15. července

Sv. Bonaventury z Bagnoregia,
biskupa a učitele církve, člena 1. řádu

Svátek

Narodil se v Itálii v Bagnoregio u Viterba kolem roku 1218. Studoval v Paříži filozofii a teologii a stal se magistrem. Vstoupil k menším bratřím (1243) a učil s dobrými výsledky své spolubratry v řádu. Byl zvolen generálním ministrem svého řádu (1257). Zanechal po sobě mnoho spisů objasňujících teologické i filozofické učení. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, byl vysvěcen na biskupa albánského a jmenován kardinálem. Zemřel v Lyonu 15. července 1274. Za svatého byl prohlášen 14. dubna 1482 a za učitele církve roku 1588.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je pramen moudrosti.

Modlitba se čtením

Hymnus

Sbor menších bratří ať s radostí v hlasu
opěvá písní nitra nadšeného
záslužné činy a dvou palem krásu
biskupa svého.

On vzácný pastýř, bdělý nad svým stádem,
zbraňuje cesty dravým smečkám vlčím,
vlídností slov a svatým Božím řádem
obehnal ovčín.

Jasným učením známý v světě celém,
v posvátný purpur když je oblečený,
jak hvězda plane ve svém jasu skvělém
nad celou zemí.

Ve slavném sboru přijat mezi Otce
moudře vše řídí, co má ve své správě,
přivádí nazpět odtržené ovce
k Nejvyšší hlavě.

Náš trojjediný Bože nad hvězdami,
Vládce, jenž řídíš světy nekonečné,
buď tobě čest a vroucí díkůvzdání
po časy věčné. Amen.

1. ant.  Prodléval u nohou moudrosti, zkoumal její cesty a šel za ní jako ten, kdo nalézá její stopy.

Žalmy ze společných textů o duchovních pastýřích.

2. ant.  Dal plynout učenosti jako řece, zanechal ji těm, kdo hledají moudrost.

3. ant.  Hleďte, nenamáhal jsem se sám pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají pravdu.

V.  Pán ho sytil chlebem života a poznání.

R.  Dal mu pít spásnou vodu moudrosti.

První čtení

Z Knihy moudrosti 8,2–7.9–13.16–19

Moudrost je zasvěcena do Božího vědění a vybírá jeho díla.

Miloval jsem moudrost a vyhledával ji od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy. Je vznešená pro své společenství s Bohem a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra. Je totiž zasvěcena do Božího vědění a určuje jeho díla. Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem, co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří? Má-li být znalost úspěšná, kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona? a když někdo miluje spravedlnost, plodem jejích námah jsou ctnosti, poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti, spravedlnosti i statečnosti; v lidském životě není nic užitečnější.

Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou, poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí i útěchou při starostech a  zármutku. Kvůli ní budu mít u lidí slávu a přes své mládí úctu mezi starci. Shledá se, že jsem bystrý na soudu, a v očích vládců vzbudím obdiv. Když budu mlčet, budou na mě čekat, když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat, když prodloužím svou řeč, na ústa si položí ruku. Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti a  věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.

Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku, neboť styk s ní nemá hořkost, ani spolužití s ní mrzutost, ale jen potěšení a radost. Když jsem o tom u sebe uvažoval a přemýšlel ve svém srdci, že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí, v přátelství s ní čistá rozkoš, v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství, ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha a ve společných rozhovorech sláva, obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě. Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý a dostal jsem dobrou duši.

Zpěv po prvním čtení  Sir 47,14.16

Jak jsi byl moudrý ve svém mládí, naplněn rozvahou jako řeka. * Byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

V.  Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst. * Byl jsi.

Druhé čtení i zpěv po druhém čtení, Římský breviář, 15. července.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Výroční svátek se dnes vrací zas
k shromážděnému zástupu,
když přivádí k nám jitřní zář
to jasné světlo biskupů.

Nad krásu duhy vyniká
světlo, co jde k nám v dnešní den,
i temnotami proniká
a mysl žhne svým plamenem.

V tom světle hřích se rozplývá,
z cest bludných schází mysl hned,
ji plamenný žár prohřívá,
ač svíral ji jak krunýř led.

Shlédni k nám, učiteli náš,
těšící se teď věčnou mzdou,
buď svého lidu věrná stráž,
který se řídí vědou tvou.

Jediný Otec ctěn ať jest
a s ním Syn, jenž vykoupil nás,
buď těšiteli stejná čest
po všechny věky v každý čas. Amen.

1. ant.  Vyšlehl jako oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň: ozářilo všechny, kdo doufají v Pána.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant.  Požehnaný Bůh, který v tobě nalezl zalíbení; blažení, kdo slyší tvoji moudrost.

3. ant.  Světlo vychází spravedlivému a lidem upřímného srdce radost. Radujte se v Hospodinu a oslavujte jeho svaté jméno.

Krátké čtení  Mt 5,14–16

Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.

