8. srpna

Sv. Dominika, kněze, zakladatele řádu

Svátek

Narodil se kolem roku 1170 v obci Calaruega v Kastilii ve Španělsku. Po vystudování teologie se stal kanovníkem v Osmě (1195). V roce 1215 položil v Toulouse základy Řádu bratří kazatelů – dominikánů. Základem jejich řeholních pravidel se stala Řehole sv. Augustina. »V něm jsem nalezl muže, který uskutečnil v celé plnosti řeholi apoštolského života. Nepochybuji, že byl přidružen k slávě apoštolů v nebi.« Tato slova Řehoře IX., který svatého Dominika důvěrně poznal, dobře shrnují i svatost i ideu zakladatele Řádu bratří kazatelů. Byl obnovitelem apoštolského hlásání, za několik let založil 60 klášterů v různých zemích Evropy. Zemřel 6. srpna 1221 v Boloni, kde jsou dodnes jeho ostatky. Při kanonizaci Řehořem IX. 3. července 1234 byl den oslavy přeložen na 5. srpna, za Pia V. na 4. srpna a za Pavla VI. na 8. srpna.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, Pánu a Králi apoštolů, který učinil z Dominika hlasatele evangelia.

Modlitba se čtením

Hymnus

Bojovníkovi Ježíše
Dominikovi, chvála, čest.
V souhlase s jménem činil vše,
evangelním mužem jest.

Bez poskvrny si uchoval
panictví liliový květ
a nejvíce k těm láskou plál,
jež viděl do záhuby spět.

Zřekl se světa, aby víc
byl srdcem k boji připraven,
chudý šel nepřátelům vstříc,
milostí Boží provázen.

Zázraky konal, slovy hřměl,
do světa bratry posílal,
do noci na modlitbách dlel
a vroucností slz oplýval.

Buď Bohu trojjedinému
moc, chvála, sláva, čest a dík,
že neustává k nebi vést
ty, za něž prosí Dominik. Amen.

Žalmy

1. ant. Zřídka mluvil jinak než s Bohem nebo o Bohu. K tomu nabádal i své bratry.

Žalm 1

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, † nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, * a nezasedá ve shromáždění rouhačů,

ale má zalíbení v Hospodinově zákoně * a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. –

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, * ve svůj čas přináší ovoce,

listí mu nevadne * a daří se mu vše, co koná. –

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: * jsou jako pleva rozvátá větrem.

Proto neobstojí bezbožní na soudu * ani hříšní ve shromáždění spravedlivých.

Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, * ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Ant. Zřídka mluvil jinak než s Bohem nebo o Bohu. K tomu nabádal i své bratry.

2. ant. Cítil s bližními a horoucně toužil po jejich spáse.

Žalm 21 (20), 2–8.14

Hospodine, z tvé síly se raduje král, * jak velice jásá nad tvou pomocí!

Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, * neodepřels, co jeho rty žádaly.

Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, * vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.

Žádal od tebe život: dopřáls mu * dlouhá léta na věčné časy. –

Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, * ozdobils ho ctí a vznešeností.

Učinils ho věčným požehnáním, * oblažils ho radostí před tvou tváří.

Neboť král doufá v Hospodina, * z milosti Nejvyššího nezakolísá. –

Povstaň, Hospodine, ve své síle, * tvou moc oslavíme zpěvem!

Ant. Cítil s bližními a horoucně toužil po jejich spáse.

3. ant. Všude se projevoval slovem i činem jako muž evangelia.

Žalm 24 (23)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, * svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, * upevnil ho nad proudy vod. –

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, * kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, † jehož duše nebaží po marnosti, * kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, * odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, * kdo hledají tvář Jakubova Boha. –

Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin, * Hospodin udatný v boji. –

Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? † Hospodin zástupů, * on je král slávy!

Ant. Všude se projevoval slovem i činem jako muž evangelia.

