20. května

Sv. Bernardina ze Sieny, kněze 1. řádu

Památka

Svátek pro OFM

Bernardin Albizzeschi se narodil roku 1380 v Massa Marittima u Sieny ve střední Itálii. Po humanitních studiích a po uzdravení z nemoci, kterou byl postižen při ošetřování nemocných morem (1400), vstoupil do františkánského řádu (1402). Stal se knězem 1404, zvláště v letech 1418–29 proslul jako vynikající lidový kazatel, nejdříve v Toskánsku, potom po celé Itálii. Od něj určitým způsobem čerpali snad všichni velcí mendikantští kazatelé té doby. Důležitým bodem jeho promluv bylo nové rozhodnutí se pro Krista, což spojil s šířením úcty k jménu Ježíš a jeho spásnému působení. Pro snadnější pochopení nechal zobrazit emblém tzv. bernardinského slunce se zkratkou IHS či yhs, který se brzy rozšířil po Itálii a potom i do dalších zemí. Několikrát byl nařčen z hereze, ale vždy byla prokázána jeho nevina. Zachovala se řada jeho kázání v latině a kázání v lidovém jazyce. Jako šiřitel observantské reformy řádu je nazýván jedním ze čtyř »sloupů observance«, která se také díky němu stala otevřenější pro vzdělání, veřejné působení, kázání. Zakládal chudé konventy, které v tomto smyslu také vedl. Zemřel 20. května 1444 v Aquile a díky velkému úsilí svého přítele Jana Kapistrána byl svatořečen už během Svatého roku 1450 papežem Mikulášem V. dne 24. května. Ihned poté při své misi v našich zemích Kapistrán v letech 1451–54 šířil úctu k tomuto světci a zakládal konventy, kostely a kaple jemu zasvěcené (Brno, Olomouc aj.). Byl původním patronem české observantské provincie, později se jím stal sv. Václav.

Společné texty o duchovních pastýřích (o řeholnících).

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. (V době velikonoční: Aleluja.)

Modlitba se čtením

Hymnus

Koruno výšin, Ježíši,
vznešená pravdo nejvyšší,
ty služebníku věrnému
udílíš věčnou odměnu.

Prosíme snažně, dej i nám
k tohoto světce přímluvám
svou milost s odpuštěním svým
a rozvaž pouta našich vin.

On nikdy nelnul k marnostem,
a tak žil v žití pozemském,
aby si duší horlivou
získal svou lásku jedinou.

V touze stát se celý obětí Boží
zanechal světské slávy, statků zdejších,
na popud nebes žít napříště toužil
u bratří menších.

S modlitbou vroucí k Ježíšovu jménu
navracel chorým zdraví a zlo drtil,
přinášel světlo těm, co sedí v temnu
duchovní smrti.

Vírou i ctnostmi se vždy skvěl,
trvale na modlitbách bděl.
Když zkrotil tělo střídmostí,
byl pozván k věčné slavnosti.

Ať sláva Bohu Otci zní
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

První čtení

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům 2, 6–10.12

Žijte ve spojení s Kristem a nepřestávejte Bohu děkovat Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním, v něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře, jak jste v ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat. Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filozofií – je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o prvopočátky světa, ne o Krista. A v něm totiž přebývá celá plnost božství tělesně, i vy jste v něm dosáhli plnosti. On je hlavou všech (andělských) knížat a mocností. Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.

Zpěv po prvním čtení Sk 4, 12; Žl 21 (20), 23

V nikom jiném není spásy, neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, * v němž mohou dojít spásy. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Uprostřed shromáždění budu tě chválit, budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, * v němž mohou dojít spásy. (V době velikonoční: Aleluja.)

Druhé čtení i zpěv po druhém čtení, Římský breviář, 20. května.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách..

Ranní chvály

Hymnus

(Sidus Etruscis rutilans ab oris)

Etruská hvězda s ústy zářivými
vychází k ránu, temno noci vzdálí,
do země vnáší konečně den jasný,
zpívejte chvály.

Lahodně chycen od útlého věku
osidly lásky ke vznešené Matce,
u jejích nohou s vzdechy otevírá
hlubiny srdce.

Laskavým duchem utěšuje smutné,
otvírá dlaně žádajícím chudým,
nemocným s péčí čistí vlastnoručně
sžírané údy.

V jednání čistý, vždy radostné tváře,
zrcadlem stal se pro své současníky,
jej oslavují, Život spolu v chvále
velebí všichni.

Trojici věčné, navždy požehnané,
jež dala věnec svému služebníku,
patří čest, sláva, velké díkůvzdání
na věky věků. Amen.

Krátké čtení Zj 3, 11–12

Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal tvou korunu. Kdo zvítězí, z toho udělám sloup v chrámě svého Boha a nikdy už z něho nevyjde; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.

Zpěv po krátkém čtení Srov. Kaz 11, 7

Mimo dobu velikonoční:

O. Sladké je vidět světlo, * milé pro oči je vidět slunce. Sladké.

V. Ukazoval jas Ježíšova jména lidem, * milé pro oči je vidět slunce. Sláva Otci. Sladké.

V době velikonoční:

O. Sladké je vidět světlo, milé pro oči je vidět slunce. * Aleluja, aleluja. Sladké.

V. Ukazoval jas Ježíšova jména lidem. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Sladké.

Ant. k Zach. kant. Zbožně a spravedlivě sloužil Hospodinu, aby dal jeho lidu poznání spásy. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba

Bože, tys naplnil svatého kněze Bernardina velikou láskou a horlivostí, aby šířil úctu k svatému jménu Ježíš; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu naplň svou láskou i nás. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Nešpory

Hymnus

(Se Deum totum cúpiens dicári)

Dychtivý Bohu zasvětit se cele
opustil vše, co k pompě světa patří,
pohnutý nebem vyvolil si život
u menších bratří.

Do řádu přijat září láskou k Bohu,
stezkami Otce dále věrně míří,
k svatému jménu Ježíš všude úctu
hlubokou šíří.

Dbá, aby Jméno bylo malováno,
s paprsky skví se a ve zlatých znacích,
rozbroje brzdí, všemu lidu pokoj
vzájemný vrací.

S modlitbou, která jméno Ježíš vzývá,
navrací zdraví, od zlého lid chrání,
přináší světlo také těm, kdo v stínu
jasu se brání.

Dej, ať to Jméno v svém životě s úctou
srdcem i ústy stále vyznáváme,
ať jeho plodů okusíme také
ve smrti samé.

Trojici věčné, navždy požehnané,
jež dala věnec svému služebníku,
patří čest, sláva, velké díkůvzdání
na věky věků. Amen.

Krátké čtení Ef 4, 17–18.20–22a

Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z Božího života, protože je v nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života.

Zpěv po krátkém čtení

Mimo dobu velikonoční:

O. Tvá chvála, Bože, * sahá až na konec země. Tvá.

V. Stejně tak i tvé jméno, Bože, * sahá až na konec země. Sláva Otci. Tvá.

V době velikonoční:

O. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála. * Aleluja, aleluja. Jako.

V. Sahá až na konec země. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Jako.

Ant. ke kant. P. M. Zvěstoval jméno Ježíš a ruka Páně byla s ním. (V době velikonoční: Aleluja.)