17. listopadu

Sv. Alžběty Uherské, patronky 3. řádu

Svátek

Slavnost pro OSE a CSSE

Narodila se v roce 1207 na hradě Sárospataku ve východním Maďarsku jako dcera uherského krále Ondřeje II. Její otec a matka svaté Anežky České byli sourozenci. Již jako dítě byla provdána za durynského lantkraběte Ludvíka, měla tři děti. Po smrti manžela (1227) byla z hradu vyhnána. Nejprve žila v podhradí v Eisenachu a potom odešla do Marburgu (1228), kde žil její duchovní vůdce; dala tam postavit nemocnici, žila mezi terciářkami františkánské řehole a sloužila nejchudším a nejubožejším. Zemřela 17. listopadu 1231 v Marburgu. Za svatou byla prohlášena 27. května 1235 papežem Řehořem IX.

První nešpory

Hymnus

Chvalozpěv radostný po světa obvodu
zaznívá ze srdce křesťanských národů,
s církví lid velebí Alžbětu, světici,
zářící na nebi přejasnou denici.

Královské rodiny ratolest spanilá
k bolestem bližního vlídně se sklonila,
slávy se odřekla, v pokorném zátiší
sloužila trpícím pro lásku k Ježíši.

V bolestech bližního, v trpících úpění
svatých ran Kristových viděla znamení,
viděla Ježíše v bolestném rozpětí
pro spásu člověka na kříži trpěti.

Nad síly člověka trpět Bůh nenechá,
s křížem jí vysvitla nebeská útěcha;
do srdce plynula, v duši jí zářila,
za vše, co trpěla, Pána jen chválila.

Sviť nám, ó světice, příkladem lásky své,
těš nás a posiluj na cestě křížové,
duši svou svěřujem mocné tvé ochraně,
s tebou chcem trpěti kříže své oddaně.

1. ant. Alžběta, dcera královská, vládne v nebi ozdobena trojí zásluhou.

Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých ženách.

2. ant. Velebím Hospodina, neboť mi prokázal své milosrdenství.

3. ant. V tobě má Bůh zalíbení, tebe si vyvolil.

Krátké čtení Řím 8, 28–30

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kteří jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Zpěv po krátkém čtení

O. Bůh si ji vyvolil * a uvedl ji do své slávy. Bůh.

V. Povolal ji svou milostí * a uvedl ji do své slávy. Sláva Otci. Bůh.

Ant. ke kant. P. M. Blažený je, kdo cítí s ubožáky; kdo věří v Boha, prokazuje milosrdenství.

Prosby

Přimkněme se ke Kristu, který neúnavně sloužil potřebným, a pokorně ho prosme:

Kyrie eleison.

Bože, náš Otče, ve svém Synu jsi nám dal vzor nového člověka, který sestupuje mezi chudé, aby sloužil,

– dej nám odvahu, abychom tak jako Alžběta vždy následovali tento příklad.

Alžběta se nechtěla jevit jako veliká před tebou ani před lidmi,

– daruj také nám lásku k tobě a k nejmenším, která jediná nás činí velikými.

Alžběta se vůbec nestarala o nechápavé pomluvy svého okolí,

– dej také nám odvahu beze studu dělat to, co při naslouchání evangeliu poznáváme jako správné.

Alžběta si při službě chudým nedělala pražádné starosti, že by jí něco mohlo chybět,

– daruj nám vnitřní uspokojení ze služby druhým.

Uchovávej v duchu pokory všechny, kdo v církvi něco znamenají,

– dej ať mezi lidmi vynikají prostotou a milujícím srdcem.

Pane, tys řekl, že co jsme udělali pro někoho z lidí v nouzi, udělali jsme pro tebe,

– odplať účastí na životě ve svém království těm, kdo zasvětili svůj život nezištné službě.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Chvalme našeho Boha v milosrdných skutcích svaté Alžběty.

Modlitba se čtením

Hymnus

Ty ženo věrná, statečná,
bezúhonná svým životem,
každý rok píseň velebná
ctí tebe zvláště v tento den.

Vítězíš nad ďáblovou lstí,
světskými statky pohrdáš,
vyhnána krutě z království
o věčná dobra jenom dbáš.

S malými dětmi, které zříš
naříkat, bloudíš krajinou,
nemáš kde bydlet, živoříš
chudobná mezi chudinou.

