4. září

Sv. Růženy z Viterba, panny 3. řádu

Nezávazná památka

Růžena se narodila roku 1233 ve Viterbu v Itálii. Po těžké chorobě byla přijata do 3. řádu svatého Františka (1250) a brzy si získala pověst jako kazatelka. Vynikala čistotou života, činnou láskou k bližnímu a horlivostí v křesťanské víře a zbožnosti. Zemřela v rodném městě 6. března 1252 a její tělo bylo přeneseno 4. září 1258 do kostela klarisek, který se po ní nazývá kostelem svaté Růženy. Svatořečil ji papež Kalist III. roku 1457.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z knihy Rozjímání od svatého Bonaventury, biskupa

(Soliloquium, kap. 4, I, 2–3: Opera Omnia, sv. 8, s. 57 )

Blažená duše je dcerou věčného Krále, jeho snoubenkou a královnou

Když rozjímám o radosti budoucího věku, údivem jsem celý téměř bez sebe, neboť »radost bude uvnitř i vně, dole i nahoře, kolem dokola.«

Budeš se totiž radovat ve všem, budeš se radovat ze všeho. Tvá radost, myslím, byla předobrazena ve Zjevení onou blaženou ženou oděnou sluncem a s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy¹. Ta žena, jak se domnívám, je blažená duše, dcera věčného Krále, jeho snoubenka a královna: dcera stvořenou přirozeností, snoubenka přijatou milostí, královna udělenou slávou. Naprosto správně se o ní říká, že je oděna sluncem, neboť je ozdobena září jasu, který jí dává božský život; korunována důstojností věčné blaženosti, ve které zvláštní ozdobu tvoří dvanáct radostí zpodobených dvanácti hvězdami, kterými se vyznačuje nebeská blaženost.

Tyto radosti si, duše moje, každý den zbožnou myslí připomínej, nehledej žádnou útěchu v současné bídě a pozemském přebývání, a v naději na tuto radost snášej klidně a radostně všechny útrapy tohoto života. Proto Jeroným píše: »Běž tedy, duše moje, ne tělesnýma nohama, ale svými přáními a touhami; vždyť na tebe nečekají jen andělé a svatí, ale i jejich Pán a učitel. Čeká na tebe Bůh Otec jako na milovanou dceru, Bůh Syn jako na nejsladší snoubenku, Bůh Duch Svatý jako na nejvzácnější přítelkyni. Čeká na tebe Bůh Otec, aby ti dal za dědictví veškerá dobra; Bůh Syn, aby tě přinesl v oběť Bohu Otci jako plod svého zrození a cenu své nejdražší Krve; Bůh Duch Svatý, aby ti dal podíl na své věčné dobrotě a lásce. Čeká na tebe ona nejsvětější rodina všech nebeských duchů věčného Krále, aby tě přijala do svého společenství.«

Opravdu myslím, duše moje, kdybys měla tyto nebeské radosti stále na mysli, vybudovala by sis z tohoto vyhnanství předměstí nebeského království, ve kterém bys každý den duchovně už předem okoušela věčnou sladkost.

¹ Zj 12, 1.

Zpěv po druhém čtení 1 Kor 7, 34; Žl 72 (71), 26

Panna se stará o věci Páně, * aby byla svatá na těle i na duši.

V. Bůh je navždy skála jejího srdce a její podíl, * aby byla.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Když přišel Ženich, prozíravá panna byla připravena a vešla s ním na svatbu.

Závěrečná modlitba

Bože, pod tvým vedením se v životě tvé svaté služebnice Růženy už od mládí spojovala podivuhodná síla ducha s jasem nevinnosti; dopřej nám, když si připomínáme její zásluhy, ať také následujeme její ctnosti. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Brzy dosáhla dokonalosti a naplnila tolik, co za dlouhý čas. Její duše se zalíbila Bohu, proto rychle vyšla ze středu nepravostí.