19. února

Sv. Konráda z Piacenzy, člena 3. řádu

Nezávazná památka

Sv. Konrád se narodil roku 1290 v Piacenze. Když ho Pán oslovil, prodal všechen svůj majetek a rozloučil se se světem i se svou manželkou. Ta vstoupila do kláštera klarisek, zatímco on oblékl hábit 3. řádu a odešel na Sicílii. Tam strávil čtyřicet let v nejtvrdším způsobu života. Zemřel 19. února 1351 v Notu na Sicílii. Svatořečil ho papež Urban VIII. 12. září 1625.

Společné texty o svatých mužích.

V době postní: připomínka.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Ze spisů svatého Jeronýma

(Regula monachorum, kap. 8, De laudibus et utilitate eremi: PL 30, 339–341)

O chvále a užitečnosti pouště

Co hledáš, bratře, ve světě, když ty sám jsi větší než svět? Bojíš se chudoby? Kristus nazývá chudé blaženými. Děsíš se námahy? Avšak žádný atlet není korunován bez předchozího potu. Uvažuješ o jídle? Ale pravá víra se nebojí hladu. Bojíš se, že tvé údy, postem zesláblé, vychladnou na holé zemi? Však Pán tam leží také. Nepěstěné kštici že hrozí prašivá hlava? Však tvojí hlavou je Kristus. Tolik tě děsí nekonečná pustota pouště? Však kráčej v duchu rájem; kdykoli tam v myšlenkách vkročíš, nebudeš na poušti. Ó poušti, zelenající se květy Kristovými! Ó samoto, v tobě se rodí ony kameny, z nichž se v Apokalypse staví město velikého Krále. Ó samoto, která se těšíš z důvěrnosti s Bohem! Sem se hodí slova apoštola: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.¹ Proč se tedy bojíš, křesťane? Syn člověka nemá, kam by hlavu položil², a ty procházíš rozsáhlá sloupoví a obrovské prostory svého domu; když čekáš na podíl světa, nemůžeš být spoludědicem Kristovým. Poušť miluje lehké oblečení. Tělo navyklé jen tunice nechce nést brnění. Hlava přikrývaná plátnem odmítá přílbu. Zahálkou změkčilá ruka těžko přivyká tvrdému jílci meče.

Jsme jenom prach a popel, a neznajíce okamžik své spásy, musíme neustále očekávat, že se zase navrátíme v prach. Jak rychle chceme často opustit nesnáze světa. A když nás někdy z postu, což se stává zřídka, rozbolí žaludek a dostaneme horečku, považujeme to za těžkou nemoc, a přitom je to brána, kterou můžeme vejít do věčného života.

¹ Řím 8, 18. ² Mt 8, 20.

Zpěv po druhém čtení Srov. Iz 35, 1; 51, 3

Zaraduje se vyprahlá step, * jak lilie zajásá a vykvete poušť.

V. Změní se v zahradu, zazní tam radost a veselí, díkůvzdání a chvalozpěvy. * Jak lilie.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu. (Jan 3, 21)

Závěrečná modlitba

Bože, tys přesvědčil svatého Konráda, horlícího pro spravedlnost, aby ti zbožně sloužil v samotě; na jeho přímluvu veď i nás, ať spravedlivým a zbožným životem na tomto světě šťastně dojdeme k tobě. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Vy, kteří jste opustili všechno a následovali jste mě, stokrát více dostanete a za podíl budete mít život věčný. (Srov. Mt 19, 29)