24. července

Sv. Kunhuty Uherské, řeholnice 2. řádu

Nezávazná památka

Památka pro OSC

Kunhuta (Kinga, Kunegunda) se narodila se v Maďarsku roku 1224 jako dcera krále Bély IV . Byla provdána za krakovského krále Boleslava V. Stydlivého a podle tradice s ním zachovala svatou čistotu. Věnovala se modlitbě, kajícnosti a službě chudým a nemocným. Když manžel roku 1279 zemřel, vstoupila spolu se svou sestrou Jolantou do kláštera klarisek, který dříve sama založila. Zemřela 24. července 1292, svatořečil ji papež Jan Pavel II. 16. června 1999.

Společné texty o svatých ženách (o řeholnicích).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z díla svatého Bonaventury, biskupa, O dokonalosti života sestrám

(De perfectione vitae, kap. 2, De vera humilitate, 1–5: Opera Omnia, sv. 8, s. 110–111)

Základem každé ctnosti je pokora

Kdo zkoumá okem srdce vlastní nedostatky, musí se pravdivě sklonit pod mocnou rukou Boží. Proto tě, služebnice Kristova, napomínám, abys, když jsi dobře poznala své chyby, pokořovala svého ducha a pohrdala sama sebou. »Vždyť pokora je ctnost,« praví svatý Bernard, »díky které si člověk neváží sama sebe, protože se doopravdy poznal.« O takovou pokoru usiloval náš svatý Otec František, chtěl ji mít, a od počátku svého obrácení až do konce ji miloval a vyhledával. Pro ni opustil svět, pro ni se nechal vláčet nahý městem, sloužil malomocným, a když kázal, vyznával přitom své hříchy a vyžadoval, aby mu je vyčítali. Této ctnosti se máš učit především u Božího Syna, neboť on říká: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.¹ Jako totiž pýcha je kořenem každého hříchu, tak je pokora základem každé ctnosti. Nauč se být pokorná pravdivě, nikoli falešně, jako ti, co se hanebně pokořují a jsou pokrytci. O těch říká moudrý Sirachovec: Jsou lidé, kteří kráčejí shrbeni, ale jejich nitro je plné klamu.²

Chceš-li tedy dosáhnout pravé pokory, musíš se vydat trojí stezkou. První cesta je rozjímat o Bohu. Meditovat o tom, že Bůh je původcem všeho dobrého, protože to, co je dobré, pochází od něho. Tak si máme připomínat: všechno, co máme, ty jsi nám dal a ty jsi to učinil, Pane. On je takový, a ty musíš jemu, ne sobě, připsat každé dobro, a rozjímat o tom, že to není tvoje síla ani síla tvých rukou, které vděčíš za to, co máš. Vždyť: »je to Pán, kdo nás stvořil, ne my sami«.

Druhá cesta je v pamatování na Krista. Musíš si pamatovat, že Kristus se ponížil až k nejpotupnější smrti, pokořil se a byl jako malomocný. Proto o něm říká prorok Izaiáš: Pokládali jsme ho za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného.³ Byl totiž tak ponížen, že v jeho době nebyl nikdo pokládán za ubožejšího, než byl on. Náš učitel a Pán říká: Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána⁴. Jsi-li tedy žákyní a služebnicí Krista, musíš být ponížená, pohrdaná a pokorná.

Třetí cesta, po které máš jít, chceš-li dojít dokonalé pokory, je pravdivé poznání sebe sama. Tehdy se pravdivě poznáš, když znovu uvažuješ, odkud jsi přišla a kam jdeš. Přemýšlej, odkud jsi přišla, a poznáš, že jsi utvořena z hmoty, která se rozpadne, jsi z prachu a hlíny země. A nadto ještě vězíš v hříchu a jsi vypovězena z blaženosti ráje. Uvažuj také o tom, kam jdeš. Směřuješ k porušení, k rozpadu v popel, neboť jsi prach a v prach se navrátíš⁵. Co si tedy namlouváš, když jsi jen hlína a prach? Vždyť dnes jsi a zítra už být nemusíš, dnes jsi zdravá, zítra třeba ochoříš. Dnes jsi moudrá, možná že zítra se staneš pošetilou, nyní jsi bohatá ctnostmi, zítra, kdo ví, budeš jak žebrák a ubožák. Kdo se tedy odváží být pyšný, když vidí, jak ho obklopuje tolikerá ubohost a pohroma?

¹ Mt 11, 29. ² Srov. Sir 19, 23. ³ Iz 53, 4. ⁴ Mt 10, 24. ⁵ Gn 3, 19.

Zpěv po druhém čtení Př 31, 30–31

Půvab zklame, krása prchne, * žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

V. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. * Žena, která.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Bůh je můj podíl, po něm toužím, je dobrý k těm, kdo ho hledají.

Závěrečná modlitba

Bože, tys svatou Kunhutu vyznamenal čistotou života a neobyčejnou láskou k chudým; na její přímluvu nám dej, ať podle jejího příkladu radostně kráčíme cestou lásky. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Vy, kteří jste opustili všechno a následovali jste mě, stokrát více dostanete a za podíl budete mít život věčný. (Srov. Mt 19, 29)