V. Srdcem přijmi a ušima slyš,

O. všechna má slova, jež k tobě mluvím.

První čtení

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 2, 1–16

Rozhodl jsem se, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného

Také já, bratři (a sestry), když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – (my zvěstujeme) to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. Kdo z lidí zná lidské nitro? Jen lidský duch, který je v člověku. Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. O tom také mluvíme – ne ovšem slovy, kterým učí lidská moudrost, ale tak, jak tomu učí Duch, takže nauku pocházející od Ducha také vyjadřujeme řečí od něho vnuknutou. Ovšem člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha. Zdají se mu hloupé a nemůže je pochopit, protože ty věci se dají posoudit jen s pomocí Ducha. Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho. Neboť kdo poznal myšlenky Páně tak, že by ho mohl poučovat? Avšak naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy.

Zpěv po prvním čtení 2 Tim 4, 2.5; Řím 10, 15

Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.

V. Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci. * Buď.

Druhé čtení

Z kázání bratra Jeronýma Savonaroly

(Z nevydaného kázání ke svátku sv. Dominika, in: Memoriae Domenicane, 1910, s. 381)

Hle, veliký kněz, který za svého života podepřel dům a ve své době upevnil chrám¹. Toto je, bratři, svatý Dominik, jehož svátek dnes slavíme. On spolu se svatým Františkem obnovil upadající církev.

Hle, veliký kněz. Bratři, všimněte si těchto slov a pozorujte tajemství. Je mnoho kněží i málo kněží. A ani dobří kněží nejsou všichni velicí. Vždyť kněz má osvěcovat lid, jemu přece náleží kázat. Jak tedy může být knězem někdo, kdo neumí osvěcovat? Ale jak jím může být někdo, kdo ani sám není osvícen, a někdo, kdo je špatný? Blažený Dominik byl svatý a byl osvícen naukou.

Ale někdo řekne: »Já se učím, abych svatě kázal.« Poněvadž kazatelství je velmi čestný úkol, chtějí dnes všichni naši kněží kázat; studují proto řečnické příručky a jiné věci a říkají, že vzdělávají všechen lid.

»Já udělám v církvi něco dobrého.« Ale co následuje? Který za svého života podepřel dům, to je v době, kdy žil. Hříšný život však není život, ale smrt. Řekni tedy: Za svého svatého života. To znamená svým životem a dobrým příkladem. Proste Pána, aby poslal dobré a svaté kněze, kteří by podepřeli dům, totiž církev, jež celá hrozí sesutím!

A ve své době upevnil chrám. Sám totiž vyhnal tento chrám do výšky. Výškou tohoto chrámu je dokonalý stav některých z duchovenstva, tj. řeholníků. Biskup má být dokonalý, protože je v dokonalém stavu. Řeholníci jsou však ve stavu dokonalosti proto, že skládají sliby a zavazují se k tomu, co k dokonalosti vede. K řeholníkům patříme i my v Řádu kazatelském. Pomysleme, jak dokonalí mají být kazatelé, když mluví o vznosném chrámovém zdivu!

Bratři, což každý, kdo provozuje nějaké umění, nemá na zřeteli, co toto umění znamená? Což se nestydí, když podle toho nejedná? Jako například vojín, když se bojí a uteče? Mějte proto i vy na zřeteli, co jste!

Zjednal si slávu ve styku s lidmi². O blaženém Dominikovi se říká, že byl ve styku s lidmi vždy veselý a příjemný, proto ho měli všichni zvlášť rádi. Chtěl mít konventy ve městech a stýkat se s lidmi, aby mohl všem prokazovat dobro. Proto trávil den s bližními a noc věnoval Bohu. Hlásal lásku, která rozšiřuje srdce a všechno usnadňuje.

