17. června

Sv. Alberta Chmielowského, řeholníka 3. řádu

Nezávazná památka

Bratr Albert (Adam Chmielowski) se narodil roku 1845. Jako mladík se přidal k povstání, které vypuklo roku 1863. Těžce raněn se dostal do zajetí a přišel o nohu. Po útěku ze zajetí vystudoval malířství. Pak ale zaslechl hlas svého povolání, vzdal se umělecké dráhy, začal v Krakově sloužit chudým a následně založil Kongregaci bratří a sester 3. řádu sv. Františka, služebníků chudých. Vynikal hrdinskou láskou k bližnímu, miloval chudobu a dovedl se spolehnout na Boží Prozřetelnost. Zemřel 25. prosince 1916 v Krakově. Roku 1983 jej Jan Pavel II. zapsal mezi blahoslavené a 12. listopadu 1989 mezi svaté.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících nebo o svatých, kteří vynikali milosrdnými skutky).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z kázání kardinála Karla Wojtyly

(Kázání k 50. výročí úmrtí bratra Alberta)

Křesťanství není možné bez milosrdenství

Bratr Albert Chmielowski byl povahy velice bohaté, všestranně nadané. Projevoval se jako znamenitý malíř, byl ceněn všemi mistry štětce, kteří zůstanou navždy v paměti našeho národa jako představitelé velkého umění. Víme, že měl bohatou povahu také proto, že se nešetřil. To dokázal, když se jako mladík ještě ani ne dvacetiletý zapojil do Lednového povstání. Všecko vsadil na jednu kartu z lásky k vlasti. Láska k vlasti ho také nadosmrti poznamenala: až do smrti zůstal invalidou, vlastní nohu mu nahradila protéza.

Kromě tohoto bohatství přirozenosti je u něho nápadné především bohatství milosti. Boží milost, to je sám Bůh, který se dává člověku, jako by se vléval do jeho duše. Čím více se Bůh duši dává, čím více se do ní vlévá prostřednictvím darů Ducha Svatého, tím více ji sráží na kolena. Právě tak byla sražena na kolena duše Adama Chmielowského před nevyslovitelným majestátem Boha, před jeho svatostí a láskou.

Bůh však působí podivuhodným způsobem ve skutcích člověka. A tak, když ho sráží před sebou na kolena, přikazuje mu zároveň pokleknout před jeho bratry, bližními. Právě to se stalo v životě bratra Alberta: sražen na kolena před Božím majestátem, padl na kolena před majestátem člověka, a to toho nejubožejšího, nejpostiženějšího, před majestátem posledního chudáka.

Snad je toto srovnání otřásající. V naší době nevidíme tak drastické situace, tak křiklavou bídu, tak zjevné pokoření člověka. I dnes je však mnoho situací zdánlivě méně nápadných, ale neméně burcujících. Je mnoho lidských potřeb, mnoho volání po milosrdenství – leckdy diskrétního, tichého. Kolik je ještě dnes lidí nemocných a ve svých nemocech opuštěných, bez jakékoli péče? Kolik je ještě dnes lidí starých, trpících hladem a steskem po blízkém srdci? Kolik je problémové mládeže, která v dnešní životní atmosféře pro sebe nenalézá morální oporu?

Milosrdenství a křesťanství jsou velkou otázkou našich dní. Kdyby nebylo milosrdenství, nebylo by ani křesťanství: je to jedno a totéž. Ve službě milosrdenství nejsou tím nejdůležitějším nadace, ba ani domy, centra a nemocnice nejsou nejdůležitější, i když jsou to prostředky nezbytné. Nejdůležitější je člověk; je třeba svědčit svým lidstvím, sám sebou. Zde je pro nás bratr Albert nesrovnatelným vzorem. Neměl téměř žádné prostředky, nedisponoval žádnými nadacemi, neměl žádné hotové instituce, ale rozhodl se dávat sám sebe. Proto ho Bůh srazil na kolena před tím nejvyděděnějším člověkem, aby dával sám sebe. A dával až do konce svých dní, dával ze všech sil. To byl výraz jeho víry a lásky. Tento výraz jeho víry a lásky je pro nás neocenitelný, stejně jako má nekonečnou cenu před tváří Boží. Je třeba, aby se naše lidství obrátilo k novému způsobu vnímání člověka, jeho potřeb, jeho bídy a utrpení, a aby bylo ochotno svědčit svým bytím, svědčit holýma rukama, ale plným srdcem: takový dar totiž znamená víc než plné ruce a bohaté prostředky. Nadto nade všechno mějte lásku¹.

¹ Kol 3, 14.

Zpěv po druhém čtení Mt 25, 35.40; Př 19, 17

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

V. Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. * Amen, pravím.

Závěrečná modlitba

Milosrdný Bože, tys vnukl svatému bratru Albertovi, aby nalézal v těch nejvíce chudých a opuštěných zneuctěnou tvář tvého Syna; učiň laskavě, abychom konáním skutků milosrdenství podle jeho příkladu uměli být bratry všem potřebným. Skrze tvého Syna…