8. května

Bl. Ulriky Nischové, panny 3. řádu

Nezávazná památka

Ulrika Nischová, rodným jménem Františka, se narodila 18. září 1882 v Mittelbiberachu v Horním Švábsku v chudé a početné rodině. Bylo to skromné a tiché děvče, které vynikalo láskou ke kříži a pokorou. Jako mladá služebná onemocněla a v nemocnici poznala sestry sv . Kříže. To jí pomohlo objevit své životní povolání, a rozhodla se následovat Krista podle jejich vzoru. Na řeholní život se připravovala v Hegne u Bodamského jezera, kde 24. dubna 1907 složila své první sliby. Při službě kuchařky, kterou na různých místech konala, vynikala pokorou a sloužící láskou. Zdrojem síly jí k tomu byla modlitba. Bůh ji obdařil mystickými dary a vyzkoušel utrpením. Vše přikrývala láskou a mlčením. Zemřela 8. května 1913 v Hegne. Za blahoslavenou ji dne 1. ledna 1987 prohlásil papež Jan Pavel II.

Společné texty o pannách.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Chvalme Pána ve svátek blahoslavené Ulriky. (V době velikonoční: Aleluja.)

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z dopisu blahoslavené Ulriky spolusestrám

Jak si myslím a jak to vždy bývalo, když zase některá sestra odešla, tázaly jsme se, jak se jí daří. Budete se zajímat, jak se daří mně. Daří se mi dobře a jsem šťastná, neboť co bych chtěla více, když jsem tak dobře zaopatřena.

Je to, jako když je dítě doma u otce a matky a nemá žádný zármutek a žádné starosti. Má všecko, co chce, a může dobře pečovat o spásu své duše. Mohu se teď také modlit a modlím se za vás mnoho, to máte i vy činit za mne. Nemodlím se za vás jen jednou za den, nýbrž snad desetkrát, někdy ještě častěji.

Když se vám tedy nedaří dobře, nezáleží to na mně. S tím může nakládat jedině Pán Bůh a on ví, jak toho může použít. On ví, jak má jednat se slabými a silnými. Slabým dává útěchu a pokoj a všechno řídí k nejlepšímu.

Silnějším posílá mnohý kříž a nezdar v každém směru. Tak rozšiřuje srdce a čím více někoho navštěvuje, tím ten člověk nabývá většího poznání. Učí se nést kříže a protivenství a poznávat jejich cenu.

Kdybychom poznaly cenu pokoření a utrpení, zvětšilo a rozšířilo by se naše srdce tak, že bychom chtěly s pomocí Boží milosti nést utrpení celého světa. To by vzešlo z touhy po kříži a utrpení. Už bychom se nebály pokoření, nýbrž se svatou závistí bychom se dívaly na ty, kteří by byli této milosti více hodni. Proto jsme často tak neklidné a roztržité při práci, protože naše nitro není živeno nadpřirozenou horlivostí a bojíme se nezdaru nebo pokoření. Čím čistší je úmysl, čím jsme prostší sebelásky a zištnosti, tím klidněji a v Bohu usebraněji pracujeme. Když pak přijde nějaké pokárání nebo výtka, může se ovšem přirozenost vzpírat, ale milost říká: »Přijmi to, zasloužila sis ještě víc, a pozvedni se nad to pozemské«. Když tak milost zvítězila, přináší s sebou další milosti. Ty dávají nejhlubší mír, svatý klid a srdce jásá blaženým štěstím.

Pak jsme při práci úplně klidné a tiché, jako tiše tekoucí potůček. Tím se učíme poznávat sebe a vážit si styku s Bohem a raději se v něm cvičit. V důvěře se utíkáme k srdci Milovaného. Tam prosíme a učíme se konat ctnosti. Především všechny potřebujeme pokoru a velkomyslnost. Bez těchto ctností nenajdeme lásku, kterou si jistě každá z nás přeje. Jistě bychom všechny rády utíkaly až na konec světa, abychom ji našly.

Láska nezná míry a my chceme všechno trpět a pracovat jen v lásce, z lásky a pro lásku. Milé spolusestry, jistě si myslíte, že všechno, co vám tu káži, již dávno znáte a ještě mnohem více. Ale nemohla jsem opomenout napsat vám dopis, poněvadž vím, že máte všechny svatou planoucí horlivost a my se přece všechny chceme navzájem povzbuzovat a připodobňovat našemu Snoubenci. Ve své nedostatečnosti jsem to lépe nedokázala. Doufám, že mi také pošlete několik řádků a nezapomenete na mne v modlitbě.

Všechny vás zdraví vaše milující sestra Ulrika.

Zpěv po druhém čtení

Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství, ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán tě odměnil.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Krátké čtení Pís 3, 1–4a

Snoubenka praví: Na svém lůžku za noci jsem hledala miláčka svého srdce, hledala, a nenalezla. Vstanu a projdu městem, po ulicích a náměstích budu hledat miláčka svého srdce. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážní, procházející městem. »Viděli jste miláčka mého srdce?« Ale sotva jsem je přešla, nalezla jsem miláčka svého srdce.

Zpěv po krátkém čtení

Mimo dobu velikonoční:

O. Pane, chci jásat, * chci se radovat z tvého slitování. Pane.

V. Milostivě jsi shlédl na mé ponížení. * Chci se radovat z tvého slitování. Sláva Otci. Pane.

V době velikonoční:

O. Pane, chci jásat, chci se radovat z tvého slitování, * aleluja, aleluja. Pane.

V. Milostivě jsi shlédl na mé ponížení, * aleluja, aleluja. Sláva Otci. Pane.

Ant. k Zach. kant. Pán je můj úděl, v něho doufám, je dobrý k člověku, který ho hledá. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba

Otče slitování a Bože veškeré útěchy, tys povolal blahoslavenou Ulriku, aby následovala tvého ukřižovaného Syna a v pokoře a v lásce, jež nezná míry, vykonávala svou denní službu; daruj nám na její přímluvu, abychom snášeli protivenství života a tak doplňovali Kristovo utrpení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Nešpory

Krátké čtení Flp 3, 8.11

Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný.

Zpěv po krátkém čtení

Mimo dobu velikonoční:

O. Mým údělem je Pán, * v něho důvěřuji. Mým údělem.

V. Je dobrý k duši, která jej hledá, * v něho důvěřuji. Sláva Otci. Mým údělem.

V době velikonoční:

O. Mým údělem je Pán, v něho důvěřuji, * aleluja, aleluja. Mým údělem.

V. Je dobrý k duši, která jej hledá, * aleluja, aleluja. Sláva Otci. Mým údělem.

Ant. ke kant. P. M. Ve věrnosti a slitování ji Pán vyvolil za svou nevěstu na věky. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.