Zpěv po krátkém čtení

O.  Vylévám učenost po vzoru proroků * a zanechám ji těm, kdo hledají moudrost. Vylévám.

V.  Budu ji hlásat až na konec země * a zanechám ji těm, kdo hledají moudrost. Sláva Otci. Vylévám.

Ant. k Zach. kant.Otevřel svá ústa ve shromáždění Nejvyššího; uprostřed svého lidu byl vyvýšen a dosáhl slávy ve společenství svatých.

Prosby

Oslavujme Krista Pána, který je cesta, pravda a život; služme mu po všechny dny svého života ve svatosti a spravedlnosti a prosme ho:

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

Tys nepřišel proto, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,

– Pane Ježíši, pomoz nám v pokoře sloužit tobě i bratřím.

Ty nám přikazuješ, abychom byli solí země a světlem světa,

– osviť nás, Pane Ježíši, svým svatým Duchem.

Ty ukazuješ ve svatých pastýřích své milosrdenství a svoji lásku,

– na jejich přímluvu nám ukaž dobrotivost své tváře.

Ty oslavuješ svou církev ve svatých a vynikajících pastýřích,

– učiň, abychom je následovali a radovali se v jejich světle.

Tys dal vykoupeným sebe za pokrm života, živ svoji církev,

– aby šla za tebou plná odvahy, nasycená ze stolu tvého slova a chleba.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Krátké čtení Mdr 8,2–4

Miloval jsem moudrost a vyhledával od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy. Je vznešená pro své společenství s Bohem a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra. Je totiž zasvěcena do Božího vědění a určuje jeho díla.

V.  Vyvolil jsem si cestu pravdy,

O.  lnu k tvým přikázáním.

V poledne

Krátké čtení  Sir 15,1–4

Kdo se bojí Pána, jedná dobře, kdo zachovává zákon, dosáhne moudrosti. Vyjde mu vstříc jako matka, jako mladistvá žena ho přijme. Nasytí ho chlebem rozvahy, napojí ho vodou moudrosti. Opře se o ni, a nezakolísá, spolehne se na ni, a nebude zklamán. Ona jej povýší nad jeho druhy.

V.  V jeho srdci spočinula moudrost

O.  a rozvaha ve slovech jeho úst.

Odpoledne

Krátké čtení   Sir 39,9–10

Mnozí budou chválit jeho moudrost, která až navěky nezanikne. Neztratí se památka na něj a jeho jméno bude žít po všechny věky. O jeho moudrosti vyprávějí národy a shromáždění hlásá jeho chválu.

V.  Knězi, pastýři, rozsévači ctností,

O.  přimlouvej se za nás u Pána.

Nešpory

Hymnus

Františkův opravdový syn,
vzor všech, kdo poníženi jsou,
učencem stal se církevním,
lilií stal se líbeznou.

Studoval s velkou pilností,
na Boží milost spoléhal,
poklad svých zásluh zbožnosti
ještě víc obohacoval.

Zcela se světské slávy vzdal,
dbal v žití Františkových rad,
pěšinou svatosti se dal,
když františkánský přijal šat.

Čerpal jak z vědomostí věd,
kterými velmi oplýval,
tak do svědomí nořil hled
a budoucnost v nich předvídal.

Zázraky prozradily všem,
jak svatě žil už na zemi,
svatými mravy ozdoben,
tituly mnoha poctěný.

Vzývejme Krista, Otce s ním
i s jejich Duchem společným:
Jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás prosící.

1. ant.  Byl jako zářící lampa a svítil na vyvýšeném místě v domě Páně. (Srv. Mt 5,15)

Žalmy a kantikum ze společných textů o duchovních pastýřích.

2. ant.  Pán ho sytil chlebem rozvahy a vodou moudrosti ho napájel.

3. ant.  Svými skutky působil radost Boží církvi a jeho památka zůstane požehnána navěky.

Krátké čtení   Dan 12,3

Ti, kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

Zpěv po krátkém čtení

O.  Lidé si vyprávějí o jeho moudrosti, * jeho jméno zůstává v živé paměti. Lidé.

V.  Církev ho nepřestává chválit, * jeho jméno zůstává v živé paměti. Sláva Otci. Lidé.

Ant. ke kant. P. M.  Svatý Bonaventuro, učiteli víry a světlo církve, tys čerpal moudrost z Božího zákona; přimlouvej se za nás u Božího Syna.

Prosby

Kristus byl ustanoven veleknězem a prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Oslavujme ho a pokorně ho prosme:

Pane, dej spásu svému lidu.

Ty, jenž jsi na dřevě kříže smířil svět s věčným Otcem, zachovej nás ve svém jménu,

– abychom všichni byli jedno jako ty a Otec.

Tys chtěl prostřednictvím svatých pastýřů rozdělovat plody spásy;

– dej, aby všichni, které jsi vykoupil svou krví, stále zůstávali v tvé lásce.

Ty jsi uprostřed bratří posvětil svatého Bonaventuru a obdařils ho dary Ducha svatého,

– naplň také naše duše i srdce světlem svého Ducha.

Ty svěřuješ pastýřům své církve službu smíření s Bohem, aby se neztratil nikdo z těch, které ti Otec dal ze světa,

– spas zemřelé, které jsi vykoupil svou drahocennou krví.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.