8. května

Bl. Jeremiáše z Valachie, řeholníka 1. řádu

Nezávazná památka

Bl. Jeremiáš (Jan Stoica) se narodil roku 1556 ve vesnici Tzazo poblíž Jass, v někdejší Menší Itálii, obecně nazývané Moldavsko, na území dnešního Rumunska. V mladém věku se vydal do Itálie. Tam se při doprovázení dvorního lékaře sedmihradského knížete Štěpána Bátoryho setkal s Řádem menších bratří kapucínů a vstoupil do něj. V Neapoli ve špitále Neposkvrněného početí pak s hrdinskou oddaností po více než 40 let pečoval o nemocné a roku 1629 tam zemřel ve věku 69 let. 30. října 1983 jej papež Jan Pavel II. zařadil mezi blahoslavené.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z promluvy blahoslaveného Jana XXIII., papeže, při vyhlášení dekretu o hrdinných ctnostech 18. prosince 1959

Vždy před Pánem

Dnešní slavnost, ač je zcela prostá, přináší s sebou důvod k velké radosti, která nechť se rychle rozlévá z těchto vatikánských budov štědrým jasem po celém světě tam, kde se věnuje pozornost a poslušnost všemu, co nám ukazuje jednu ze stěžejních záležitostí křesťanské askeze, totiž svatosti. Ona je totiž jednou ze čtyř zvláštních známek církve Páně.

Okolnosti rozličného rázu poskytují mnoho praktických závěrů jako vhodných a dojímavých, avšak je třeba, abychom vše vyložili stručně.

Vlastí bratra Jeremiáše z Valachie bylo Rumunsko, tedy jeden ze starých evropských národů.

Tento pokorný bratr laik se kdysi tázal své zbožné matky, co má dělat, aby si zajistil věčnou spásu. Tato rozumná žena ukázala synovi světlo, zažehnuté na hoře, to je svatou církev Páně. Proto se mladík, obdařený důvěrou převyšující věk i vzdělání, vydal na cestu a nedopřál si klidu, dokud v Itálii nedospěl do své druhé rodiny, do františkánského řádu, vznešeného pole katolické církve, která jej ozdobila novým jménem, posvátným rouchem a řeholí nad jiné vznešenou a evangelní.

Po 47 roků konal pokornou službu – stále radostný, ochotný a velkomyslný.

V nevinných očích bratra Jeremiáše se třpytila obrovská pole rodné země, kterou zahrnoval něžnou a synovskou láskou. A přece se v italské zemi nepovažoval za cizince. Neapolský lid, jemný v úsudku a horlivý v dobrodiní, miloval tohoto svého adoptivního syna za jeho života i po smrti. Tajemství vrcholné dokonalosti této duše bylo v prostotě myšlení, usuzování a jednání, protože stále stál před Pánem, neúnavně v něj důvěřoval a byl velmi pohotový splnit Boží vnuknutí a pokyny poslušnosti. Pohleďte, pobídka pro nás!

Ctnost prostoty ukazuje velmi milou podobu františkánského bratra laika Jeremiáše z Valachie.

Ctnost prostoty se stává duševním stavem shodným s tím, který si přeje přiblížit se k Betlému a být si jistý, že přebývá u svaté Rodiny, jako by byla jeho vlastní, chápe mluvu Marie a Josefa a vysvětluje božské mlčení Ježíšovo.

Zpěv po druhém čtení Mt 25, 35.40; Př 19, 17

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. * Amen, pravím vám.

Závěrečná modlitba

Bože, milosrdný Otče, blahoslavený Jeremiáš s přispěním tvé milosti následoval tvého Syna nejvýš obětavou službou bratřím a sestrám; dej, abychom na jeho přímluvu a povzbuzeni jeho příkladem spolupracovali na tvém díle spásy všech lidí a kráčeli po evangelní cestě pokory a lásky. Skrze tvého Syna…