7. února

Sv. Kolety z Corbie, panny 2. řádu

Památka

Svátek pro 2. řád

Sv. Koleta (Nicolette Boillet) se narodila 13. ledna 1381 v Corbie ve Francii. V 18 letech osiřela a jejím poručníkem se stal opat opatství sv. Petra v Corbie, který jí dovolil stát se řeholnicí. Po několika marných pokusech naplnit svou touhu po životě v chudobě, stala se na radu svého duchovního vůdce minority Jeana Pineta františkánskou terciářkou v Hesdinu. V roce 1402 se vrací do Corbie, kde žila čtyři roky jako rekluza. Tam pocítila povolání reformovat františkánskou řeholní rodinu. V doprovodu františkána Jindřicha de Baume vyhledala v Avignonu papeže Benedikta XIII., který schválil její plán, přijal její sliby podle Řehole sv. Kláry a jmenoval ji abatyší všech klášterů, které založí nebo zreformuje. Když byla odmítnuta ve svém rodném městě, přichází do Besançonu, kde v roce 1410 založila první reformní klášter, po kterém následovala obnova řeholního života v četných klášterech 1. i 2. řádu, zvláště v krajích Franche-Comté, Artois a v Dolním Německu. Zemřela 6. března 1447 v klášteře Gand v Belgii. Vroce 1783 bylo její tělo převezeno do Poligny. Blahořečena byla roku 1740 a svatořečena 24. května 1807 papežem Piem VII.

Společné texty o pannách.

V době postní: připomínka.

Modlitba se čtením

Hymnus

Bože, má radost zářivá
jen v tobě se ukrývá,
v tvém svatém, čistém plameni,
v němž všechen zpěv můj pramení.

Ty, slitovný a mocný Pán,
v mém srdci zbudoval sis stan,
kde každý tvor se v mlčení
tvou přítomností promění.

Ty dech jsi existence mé,
jsi vánek lásky tajemné,
jsi horoucí mé krve tep
i hladového srdce chléb.

Ty pyšným milost odpíráš,
pokorným srdce otvíráš
a něžně laskáš ubohé,
jimž dáváš dary přemnohé.

Bože, tys věrný slibům svým.
Můj přijmi dík, že doufat smím,
až věčný mír se rozhostí,
že zůstaneš mou radostí.

Žalmy

1. ant. Jak je dobré a krásné milovat Boha a jemu sloužit.

Žalm 19 (18) B, 8–15

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, * Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, * Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. –

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, * Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, * sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů. –

I tvůj služebník si na ně dává pozor * a velmi bedlivě je zachovává,

kdo však pozná každé pochybení? * Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty! –

Chraň svého služebníka před zpupností, * ať mě neovládne!

Pak budu bez úhony * a vyvaruji se velkého hříchu. –

Nechť se ti líbí slova mých úst † i smýšlení mého srdce, * Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

Ant. Jak je dobré a krásné milovat Boha a jemu sloužit.

2. ant. Láska k mému Pánu, Ježíši Kristu, byla pro mě víc než sláva celého světa.

Žalm 45 (44)

I (2–10)

Srdce mi překypuje radostnými slovy, † přednáším králi svou báseň, * rydlem zručného písaře je můj jazyk. –

Krásou vynikáš nad lidské syny, † půvab se rozlévá po tvých rtech, * proto ti Bůh požehnal navěky. –

Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, * svou nádherou a vznešeností!

Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, * ať tě proslaví tvá pravice!

Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, * odvaha králových nepřátel klesá. –

Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, * žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!

Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, † proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal * olejem radosti před tvými druhy. –

Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, † blaží tě zvuk strunných nástrojů * v paláci ze slonové kosti.

Vstříc ti vycházejí dcery králů, * po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.

Ant. Láska k mému Pánu, Ježíši Kristu, byla pro mě víc než sláva celého světa.

3. ant. Všechno jsem opustila pro lásku k Ježíši Kristu.

II (11–18)

Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, * zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!

Sám král touží po tvé kráse: * vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!

Tyrský lid přichází s dary, * velmoži se ucházejí o tvou přízeň. –

V plné kráse vstupuje královská dcera, * její šat je protkán zlatem.

V barevném rouchu ji vedou ke králi, * za ní ti přivádějí panny, její družky.

Provázeny radostným jásotem * vstupují v královský palác. –

Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, * ustanovíš je za knížata po celé zemi.

Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, * proto tě národy oslaví na věčné věky.

Ant. Všechno jsem opustila pro lásku k Ježíši Kristu.

