13. června

Sv. Antonína z Padovy, kněze 1. řádu a učitele církve

Svátek

Narodil se v Portugalsku v Lisabonu kolem roku 1195 a rodiče mu dali jméno Fernando. Byl řeholním kanovníkem sv. Augustina, ale brzy po přijetí kněžského svěcení přestoupil k menším bratřím (1220) a přijal jméno Antonín. Odešel hlásat evangelium do Afriky, ale brzy onemocněl a musel se vrátit do Evropy. Po krátkém pobytu v klášteře na Sicílii se setkal v Assisi se sv. Františkem (1221), na jeho přání pak v Boloni učil řádové spolubratry teologii. Kázal ve Španělsku, v Itálii a jižní Francii a obrátil na pravou víru mnoho bludařů. Na jeho kázání přicházely tisíce lidí. Zemřel 13. června 1231 ve svém klášteře v Arcelle u Padovy. Za necelý rok 30. května 1232 byl prohlášen papežem Řehořem IX. za svatého a 16. ledna 1946 Piem XII. za učitele církve.

Společné texty o duchovních pastýřích nebo o učitelích církve.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Králi slávy, Hospodinu zástupů.

Modlitba se čtením

Hymnus

Hle, nové světlo září všemu světu
a zahání stín temnot skvoucím jasem.
Chvalme je všichni zpěvem vděčných retů
a vroucím hlasem.

Aby žít mohl v samotách jen Bohu,
opouští mladík cesty slávy zdejší,
zamiluje si cestu Františkovu
celou svou duší.

Před světem skryt se modlí v tichu cely,
tělo své trýzní, duši zoceluje,
nikomu neznám, světlem nebes celý,
hle, proniknut je.

Z nádrže nebes jak veletok mocný
svlažuje nivy i osení mladé,
raší hned květy, šíří se duch zbožný,
mír v srdcích vládne.

On brány do věd i ve svatou pravdu
otvírá bratřím z přání Otce svého,
učitel první patří k perlám řádu
františkánského.

Teď trůníš v nebi srdcem čist i činy,
stůj s láskou při nás a od nás vždy vzýván,
dej, ať se skvějem mravy netknutými,
i s dary přijď k nám.

Buď sláva Otci se zrozeným Synem,
jim rovný mocí, Duchu, také tobě,
ať zní ti chvály, Bože týž a jeden,
v každičké době. Amen.

1. ant. Šel přímou cestou od svého mládí, nalezl mnoho moudrosti a velmi v ní prospěl.

Žalmy ze společných textů o duchovních pastýřích.

2. ant. Celým svým srdcem tíhl k Pánu a v hříšných dobách upevňoval zbožnost.

3. ant. Pán ho učinil světlem a on vynikl uprostřed svého lidu.

V. Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého.

O. Rty spravedlivého živí mnohé.

První čtení

Z Knihy moudrosti 6, 12–16; 7, 7–15

Naleznou moudrost ti, kdo ji hledají

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. Radoval jsem se ze všech věcí, protože moudrost jim vládne, ale nevěděl jsem, že je jim matkou. Naučil jsem se jí nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň. Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál, myslit podle toho, co mi bylo dáno, poněvadž on sám je vůdce moudrosti, ten, kdo řídí moudré.

Zpěv po prvním čtení Srov. Př 4, 11.18; Lk 1, 79b

Ukázal mu cestu moudrosti. * Jeho cesta je jako denní světlo, které roste od úsvitu do jasného dne.

V. Pán mu urovnal stezky a uvedl jeho kroky na cesty pokoje. * Jeho cesta.

Druhé čtení i zpěv po druhém čtení, Římský breviář, 13. června.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Co nejvroucněji velebme
dnes Krista vládce zpěvem svým,
že v říši slávy nezměrné
Antonín raduje se s ním.

Věrný žák Otce Františka
k němu se sám tak připoutá,
jak ze zdroje proud vytryská
a nese všem dar života.

A pod tím vůdcem bojuje,
přemůže se, sám nezmožen,
pobočník vůdce vpředu jde
a nezná bázně před bojem.

Jak proud se valí stále vpřed.
Těm, co už sevřel smrti spár,
navrací slovy spásy zpět
milostí nebes žití dar.

My na poli zde válečném
slávy těch otců vzpomeňme,
kvůli cti své a též svých jmen
všem nízkostem se vyhněme.

To, Bože Otče, splň nám ty,
to, Synu Boží, uděl nám,
i Tvůrce rovné podstaty,
Duchu, jenž Těšitel jsi zván. Amen.

1. ant. Všichni žasli nad moudrostí, která vycházela z jeho úst, a oslavovali Boha.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Hospodin vyznamenal svého svatého, vyslyšel ho, když k němu volal.

3. ant. Srdcem i skutkem budu oslavovat Pána: vzdám chválu tomu, který mi dal moudrost.

Krátké čtení Lk 4, 18–19

Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.

