30. června

Bl. Rajmunda Lulla, mučedníka 3. řádu

Nezávazná památka

(V olomoucké arcidiecézi se slaví svátek výročí posvěcení katedrály)

Rajmund Lull (nebo také Lullus) se narodil na Baleárských ostrovech v Palmě okolo roku 1232. Zřekl se všech pozemských statků a vstoupil do 3. řádu svatého Františka. Hořel horlivostí o spásu duší, ve své vlasti ustanovil společenství pro výchovu dobrých misionářů (1276). Sepsal spisy téměř o všech humanitních vědách, proto ho nazývali »Učitel osvícený«. Když odcestoval do Bugie v Africe, byl zprvu uvězněn a mučen, později kamenován. Polomrtvého ho vzali na loď a na Mallorce vydechl naposled 29. června 1315. Jeho úctu potvrdil papež Klement XIII. 19. února 1763.

Společné texty o jednom mučedníkovi.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Ze života blaženého Rajmunda, který napsal současník

(Analecta Bollandiana, sv. 48, s. 130–178)

Myslel jen na jedno: jak rozšířit království Ježíše Krista

Rajmund, příjmením Lullus, se narodil vznešeným rodičům v Palmě na jednom z větších ostrovů v Baleárách. Vyrůstal na královském dvoře a byl představeným královské jídelny. Když rozpoznal světskou marnost, oblékl se v nového člověka a rozhodl se začít nový život. Tehdy se zřekl všech pozemských statků a začal myslet jen na jedno: jak prospět spáse duší a potlačením muslimského náboženství rozšířit království Ježíše Krista. Aby toho dosáhl, rozhodl se založit ve své vlasti školu, v níž by se menší bratři naučili cizím jazykům, především arabsky, aby mohli nevěřícím kázat evangelium. Když tento záměr dovedl k cíli, odešel Rajmund do samoty.

Odebral se na horu jménem Randa a tam žil poustevnickým životem, oddán kajícím cvičením těla a rozjímání o božských věcech. Také pokorně a vytrvale prosil Boha, aby mu dal moudrost nutnou k dokončení započatého díla. Tento život vedl vytrvale devět let a Bůh tak podivuhodně osvítil jeho mysl, že on, který byl téměř bez vzdělání, dokázal později k údivu všech mluvit též o božských a skrytých naukách. Potom čtyřicet let cestoval a působil ve věci Ježíše Krista. Navštívil Řím i Avignon, Paříž, Vienne i Pisu a ještě jiná místa, a to proto, aby obdržel povolení od Honoria IV. a Klementa V. i od samotného viennského koncilu zřizovat semináře, z nichž by vycházeli řádní, učení muži a rozsévali katolickou víru ve všech národech. Nakonec se sám odebral do Bugie, afrického přístavu, aby tam hlásal Ježíše Krista, pravého Boha. Byl však uvržen do temného vězení, aby tam čekal na trest smrti. Odtud byl vysvobozen na prosbu obchodníků a vrátil se do vlasti s lítostí, že ušel svému nejlepšímu údělu, totiž mučednictví. Proto využil nejbližší příležitosti a do Bugie se zase vrátil. Byl hned poznán, vyvlečen za město a kamenován. Jako mrtvého ho tam zanechali, ale z Boží prozřetelnosti tam přišli námořníci a umírajícího vzali na loď. Vydechl naposledy, když spatřil ostrov Mallorku.

Zpěv po druhém čtení Jak 1, 12; Mt 10, 22

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, * dostane za odměnu život.

V. Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. * Dostane.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Kdo svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. (Jan 12, 25b)

Závěrečná modlitba

Bože, tys vyznamenal blahoslaveného mučedníka Rajmunda horlivostí v šíření víry; na jeho přímluvu nám dej, abychom ve víře, kterou jsme z tvé milosti dostali, vytrvali až do smrti. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Příbytkem svatých je království nebeské, mají tam odpočinek věčný.