V. Všechno je třeba očekávat jedině od Boha.

O. On jistě dokoná to, co započal.

První čtení

Z knihy Sirachovcovy 51, 13–30

Ještě v mládí před svými cestami jsem v modlitbě zjevně toužil po moudrosti. U bran svatyně jsem za ni prosil, až do svého posledního dne ji budu hledat. Nalévala se jako zrající hrozen, radovalo se pro ni mé srdce. Má noha kráčela přímou cestou, od svého mládí jsem ji hledal. Jen málo jsem naklonil své ucho, a dostal jsem ji, mnoho poučení jsem pro sebe našel. Měl jsem z ní prospěch, a proto poděkuji tomu, kdo mi dal moudrost. Umínil jsem si, že budu jednat moudře, horlivě jsem se snažil o dobro, a nebyl jsem zklamán. O moudrost bojovala má duše a s pečlivostí jsem hleděl zachovat zákon. K výšinám jsem vztáhl své ruce a litoval jsem chyb proti ní. Obrátil jsem k ní svou mysl a našel jsem ji v čistotě. Od začátku jsem s ní získal rozvahu, a proto ji nikdy neopustím. Mé nitro plálo, abych ji hledal, proto jsem ji získal jako cenné jmění. Pán mi dal za odměnu jazyk, chci ho jím chválit. Přistupte ke mně, nerozumní, a pojďte do mé školy! Jak dlouho chcete trpět nedostatek a svou duši nechat po ní žíznit? Otvírám svá ústa a mluvím: »Opatřete si (ji) bez peněz. Pod jařmo skloňte svou šíji a vaše duše ať přijme poučení, vždyť blízká je těm, kdo ji chtějí najít. Hleďte na vlastní oči: Málo jsem se namáhal, a našel jsem hojnost pokoje. Opatřete si poučení ve velkém počtu, a získáte za ně stříbro a zlato. Ať se vaše duše raduje ze slitování (Páně) a nestyďte se ho chválit. Konejte svoje díla včas, a Bůh vás odmění ve svůj čas.«

Zpěv po prvním čtení Jan 14, 6; Sir 24, 14 (řec. 9)

Já jsem cesta, pravda a život. * Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.

V. Před věky, na počátku mne stvořil, až navěky být nepřestanu. * Nikdo.

Druhé čtení

Z posledních napomenutí svaté Kolety

Všechno je třeba očekávat jedině od všemohoucího Boha. Buďte přesvědčeny, že on dokoná, co započal; současně věřte, mé milované sestry, že on dovrší i dílo vašeho posvěcení. Má to však jednu podmínku: že totiž budete věrně odpovídat na své povolání v celé jeho šíři a že se budete dobrými skutky snažit, aby se upevnilo vaše vyvolení.

V čem spočívají ty dobré skutky? Pro vás, mé drahé sestry, ony spočívají zcela v plnění řehole; zachovávejte ji doslova a najdete v ní cestu k celistvé dokonalosti a svatosti.

Milujte chudobu jako svou matku; střežte ji jako nejcennější poklad: ona je to nejcennější dědictví, které nám náš Otec sv. František odkázal!

Buďme velkodušné k Bohu. Co to znamená být velkodušné? To znamená dávat více, než musíme. Striktně vzato je tedy nemožné, abychom byly velkodušné vůči Bohu. Protože, i když mu dáváme všechno, dáváme mu pouze to, co je naší povinností. On je však přesto tak dobrý, že považuje za projev naší velkodušnosti předně všechno to, co konáme horlivě a radostně; za druhé pak přesnost, s jakou se snažíme plnit i ty nejméně závažné předpisy; za třetí pak přihlíží k naší touze vykonat pro něj ještě více, kdybychom toho byly schopny. Především se tedy snažme zapomínat samy na sebe a neusilujme o nic jiného než o Boží slávu, a aby v nás Bůh mohl nacházet zalíbení: Takto bude Všemohoucí spatřovat v našem jednání velkodušnost, jaké jsme ve své slabosti schopné.

Je třeba, abych vám doporučovala zbožnost a důvěru vůči přesvaté Panně Marii? Vím, že je až příliš hluboce ryta do vašich srdcí, než aby mohla vyblednout nebo se zkazit. Maria je Matka Boží i Matka naše: Ona je Ochránkyně naší reformy; pevně se jí tedy držte. Ona vás podepře ve vašich slabostech; ona vás bude bránit proti útokům pekla; ona bude udržovat ve vašich srdcích živý onen posvátný oheň božské lásky, který musí utvářet život každé klarisky.