Zpěv po krátkém čtení

O. Svými slovy * zazářil jako prorok. Svými.

V. Jeho slova se potvrdila jako pravdivá, * zazářil jako prorok. Sláva Otci. Svými.

Ant. k Zach. kant. Pane, oslavil jsi svého služebníka: velké věci činíš kvůli němu; buď velebeno tvé jméno.

Prosby

Prosme Boha, zdroj a původce veškeré svatosti, který nám v Kristu otevřel cestu ke spáse, a volejme:

Veď nás, Pane, cestou spásy.

Dej, ať dnes chodíme ve světle víry,

– abychom ji vyznávali láskou a skutky.

Otče, tys poslal svého Syna na svět, aby hlásal chudým radostnou zvěst,

– pomáhej nám, když máme hlásat evangelium všemu tvorstvu.

Pane, dej nám svoji věčnou moudrost,

– aby dnes byla s námi a s námi pracovala.

Tys nás všechny povolal k dokonalosti lásky a přikázal nám stát se solí země a světlem světa,

– osvěcuj nás, abychom ti po příkladu svatého Antonína pokorně sloužili ve svých bližních.

Dnes nás nauč, Pane, abychom tvou přítomnost poznávali ve všem

– a nalezli ji hlavně v plačících a chudých.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému lidu svatého Antonína, velkého kazatele, ochránce chudých a mocného přímluvce v naléhavých potřebách; na jeho přímluvu vyslyš naše prosby a veď nás, abychom žili jako křesťané a ve všech protivenstvích se cítili pod tvou ochranou v bezpečí. Skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Krátké čtení Mdr 6, 16–17

Myslet na moudrost je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

V. Jeho ústa zvěstovala tvou spravedlnost,

O. po celý den pěla tvou slávu.

V poledne

Krátké čtení Mdr 8, 1–2

Moudrost se mocně rozpíná od jednoho konce světa k druhému a všemu vládne s dokonalostí. Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy.

V. Pán ho potěšil v jeho úsilí,

O. a rozmnožil ovoce jeho práce.

Odpoledne

Krátké čtení Mdr 8, 5–7

Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem, co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří? Má-li být znalost úspěšná, kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona? A když někdo miluje spravedlnost, plodem jejích námah jsou ctnosti, poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti, spravedlnosti i statečnosti; v lidském životě není nic užitečnějšího.

V. Spravedlivý pokvete jak lilie,

O. bude Pána chválit navěky.

Nešpory

Hymnus

Ty slávou divů zářící
až za hranice věků všech,
laskavě slyš nás prosící
a plň náš úpěnlivý vzdech.

Potomku rodu slavného
až z dálných krajů Portugal,
jsi hvězdou kraje rodného,
jež plá svým leskem v širou dál.

Bohatstvím rodu, jeho ctí
pohrdneš, slávu odhodíš,
nedbaje světských svůdností,
sám tvrdý kříž si vyvolíš.

A v pláči dlouho do noci
o Boží lásce rozjímáš
a z hloubi srdce horoucí
modlitby k nebi vysíláš.

Z nebeských sídel skloň se k nám,
když k tobě lkáme v těchto dnech,
před válkou, morem, hladem chraň
a odvrať od nás Boží hněv.

Čest, chvála, sláva v každý čas
jak Otci spolu se Synem,
tak Duchu, který těší nás,
ať navěky zní vesmírem. Amen.

1. ant. Byl milý Bohu i lidem a jeho památka je požehnaná.

Žalmy a kantikum ze společných textů o duchovních pastýřích.

2. ant. Hle, můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha.

3. ant. Pán mi dal dovedný jazyk, budu ho jím tedy chválit.

Krátké čtení Iz 58, 10–11

Nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem. Hospodin tě stále povede, v nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy. Budeš jako zavlažovaná zahrada, jako (živé) zřídlo, jehož voda nevysychá.

Zpěv po krátkém čtení Sir 39, 9

O. Památka na něj * nikdy nezanikne. Památka.

V. Jeho jméno bude žít po všechny věky, * nikdy nezanikne. Sláva Otci. Památka.

Ant. ke kant. P. M. Svatý Antoníne, učiteli víry a světlo církve, tys čerpal moudrost z Božího zákona; přimlouvej se za nás u Božího Syna.

Prosby

Prosme pokorně Krista, zdroj veškerého života a počátek každé ctnosti a volejme:

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi poslal apoštoly do celého světa kázat evangelium všemu stvoření,

– dej těm, kteří evangelium hlásají, aby žili z tvého ducha.

Ty všude spolupracuješ s kazateli a utvrzuješ jejich slova,

– učiň, ať jsme pravdivými svědky tvého zmrtvýchvstání.

Tys obdařil svatého Antonína nadpřirozenými dary,

– dej, abychom byli ve světě pravdivými svědky tvého evangelia a ve všem se podobali tobě.

Přiveď do společenství církve všechny, kteří dosud nevěří evangeliu,

– aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř.

Vzpomeň si na všechny naše bratry a sestry, kteří spí spánkem pokoje,

– dej jim účast na životě věčném.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.