Podaný tobě Kristem kříž
oddaně neseš, objímáš,
až když jho těla odložíš,
radostmi nebes oplýváš.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

1. ant. Starala se o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši.

Žalmy ze společných textů o svatých ženách.

2. ant. Kráčela cestou Páně a neuhnula z ní, vykonala každé dobré dílo.

3. ant. Muž se na ni spoléhal, přinášela mu prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. (Př 31, 11.12)

V. Svatá Alžběta konala všechna možná dobrá díla.

O. Dobré skutky jí vydaly svědectví.

První čtení (Př 31, 10–31) a zpěv po prvním čtení ze společných textů o svatých ženách.

Druhé čtení

Z dopisu Konráda z Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

(Ad pontificem anno 1232: A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, s. 31–35)

Alžběta poznávala a milovala Krista v chudých

Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela; až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.

Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v tom v ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.

A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v jedné kapli svého města, kde usadila menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u svého stolu.

Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jako by sluneční paprsky.

Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v řeči znovu a znovu vracela k tomu nejlepšímu, co slyšela v kázání. Potom s velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

Zpěv po druhém čtení

Alžběta, dcera královská, vládne v nebi ozdobena trojí zásluhou. * Zanechala nám na zemi trojí příklad k následování.

V. Jako panna, manželka a vdova. * Zanechala.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách..

Ranní chvály

Hymnus

Chvalozpěv, který zrána již
nám z vděčné duše tobě zní,
přijatá v nadhvězdnou říš,
Alžběto, vlídně vyslechni.

Vyhnaná s dětmi, bloudící,
v ochranu vyhnance nás vem,
ať smíme jednou dosíci
otčiny věčné, drahé všem.

V chudobě žilas; obohať
chudinu statky věčnými.
Zrodilas těla; pomoz, ať
zůstanou těla čistými.

Světu i ďáblu z osidel
vyvázlas šlechetností svou:
pomoz nám svody nepřátel
přemáhat duší poctivou.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

1. ant. Na zemi hledala Boha, navěky s ním kraluje v nebi.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

2. ant. Všechno tvorstvo, veleb Pána, neboť on ukazuje svou slávu na svých svatých.

3. ant. Chvalte Pána, neboť byl milosrdný ke své služebnici.

Krátké čtení Př 31, 10–11

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu po všechny dny svého života.

Zpěv po krátkém čtení Žl 84 (83), 11

O. Vyvolila si život v opovržení od lidí * a byla doma u Hospodina. Vyvolila.

V. Nechtěla přebývat ve stanech bezbožníků * a byla doma u Hospodina. Sláva Otci. Vyvolila.

Ant. k Zach. kant. Přijala požehnání od Hospodina a milosrdenství od Boha, svého Spasitele.

Prosby

Prosme Boha Otce, který poslal Krista, aby uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, a volejme k němu:

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

Pane, dej se nám lépe poznat,

– abychom tě ve všem snáze nalézali a milovali.

Milosrdný Bože, dej nám horlivost v konání skutků milosrdenství,

– abychom byli všichni uznáni za pravé učedníky tvého Syna.

Otče všech lidí, nadchni nás starostí o chudé,

– aby v nás lidé poznali Kristovu lásku.

Otče milosrdenství, nauč nás zachovávat tvé přikázání lásky,

– abychom tě poznávali a milovali ve svých bližních.

Dej Pane, ať ovládáme svoji touhu po pozemských věcech

– a pomáháme druhým v jejich nedostatku.

Otče náš.

Závěrečná modlitba

Bože, tys dal svaté Alžbětě poznat, že v chudých prokazuje úctu Kristu; na její přímluvu dej i nám, ať s neúnavnou láskou sloužíme potřebným a trpícím. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Modlitba uprostřed dne

Hymnus

Ty, která jsi milovala trpící,
Alžběto svatá, z trůnu nebeského
pohleď na chudé, poutníky plačící,
pomoz nám v nouzi žití pozemského.

Prochladlé zahřej plamenem své lásky,
kterým tvé srdce už na věky plane,
přiveď ku světlu ty, co sešli z cesty,
upadlým podej milosrdné dlaně.

Pros, aby bylo vždy dostatek chleba,
toho, co duši blahem nasycuje,
a potom všechny přitáhni do nebe,
kde dobrý Ježíš láskou naplňuje.

