28. května

Sv. Mariany z Paredes, panny 3. řádu

Nezávazná památka

Narodila se v Ekvádoru v Quitu 31. října 1618. Jako dívka osiřela a zaslíbila se Bohu panenstvím. Protože nemohla vstoupit do kláštera, začala doma vést asketický život. Snažila se o modlitbu, posty a konala i ostatní zbožná cvičení. Vstoupila do 3. řádu svatého Františka a přijala jméno Mariana od Ježíše. Zazářila jasným duchem a láskou k bližnímu, byla též nazývána »lilií z Quita«. Různými skutky lásky podporovala a vlídně ošetřovala domorodce – Indiány, i černochy. Zemřela 26. května 1645, svatořečena byla 9. července 1950 papežem Piem XII.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z kázání papeže Pia XII. při svatořečení

(Acta Apostolicae Sedis 42 [1950], s. 611–612)

Když jdeme po stopách Ježíše Krista, křižujeme své tělo

Mariana se skvěla bezúhonnou nevinností a hříchy, které usmiřovala, byly spíše cizí než její vlastní. Své panenské tělo podrobovala kázni dobrovolným odříkáním a zvláště častými posty; trýznila je drsným kajícím šatem a bičováním palčivými důtkami až do krve. Obtížena těžkým křížem obcházela svatá zastavení křížové cesty Ježíše Krista a v duchu prožívala bolesti božského a milujícího Vykupitele. Opětovala jeho lásku hojným proléváním slz. Krátila si spánek uléhajíc buď na zemi nebo na tvrdém dřevě a větší část noci trávila na kolenou; s myslí a duší ponořenou v Boha se modlila a rozjímala o nebeských věcech.

V dnešní době nemají mnozí potřebné pochopení pro tento druh kajícího života. Naopak jím mnozí spíše pohrdají a neváží si ho, mají k němu odpor a úplně ho zanedbávají. Je však třeba si uvědomit, jak po Adamově politováníhodném pádu, kterým jsme všichni dědičně postiženi, jsme snadno náchylní k neřestným potěšením, a proto všichni potřebujeme konat pokání. Je to nutné podle výroku: Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete¹. Nic nepřispívá lépe ke zkrocení rozbouřeného hnutí mysli a podrobení tělesných vášní zdravému rozumu než odříkání a posty. Když pak z tohoto namáhavého boje vyjdeme jako vítězové, třebaže musíme stále jít ve stopách Ježíše Krista a křižovat své tělo nějakým způsobem dál, přece je nám milé okusit už v tomto pomíjivém životě onu nejvyšší radost. Ta převyšuje všechny pozemské touhy tak velice jako duch tělo a nebesa zemi. Svaté pokání a dobrovolně zvolená kajícnost v sobě skrývají nebeskou sladkost, kterou pomíjivá a nestálá dobra nemohou nabídnout.

Právě toto velmi často zakoušela Mariana od Ježíše z Paredes. Někdy ji láska k Bohu a bližnímu nutila k nejtvrdší sebekázni, aby usmířila viny jiných. Nejednou zbavena smyslů upadala do extáze a okoušela a přijímala něco z blaženosti věčné. Tak poučena a obohacena Boží milostí neusilovala jen o svou vlastní spásu, ale i o spásu druhých. Nadlehčovala břemeno bídy ubohých a zmírňovala utrpení nemocných. Když obyvatele děsily a trápily hromadné a těžké pohromy, jako zemětřesení a mor, pokoušela se to, co nemohla vykonat vlastní lidskou silou, dosáhnout od Otce milosrdenství svou prosebnou modlitbou a smírem, tím, že nabízela v oběť vlastní život.

¹ Lk 13, 5.

Zpěv po druhém čtení Kol 1, 24; Gal 5, 24

Doplňuji na svém těle to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. * Má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. * Má z toho.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba

Bože, působením tvé milosti rozkvetla svatá Mariana panenskou čistotou a vytrvalou kajícností jako lilie mezi trním uprostřed nástrah světa; pro její zásluhy a na její přímluvu veď i nás, ať se vyhýbáme neřestem a jdeme za tím, co je dokonalé. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Statečná panna zachovala věrnost Kristu a odvážně obětovala svůj život, nyní už následuje Beránka, pro nás ukřižovaného. (V době velikonoční: Aleluja.)