Cítím, že tento pozemský příbytek, ve kterém je má duše uzavřena, se již brzy rozpadne a navrátí se v prach, z něhož byl utvořen. Ať se tedy vrátí do země toto ubohé tělo! Ať vzdá slávu Bohu tím, že se rozpadne a vrátí se tam až do onoho dne, kdy vystoupí z hrobu, aby se spojilo s mou duší a už se od ní nikdy neodloučilo!

Ten den čeká i vás, mé drahé sestry, ten den blaženosti pro vyvolené, den, který učinil Pán, a který nebude mít konce. Tehdy budeme důvěrně spojeny s Bohem a ponoříme se do oceánu pokoje a radosti. Žijte tak, aby vaše jména nebyla nikdy vymazána z Knihy života.

Sbohem tedy, mé drahé a milované sestry! Nezapomenu na vás ani v nebi, jako jsem na vás nezapomínala na zemi. Kéž by láska a milost našeho Pána naplňovaly vašeho ducha a vaše srdce! Kéž jeho požehnání sestoupí na vás a uchová vás až do konce.

Zpěv po druhém čtení Srov. Jak 2, 5; Mt 5, 3

Bůh vyvolil chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici království. * To slíbil Bůh těm, kdo ho milují.

V. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. * To slíbil.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Dnes chvalme jasnou světici,
Koletu, moudrou pannu,
jež s lampou stále zářící
vstříc spěchá svému Pánu.

Opouští otcovský svůj dům,
samotu s Bohem hledá,
však k jiným zraje úkolům,
Duch spočinout jí nedá.

Obléká svaté Kláry šat,
a kde se život ztrácí,
dá horlivosti znovu vzplát
a ducha žár tam vrací.

Kam v lásce Boží přichází,
tam svědčí o naději,
tam Beránek ji provází
a skřivánci jí pějí.

Dnes těšíš se už s Beránkem,
jenž v liliích rád pase.
Pros, Koleto, ať celá zem
též dojde jednou k spáse.

1. ant. Ty jsi mě posvětil ke službě své chvály, a já střežím ve svém srdci slova života.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Milujme Boha, zpívejme mu chvály.

3. ant. Jeho život jako plamen udržuje v církvi živé očekávání příchodu jeho království.

Krátké čtení Jdt 13, 19–20

Tvá naděje nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu. Ať to Bůh obrátí k tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života a v přímosti jsi chodila před naším Bohem.

Zpěv po krátkém čtení

O. Hospodine, ty jsi můj Bůh, * v nikom jiném nemám štěstí. Hospodine.

V. Ty mě učíš cestě života, * v nikom jiném nemám štěstí. Sláva Otci. Hospodine.

Ant. k Zach. kant. Bůh vedl Koletu po neznámých cestách, a ona vracela naději všemu lidu.

Prosby

Chvalme Pána za dílo, které svým Duchem vykonal skrze svatou Koletu:

Chválíme tě, Pane!

Za svatou Koletu, která zasvětila svůj život práci pro církev

– jako pravý učedník svatého Františka.

Za její zářivý příklad, který dal znovu rozkvést pokoji a mlčení,

– modlitbě a radostné kajícnosti mezi dcerami svaté Kláry.

Za její lásku k Paní Chudobě,

– kterou obnovila v církvi ducha blahoslavenství.

Za její ustavičnou modlitbu a vždy bdělou milosrdnou lásku,

– které z ní učinily posla pokoje a jednoty.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Bože, tys povolal svatou Koletu, aby se pro mnohé panny stala příkladem a vůdkyní na cestě evangelní dokonalosti; dej i nám, ať žijeme bez poskvrny v serafínském duchu, kterému ona moudře učila a o němž svou svatostí vydávala podivuhodné svědectví. Skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Krátké čtení Řím 8, 28–30

Víme, že těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

V. Hospodin je spravedlivý, má rád spravedlivé skutky.

O. Spravedlivým zjevuje svou tvář.

V poledne

Krátké čtení Iz 30, 21

Když se uchýlíte nalevo nebo napravo, tvé uši uslyší za sebou rozkaz: »Toto je cesta, jděte po ní!«

V. My se dáváme vést po přímých stezkách,

O. a následujeme tak Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Odpoledne

Krátké čtení 1 Petr 1, 13–16

Mějte proto ochotnou mysl, (na věci se dívejte) střízlivě a celou svoji naději upněte k tomu Božímu daru, kterého se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus. Jste-li poslušné děti, nepřizpůsobujte se (špatným) vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání. Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal. Stojí přece v Písmu: »Buďte svatí, neboť já jsem svatý.«

V. Ukaž mi své cesty, Hospodine,

O. pouč mě o svých stezkách.

Nešpory

Hymnus jako v ranních chválách.