Tam, kde on s Matkou svou Neposkvrněnou
věčně kraluje na jasném Siónu,
s tebou, ó svatá, píseň nekonečnou
ať zpíváme všichni u jeho trůnu.

Slaví-li se jako slavnost, žalmy z doplňovacího cyklu, pokud však slavnost připadne na neděli, žalmy nedělní z 1. týdne.

Slaví-li se jako svátek, žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Dopoledne

Ant. Na své služebníky a služebnice vyliji svého Ducha.

Krátké čtení Sir 26, 11

Šťastný muž dobré ženy! Počet jeho dnů je dvojnásobný. Řádná žena dělá svému muži radost, takže muž prožívá svá léta v pokoji.

V. Mnohé ženy hromadily bohatství,

O. ty však je předčíš všechny.

V poledne

Ant. Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.

Krátké čtení Srov. Job 4, 3–44

Hle, mnohé jsi poučovala a ochablým rukám jsi navracela sílu. Tvá slova zdvihala klopýtajícího, podpírala jsi klesající kolena.

V. Rozděluje, dává chudým,

O. její štědrost potrvá navždy.

Odpoledne

Ant. Já patřím svému miláčkovi a on je můj.

Krátké čtení Iz 58, 7–8

Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.

V. Budu jásat nad tvou pomocí

O. a oslavovat tvé jméno, Bože.

Druhé nešpory

Hymnus

Leskem tvých zásluh den se zaskvívá již,
statečná ženo, když do nebe vcházíš,
jsi uvedena mezi nebešťany
s věncem na skráni.

Žezlo, jež tobě svět do rukou vkládá,
jako neblahou věc odkládáš ráda,
vyhnána bloudíš, až ve šťastném snění
opouštíš zemi.

Nestojíš, kněžno, o prchavé slasti,
abys tím více tíhla k věčné vlasti.
Vypros i nám, ať nepřilneme srdcem
k prchavým věcem.

Hladové sytíš, s úsměvem je vítáš,
nemocným sloužíš, nahým oděv skýtáš,
i ze žalářů usiluješ spěšně
vyvést ven vězně.

Buď Otci sláva, Synu zrozenému,
jim rovný mocí, Duchu, také tobě;
nejvyšší chvála Bohu jedinému
buď v každé době. Amen.

1. ant. Zřekla se pomíjivého království v tomto světě, aby v nebi dostala království za úděl navěky.

Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých ženách.

2. ant. Jednala statečně a její srdce bylo silné, protože milovala čistotu.

3. ant. Bůh v tobě nalezl zalíbení, ty jsi jeho radostí.

Krátké čtení Zj 19, 7–9

Radujme se, jásejme a vzdejme čest Bohu, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu – tím kmentem jsou dobré skutky věřících. A dále mi řekl: »Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!« Pak ještě připojil: »To jsou pravá Boží slova.«

Zpěv po krátkém čtení

O. Byla jí dána síla * Hospodinovou rukou. Byla.

V. A proto bude požehnána navěky. * Hospodinovou rukou. Sláva Otci. Byla.

Ant. ke kant. P. M. Amen, pravím vám, cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali. (Mt 25,40)

Prosby

Přimkněme se ke Kristu, který neúnavně sloužil potřebným, a pokorně ho prosme:

Kyrie eleison.

Bože, náš Otče, ve svém Synu jsi nám dal vzor nového člověka, který sestupuje mezi chudé, aby sloužil,

– dej nám odvahu, abychom tak jako Alžběta vždy následovali tento příklad.

Alžběta se nechtěla jevit jako veliká před tebou ani před lidmi,

– daruj také nám lásku k tobě a k nejmenším, která jediná nás činí velikými.

Alžběta se vůbec nestarala o nechápavé pomluvy svého okolí,

– dej také nám odvahu beze studu dělat to, co při naslouchání evangeliu poznáváme jako správné.

Alžběta si při službě chudým nedělala pražádné starosti, že by jí něco mohlo chybět,

– daruj nám vnitřní uspokojení ze služby druhým.

Uchovávej v duchu pokory všechny, kdo v církvi něco znamenají,

– dej ať mezi lidmi vynikají prostotou a milujícím srdcem.

Pane, tys řekl, že co jsme udělali pro někoho z lidí v nouzi, udělali jsme pro tebe,

– odplať účastí na životě ve svém království těm, kdo zasvětili svůj život nezištné službě.

Otče náš.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.