Bl. Jiljí z Assisi, řeholníka 1. řádu

22. dubna

Bl. Jiljí z Assisi, řeholníka 1. řádu

Nezávazná památka

Roku 1209 ho přijal sv. František mezi své první bratry. Vyznačoval se mírností a prostotou. Veden zbožností navštěvoval různé svatyně a cestou pomáhal rolníkům v jejich práci. Vedl též poustevnický život, ale nezanedbával proto dobro duší. Roku 1219 se vydal do Tunisu hlásat evangelium mohamedánům. Od roku 1226 žil jako poustevník v Cetoně v Itálii a horlivě se věnoval kontemplaci a askezi. Zemřel roku 1262. Jeho úctu potvrdil papež Pius VI. roku 1777.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z výroků blaženého Jiljí z Assisi

(Bibliotheca Franciscana Ascetica Medii Aevi, sv. 3, ed. Quaracchi, Grottaferrata 1905, s. 62–64)

Je to veliká věc, vytrvat v řádu zbožně a horlivě až do smrti

Když mluvil bratr Jiljí o sobě, řekl: »Raději bych chtěl mít málo milostí v řádu, než mnoho ve světě. Ve světě je totiž víc nebezpečí a méně pomocných prostředků než v řádu. I hříšný člověk však má větší strach o své štěstí než ze své bolesti; spíš se totiž bojí činit pokání a vstoupit do řádu, než podlehnout hříchu a zůstat ve světě.«

Jeden člověk prosil bratra Jiljího o radu, zda se hodí do řádu. A bratr Jiljí mu řekl: »Kdyby nějaký ubožák věděl o velkém pokladu ukrytém na pozemku, který by neměl majitele – ptal by se snad někde o radu, má-li se co nejrychleji pokusit ten poklad získat? O to více by měli lidé usilovat o získání nebeského pokladu!« Jakmile to ten člověk slyšel, všecko prodal a vstoupil do řádu.

Bratr Jiljí také řekl: »Mnoho je těch, kdo do řádu vstupují, ale nekonají, co je v řádu třeba konat. Takoví se podobají sedlákovi, který by se sice oblékl do Rollandovy výzbroje, ale nevěděl by, jak s ní zacházet v boji. Vždyť nebyl každý schopen jezdit na Rollandově hřebci, ani se všichni, kdo na něho sedli, nevyhnuli pádu. Nevidím v tom nic záslužného přijít na královský dvůr; ani nepovažuji za velký výkon přijmout od krále dary. Za velkou věc však považuji, jestli někdo na královském dvoře dokáže správně a podle pravidel žít. Dvůr velikého Krále je náš řád. A není nic velikého vstoupit do něho a dostat tím nějaké Boží dary. Veliké však je umět žít podle pravidel a ideálů řádu a vytrvat v té neúnavné oddanosti až do konce. Raději bych chtěl být ve světě a oddaně a v tichosti čekat na vstup do řádu, než být v řádu a být jím přesycen.«

A dále řekl: »Mám dojem, že Řád menších bratří byl opravdu poslán do světa k velkému užitku lidí. Ale běda nám, nejsme-li takoví, jací máme být! Řád menších bratří je nejchudší, ale zároveň nejbohatší na světě. Největší chybu však vidím v tom, že směřujeme příliš vysoko. Ten je bohatý, kdo žije jako bohatý; ten je moudrý, kdo dokáže rozumět jako moudrý; ten je dobrý, kdo chodí ve stopách dobrého; ten je krásný, kdo chodí s krásným; a ten je šlechetný, kdo si vezme za vzor šlechetného, totiž našeho Pána Ježíše Krista.«

Zpěv po druhém čtení Žl 84 (83), 2.3b.11b

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! * Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Raději budu stát na prahu domu svého Boha, než přebývat ve stanech bezbožníka. * Mé srdce.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Bůh je můj podíl, po něm toužím, je dobrý k těm, kdo ho hledají. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba

Bože, tys pozvedl blahoslaveného Jiljí k vrcholu rozjímavé modlitby; na jeho přímluvu dej, ať všechno, co děláme, směřuje vždy k tobě, abychom dosáhli pokoje, který převyšuje všechno pomyšlení. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem, praví Pán. (V době velikonoční: Aleluja.) (Srov. Lk 14, 26)