Žalmy

1. ant. Byla jsi svobodná pro Pána, a proto jsi s radostným srdcem šla po jeho velikonoční cestě.

Žalm 122 (121)

Zaradoval jsem se, když mi řekli: * »Do domu Hospodinova půjdeme!«

Už stojí naše nohy * v tvých branách, Jeruzaléme! –

Jeruzalém je vystavěn jako město, * spojené v jeden celek.

Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, * jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno.

Tam stojí soudní stolce, * stolce Davidova domu. –

Vyprošujte Jeruzalému pokoj: * ať jsou v bezpečí, kdo tě milují,

ať vládne mír v tvých hradbách, * bezpečí v tvých palácích! –

Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, * budu ti přát štěstí.

Ant. Byla jsi svobodná pro Pána, a proto jsi s radostným srdcem šla po jeho velikonoční cestě.

2. ant. Svou bdělou vírou jsi přijala Ducha: a on tě znovuzrodil pro nebeské království.

Žalm 127 (126)

Když nestaví dům Hospodin, * marně se lopotí, kdo ho stavějí;

když nestřeží město Hospodin, * marně bdí strážce.

Marné je časně vstávat, † dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; * neboť svým miláčkům dává ho ve spánku. –

Hle, Hospodinovým darem jsou synové, * odměnou je plod lůna.

Čím jsou bojovníku šípy v ruce, * tím jsou synové z mladých let.

Šťastný muž, který jimi naplnil svůj toulec; * nepřijdou do hanby, když se budou v branách soudit s protivníky.

Ant. Svou bdělou vírou jsi přijala Ducha: a on tě znovuzrodil pro nebeské království.

3. ant. Protože jsi šťastná ve své chudobě, rychle běžíš vstříc svému Králi.

Aleluja postačí říkat na začátku a na konci každé strofy. Pokud se zpívá, vkládají se i ta, která jsou v závorkách.

Kantikum Srov. Zj 19, 1–7

Aleluja.

Vítězství, sláva a moc našemu Bohu,

(O. aleluja)

neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé.

O. Aleluja (aleluja). –

Aleluja.

Chvalte našeho Boha všichni, kdo mu sloužíte

(O. aleluja)

a kdo se ho bojíte, malí i velcí!

O. Aleluja (aleluja). –

Aleluja.

Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království!

(O. aleluja)

Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest!

O. Aleluja (aleluja). –

Aleluja.

Neboť nadešla Beránkova svatba,

(O. aleluja)

jeho nevěsta se připravila.

O. Aleluja (aleluja).

Ant. Protože jsi šťastná ve své chudobě, rychle běžíš vstříc svému Králi.

Krátké čtení Flp 3, 10–14

Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. (Tím neříkám,) že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři (a sestry), já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Zpěv po krátkém čtení

O. Uchovejte si chudobu, * milujte ji jako svou matku. Uchovejte.

V. Ona vás uvede do země živých, * milujte ji jako svou matku. Sláva Otci. Uchovejte.

Ant. k Zach. kant. Spolu s Pannou Marií, v jistotě Ducha, jsi šla cestami evangelia.

Prosby

Vzdávejme díky svému Pánu, který je původcem všeho dobra a radostně ho prosme:

Vyslyš nás, Pane, pro svou starostlivou lásku!

Vzdáváme ti díky, Pane, za dar Ducha, který mocně působil ve svaté Koletě a pomáhal jí splnit její poslání:

– Prosíme tě, aby všichni pokřtění zůstali věrni svému misijnímu poslání.

Vzdáváme ti díky za sílu její přímluvné modlitby:

– Kéž i dnes pomáhá její přímluva těm, kdo jsou sklíčení bídou a utrpením.

Vzdáváme ti díky za dar kontemplace, který ji neopustil ani při nejrušnější činnosti:

– Prostřednictvím časných úkolů uchovej naše srdce zaměřené tam, kde je zdroj pravého dobra.

Vzdáváme ti díky za její naplněný a plodný život Boží služebnice i za její něžně pokojnou smrt:

– Kéž všechny umírající provází pokojná přítomnost tvé lásky.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.