Tvůj zákon nemá konce. A poběžím po cestě tvých předpisů, neboť mi rozšiřuješ srdce³. Když se ho kdosi ptal, odkud to má, že tak krásně vykládá, odpověděl: »Z knihy lásky.«

Vy také, bratři, se chcete učit Písmu svatému, chcete kázat: Mějte lásku, a ona vás naučí. Mějte lásku, a pochopíte lásku. Blažený Dominik byl všecek zaujat láskou k bližnímu, aby ho modlitbou, kázáním a příkladem přivedl zpět k životu. Pro toto obětoval sama sebe Bohu jako příjemnou oběť. Proto následuje: a kadidlo hořící v ohni⁴, totiž Ducha Svatého a blíženské lásky a soužení. To vše stoupalo k Bohu jako velmi lahodná vůně. Nakonec se celý proměnil v lásku a moudrost a celý byl ozdoben ctnostmi.

¹ Srov. Sir 50, 1n. ² Srov. Sir 50, 4–5. ³ Žl 119 (118), 96b.32. ⁴ Srov. Sir 50, 9.

Zpěv po druhém čtení

Když zve Hospodář svět na Beránkovu svatbu, posílá v čas hostiny služebníka. * A slibuje rozmanité slasti života.

V. Za posla, který má volat k těmto velkolepým hodům, vyvolil svatého Dominika. * A slibuje.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Náležíš jménem svým i skutky Pánu jen,
učíš a miluješ též lidské bratry své,
přijď, Otče, z nebe k nám a světu připomeň
spásy výroky pravdivé.

Řekni, jak sladká mzda za víru čeká nás,
za koho vzorně jsi sloužil a pracoval,
řekni, jak za všechny vroucně se přimlouváš,
nebešťan když se z tebe stal.

Řekni, že Kristovy poklady nad vše jsou,
co srdce může zde s radostí urvat si.
Ty chud a povznesen nad chtivost veškerou,
vše, cos měl, chudým rozdal jsi.

Ať skvoucí krása, jíž tvé srdce smělo plát,
pobídkou lidem je vzdát se zla každého,
andělům ať se víc snaží vždy podobat
čistotou těla celého.

Ať svaté Trojici zní chvály v každý čas,
dej nám vždy užívat tak jejích milostí,
aby směl navěky s tebou pět každý z nás
chvalozpěv věčné radosti. Amen.

1. ant. Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahl Kristův služebník po mučednictví. (Srov. Žl 42 [41], 2)

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Bratr Dominik setrvával v modlitbě ve dne v noci.

3. ant. Když Dominik posílal bratry kázat, prosil je a napomínal, aby horlivě pracovali na spáse duší.

Krátké čtení Ef 3, 8–9

Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat všem, jak se uskutečňuje ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.

Zpěv po krátkém čtení Žl 96 (95), 3

O. Vypravujte mezi pohany * o Hospodinově slávě. Vypravujte.

V. Mezi všemi národy o jeho divech, * o Hospodinově slávě. Sláva Otci. Vypravujte.

Ant. k Zach. kant. Vykupitel tvorů všech vznešený, aby lidstvo dosáhlo spasení, Dominika poslal k nám na zemi.

Prosby

Chvalme Pána, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy, a volejme:

Chvála tobě, Pane, dárce spásy.

Buď veleben, Pane, že jsi dal své církvi svého služebníka Dominika, aby jí sloužil, a učinil jsi ho vůdcem mnoha bratří a sester,

– dej, ať pod jeho vedením děláme stále pokroky s radostí a důvěrou ve tvé milosrdenství.

Dominik zářil před očima všech svými ctnostmi, žárem lásky a horlivostí v hlásání evangelia,

– děkujeme ti, Pane, že nás voláš k jeho následování.

Ty shromažďuješ zástupy bratří a sester, aby šli za tebou,

– chválíme tě, Pane, za tyto zástupy, které se slovem i životem hlásí k tvému přikázání lásky.

