Rouenu, vstoupil do 3. řádu a roku 1754 přijal kněžské svěcení. Jako žádaný zpovědník vedl v Paříži alžbětinky. Rovněž odmítl podepsat Civilní konstituci kléru a byl zatčen. Při »zářijových vraždách« 2. září 1792 byli všichni pobiti v kostele karmelitek v Paříži.

Společné texty o mučednících.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Ze zápisu o mučednictví

Uchovali svou věrnost Kristu a církvi až do smrti

Revoluce, která ve Francii vypukla ke konci 18. století, otřásla všemi náboženskými i světskými institucemi a krutě se odrazila také na církvi a jejích služebnících. Zvrácení lidé, kteří se chopili moci, skryli pod maskou filozofického učení svou nenávist k církvi a snažili se z národa vymazat pojem křesťan.

Jejich zuřivost proti služebníkům církve, prelátům a kněžím, kteří odsuzovali ony ničemné zákony a statečně bránili katolickou víru, se tak vystupňovala, že se zdálo, že se navrátily doby antického pronásledování, a církev, neposkvrněná snoubenka Kristova, opět zazářila novými korunami mučedníků.

Strašlivý masakr, který vykoupal v krvi město Paříž na začátku září 1792, může být nazván opravdovým a slavným mučednictvím nepokořených hrdinů Krista, kteří byli zabiti z nenávisti k církvi. Za oběť tohoto krutého vraždění padlo spolu se třemi biskupy mnoho kněží, řeholních i diecézních, a také mnoho dalších věřících, kteří zastávali důležité úřady.

Mezi těmito neohroženými obhájci víry zvláště vynikali blahoslavení Jan František Burtè, minorita, Apolinář Morel z Posatu, kapucín, a Severin Girault z řeholního třetího řádu. Nejdříve zazářili svou kněžskou horlivostí a svou láskou k utečencům a pronásledovaným, a pak svou hrdinskou pevností, se kterou podstoupili mučednickou smrt, čímž vydali podivuhodné svědectví o své víře. Za blahoslavené je prohlásil papež Pius XI. v roce 1926.

K nim je potřeba připočíst 19 mučedníků z Lavalu, kteří byli zabiti v roce 1894 za svoji věrnost církvi a římskému veleknězi. Z této druhé skupiny je potřeba připomenout blahoslaveného Jana Křtitele Triqueria, také minoritu, který již předtím vynikal svou kněžskou horlivostí a věrným zachováváním řehole. Když byl lichotkami a vyhrůžkami vybízen k tomu, aby se zřekl katolické víry, otevřeně prohlásil, že je synem sv. Františka a zvolal: »Zachovám víru v Krista až do smrti.«

Tito slavní bojovníci Kristovi byli zařazeni mezi blahoslavené mučedníky Piem XI.

Zpěv po druhém čtení

Když bojujeme za víru, Bůh se na nás dívá, Kristus a jeho andělé nám pomáhají. * Je pro nás ctí a radostí bojovat před tváří Boží a přijmout odměnu od Krista.

V. Seberme síly, připravme se na boj čistým duchem, vírou a odvahou, úplným nasazením. * Je pro.

Závěrečná modlitba

Bože, dej, ať se synovskou úctou milujeme tvou církev, kterou blahoslavení Jan František, Apolinář, Severin a jejich druhové, posilováni darem síly, hájili až do své mučednické smrti. Skrze tvého Syna…