9. července

Sv. Mikuláše Picka, Antonína van Willehada a druhů, mučedníků 1. řádu

Památka

V červenci roku 1572 se kalvíni, lidem nazývaní Gheusové, zmocnili obce Gorcum v Holandsku. Zmocnili se menších bratří z tamějšího kláštera i ostatních kněží, vodili je po různých místech a vystavovali je posměchu lidu. Potom je spoutané dovedli do obce Brielle, kde je jejich vůdce jménem Lumey vyzýval, aby se zřekli katolického učení o eucharistii a o primátu římského biskupa v církvi. Oni však zůstali věrni pravé víře, a proto byli nejprve podrobeni krutému mučení a potom oběšeni. Jejich těla byla rozčtvrcena. Svatořečil je 29. června 1867 papež Pius IX.

Společné texty o více mučednících.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z pojednání o mučednictví sepsaného současníkem

(Acta Sanctorum Iulii, sv. 2, Paříž 1867, s. 798–801)

Vytrvali v jednom duchu a v jedné víře až do smrti

Když byli vyvedeni jako zajatci za město, hledali pro ně vhodné místo k popravě. Došli až ke klášteru v Ruggen, nazývanému jménem svaté Alžběty. Mezi klášterními budovami stála velká stodola, určená nejspíš k odkládání topiva, jak je to zvykem v těchto krajích. Byla prázdná a byly v ní dva trámy, jeden příčný a dlouhý, druhý kratší. Ty se zdály vojákům vhodné k tomu, aby na nich byli zajatí oběšeni. Tak je k tomu místu přivedli a oni v očekávání smrti za katolickou víru nabízeli Bohu svůj poslední zápas v upřímných a vzájemných modlitbách. Tehdy jako by právě byli silní Boží milostí, moudrostí a darem slova, povzbuzovali jeden druhého ke statečnému a trpělivému podstoupení trestu smrti a posilovali se v naději, že dosáhnou nebeského království a věčné odměny. Pak byli všichni svlečeni do naha.

První byl veden na smrt Otec kvardián. Ten každého ze svých bratří objal a políbil a posledními slovy je povzbuzoval a prosil, aby za katolickou víru bojovali statečně a vytrvale až do posledního vydechnutí, tak jak ji během života v bratrské lásce měli v úctě. Tak aby vytrvali v jednom duchu a v jedné víře až do smrti, aby je nerozdělila poslední hodina, když až doposud je spojovala vzájemná láska v jedno svaté společenství. Nyní nadešla chvíle, kdy přijmou z rukou Pána vytouženou a tolik očekávanou korunu věčné blaženosti. Koruny na jejich skráně jsou již připraveny, ať je tedy přijmou jako muži, ať pohrdnou smrtí, aby je neztratili bázlivostí. Ostatně ať se dívají, s jakou radostí je předchází, aby ho s podobnou radostí rychle následovali. Zatímco je slovy takto povzbuzoval, vesele a radostně vystupoval po žebříku a nepřestal své druhy těšit, dokud mu nezaskočil hlas v zaškrceném hrdle. Když oběsili jeho, pak další, totiž vikář Jeroným a Nikasius Hezius a faráři Leonard a Mikuláš, povzbuzovali a utvrzovali své druhy v připravenosti zemřít.

Všichni pak byli oběšeni na onom delším trámu, mimo čtyř. Na druhém trámu visel mezi kvardiánem a laickým bratrem Kornéliem Godfríd Dunaeus. A čtvrtý, premonstrát Jakub, byl pověšen na jakémsi žebříku. Ostatně poslední tresty vykonali kati velmi nedbale, málo se starali, aby ti, které věšeli, byli oběšeni dobře a rychle zemřeli. Tak se jeden zakousl do provazu jako do uzdy, jiný v poslední chvíli nastavil bradu, další nakrčil hlavu a neměl smyčku docela zadrhnutou. Proto bolestněji umírali a déle se trápili v posledním smrtelném zápase. Někteří, mezi nimi ctihodný Mikuláš, měli provaz v ústech a ještě do jasného dne lapali po dechu. Vykonání rozsudku trvalo přibližně dvě hodiny. Mučení začalo o druhé hodině po půlnoci a všechno skončilo o čtvrté hodině.

Zpěv po druhém čtení Zj 12, 11; Mdr 5, 16a

Svatí zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví. * Nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti.

V. Spravedliví obdrží velkolepé království a nádhernou korunu z ruky Pána. * Nemilovali.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Hospodin, Bůh Izraele, navštívil a vykoupil svůj lid, jeho jméno proslavil navěky, vzbudil nám mocného spasitele. (Srov. Lk 1, 68–69)

Závěrečná modlitba

Bože, tys ozdobil svaté mučedníky Mikuláše, Antonína a jejich druhy za jejich statečný boj pro víru vítěznou korunou věčného života; dej, ať podle jejich příkladu zůstaneme i my pevní ve víře a jako oni dosáhneme věčné slávy. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Pán ponížené povýšil, přijal své služebníky do svých svatých stanů, pamatoval na své milosrdenství. (Srov. Lk 1, 52–54)