Ty stále povoláváš nové bratry a sestry do dominikánské rodiny,

– dej, ať jejich úsilí přispívá k tvé slávě.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Pomáhej, Bože, své církvi, ať čerpá sílu z životního díla svatého Dominika, vynikajícího hlasatele tvé pravdy, a na jeho přímluvu jí posílej horlivé kazatele, aby se ve světě šířilo světlo evangelia. Skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Žalmy z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Krátké čtení 1 Kor 2, 4–5

Moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

V. Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine,

O. a ve svém zákoně vyučuješ.

V poledne

Krátké čtení Iz 59, 21b

Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem vložil do tvých úst, nezmizí z tvých úst, ani z úst tvého potomstva, ani z úst potomstva tvého potomstva – pravil Hospodin – od tohoto času až navěky.

V. Hle, kladu svá slova do tvých úst,

O. ustanovuji tě nad národy a nad říšemi.

Odpoledne

Krátké čtení Mal 2, 6

V jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech; v pokoji a upřímnosti kráčel se mnou a mnohé odvrátil od nepravosti.

V. Pane, veď mě ve své pravdě a uč mě,

O. neboť ty jsi Bůh, můj Spasitel.

Nešpory

Hymnus

Tys věčné slávy hlasatel,
už jménem Pánu náležíš,
jak Svatý Duch to zjevit chtěl
náznakem tímto předem již.

To víra chtěla tebe mít
tak bohatého v srdci tvém
širším než svět, bys posoudit
mohl, co Bůh je a ty jen.

Vždy čistý, vlídný, střízlivý,
pln ohně lásky, horlivý,
za svrchovanou Pravdu pravd
do boje neváhal se dát.

Dej, ať tvůj oheň mocněji
tak i v nás hoří plamenem,
že vírou sílí naději,
že věčných odměn dosáhnem.

Dej, i přes trní, kamení,
nám světem mužně procházet,
ať s tebou, věčně blažení,
můžeme Bohu chválu pět. Amen.

1. ant. Všechny lidi objímal širokou náručí lásky, a protože měl všechny rád, měli všichni rádi jeho.

Žalmy a kantikum ze společných textů o duchovních pastýřích..

2. ant. Pohnut soucitem a láskou prodal knihy a všechno, co měl, a daroval to na výživu chudých.

3. ant. Hlasitě volal: »Pane, smiluj se nad svým lidem. Co bude s hříšníky?«

Krátké čtení Flp 1, 3–5.7–8

Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu a vždy ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Je to jen správné, když o vás všech takto smýšlím. Vždyť vás nosím v srdci, protože vy máte účast v milosti mi svěřené, ať už ve vězení, anebo když hájím a utvrzuji evangelium. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše.

Zpěv po krátkém čtení Lk 8, 15

O. Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho, * s trpělivostí přinášejí užitek. Blahoslavení.

V. Kdo ho uchovávají v dobrém a upřímném srdci, * s trpělivostí přinášejí užitek. Sláva Otci. Blahoslavení.

Ant. ke kant. P. M. Světlo církve zářivé, učiteli ctností, růže trpělivosti, perlo počestnosti, moudrost zdarma rozdávals, kázals o milosti, i nás uveď do sídel věčné blaženosti.

Prosby

Když se můžeme radovat, že jsme pod ochranou svatého Otce Dominika, svěřme Boží dobrotě potřeby své i celého světa:

Pane, zachraň svůj lid.

Nejdobrotivější Bože, povolal jsi nás, abychom ti sloužili a šli při tom ve stopách svatého Otce Dominika,

– prosíme tedy, dej nám jeho zanícení pro pravdu.

Svatý Otec Dominik uložil svým synům, aby obohacovali svět ovocem svého studia a rozjímání,

– opatruj je tedy, Pane, ať jsou ve studiu pilní, v modlitbě vytrvalí a v kázání horliví.

Jako ovce bez pastýře hledají lidé životodárné pastviny a prameny pravdy,

– rozmnož, Pane, v církvi počet mužů a žen, kteří by dovedli hlásat tvou lásku dnešnímu světu.

Svého jednorozeného Syna, poslušného až k smrti na kříži, jsi vzkřísil a oslavil,

– prosíme, dej, ať všichni naši zemřelí bratři a sestry mohou hledět na tvou tvář.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.