4. února

Sv. Josefa z Leonessy, kněze 1. řádu

Památka

Josef Desideri, dříve Euphranius, se narodil 8. ledna 1556 v Leonesse (Rieti). Vstoupil ke kapucínům (1572) a žil u nich ve velmi přísné kajícnosti. Byl vyslán do Cařihradu (1587), aby tam založil misii. Snažil se povzbuzovat a osvobozovat bezbranné otroky, a proto byl uvězněn a mučen. Podle tradice byl zázračně zachráněn andělem. Po návratu do Itálie usiloval o obrácení hříšníků a o nápravu pohoršení a neřestí, kterých bylo mezi křesťany hodně. Zemřel v Amatrice 4. února 1612, svatořečen byl 29. června 1746 papežem Benediktem XIV.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z kázání svatého Josefa z Leonessy

(Analecta OFMCap. 4 [1897], s. 281–283)

Každý křesťan ať je živou knihou evangelního učení Evangelium a dobrá zpráva o příchodu Páně na svět skrze Pannu Marii nemají být v první řadě psány na hmotném pergamenu, nýbrž v našem srdci a v nitru. Takový je totiž rozdíl mezi zákonem napsaným a zákonem milosti. Ten první je totiž zván napsaný, protože byl vytesán do kamenných desek. Druhý však je zván zákonem milosti, protože je vepsán do lidských srdcí vlitím milosti Ducha Svatého. Tak to slíbil Pán skrze Jeremiáše: Sjednám s vámi novou smlouvu, ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s vašimi otci.¹ O nové smlouvě však připojuje: Vložím svůj zákon do jejich nitra.²

Proto každý křesťan má být živou knihou, v níž si lidé mohou přečíst nauku evangelia. Tak to řekl Pavel Korinťanům: Je to očividné, že jste Kristovým listem, který jsme my vyhotovili. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích.³ Pergamen je naše srdce, písařem je Duch Svatý skrze mou službu, protože můj jazyk je rydlem zručného písaře.

Ó kéž by kazatelův jazyk, vedený Duchem Svatým, namočený v Krvi neposkvrněného Beránka, dnes rychle psal do vašich srdcí. Jak však lze napsat nějaký záznam na druhý? Není-li předcházející vymazán, nový záznam nelze napsat. Ve vašich srdcích je zapsáno lakomství, pýcha, smilstvo a ostatní neřesti. Jak můžeme my vepsat pokoru, počestnost a ostatní ctnosti, aniž by byly zničeny předcházející neřesti? Kdyby každý z lidí měl v sobě takový zápis, jak bylo řečeno, byl by knihou – svým způsobem jednání a svým příkladem by učil druhé. Tak připojuje Pavel: Jste list, který všichni lidé znají a mohou ho číst.⁴ Takto mají jednat preláti a kazatelé, když obracejí duše, aby totiž všechny přitahovali na cesty pravdy dobrotivě. Rovněž nelze všechny přesvědčovat stejným způsobem. Proto Pavel, velmi pečlivý Kristův služebník a horlitel o spásu duší, řekl: u židů jsem se choval jako žid, u těch, kdo žijí bez zákona, jako bych i já byl na zákonu nezávislý. Skutečně se přizpůsoboval všem. Proto připojuje: Pro všechny stal jsem se vším, abych všechny získal pro Krista.⁵

¹ Jer 31, 31.32. ² Jer 31, 33. ³ 2 Kor 3, 3. ⁴ Srov. 2 Kor 3, 2. ⁵ 1 Kor 9, 20.22.

Zpěv po druhém čtení Srov. 1 Kor 9, 26–27.22

Já taky běžím o závod, ale ne jen tak bez cíle: držím svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho. * Abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

V. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším. * Abych stůj.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Hlásal Pána Ježíše, a ruka Páně byla s ním.

Závěrečná modlitba

Bože, tys učinil svatého Josefa neúnavným hlasatelem evangelia; na jeho přímluvu dej i nám, ať se stejnou horlivostí sloužíme tobě a usilujeme o spásu duší. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. (1 Kor 9, 22)