Nejsvětějšího jména Ježíš
3. ledna
Nejsvětějšího jména Ježíš
Památka
Historie jména Ježíš má své etymologické a prorocké kořeny ve Starém zákoně, kde se jméno Jeshoua (které pak bývá do řečtiny překládáno Ιƞσονς) objevuje v různých variantách: Jozue (Jehoshoua – Jahve je spása), Ozeáš (Hoshea – spása), Izaiáš (Jesha Jahu – Jahve spasí). Když si pak uvědomíme důležitost jména v semitském prostředí, od teologie Božího jména až po spojitost jména a poslání biblických osob, chápeme, že v úctě k Ježíšově jménu vrcholí stará tradice. Původ značky IHS či yhs pak je třeba hledat v řecké abecedě, která psala jméno ΙΗΣΟUC normálně, zkráceně IE nebo IHC nebo IC.
V životě církve bylo Nejsvětější jméno Ježíš uctíváno od počátku; v liturgii začal být tento svátek slaven ve 14. století. Roku 1530 dovolil Klement VII. Řádu menších bratří slavit poprvé jméno Ježíš církevními hodinkami. Právě františkánská tradice totiž nejvíce přispěla k úctě k Nejsvětějšímu jménu Ježíš. Podle Tomáše z Celana bylo pro sv. Františka vyslovování jména Ježíš velmi sladkým zážitkem srovnatelným s chutí medu, takže tím žila celá jeho osoba. Sv. Bonaventura pojednává při různých příležitostech o různých vlastnostech jména Ježíš.
Nejznámějším šiřitelem úcty k Nejsvětějšímu jménu Ježíš se stal sv. Bernardin ze Sieny, který neúnavně šířil jméno Ježíš graficky vyjádřené v jeho zkrácené formě »yhs« v centru slunečního kotouče s dvojím typem paprsků. Chápal v něm synteticky shrnuté tajemství Slova, které přijalo lidství, tajemství Bohočlověka, držitele univerzálního primátu nade vším stvořením. V jeho šíření viděl zvláštní a účinný prostředek posvěcení a obnovy křesťanského života v podmínkách své doby. Jako chce křesťanská ikonografie ozřejmit a vnímatelně zpřístupnit obtížné teologické pojmy, měl i Bernardinův znak zpřístupnit skrze oči úctu k Ježíšovu jménu. Podoba zářícího slunce vnukala myšlenku lásky, zatímco další prvky, jako počet paprsků s jejich dvojím druhem, barvy atd., byly promýšleny v důmyslné alegorii, kterou Bernardin postupně zdokonaloval, a shrnovaly základní pravdy křesťanské víry. Bernardin si přál, aby toto jméno bylo zobrazováno uvnitř i vně domů, kostelů a paláců, aby připomínalo Ježíšovo panování a bylo ochranou pro ty, kdo se k němu utíkají.
U nás šířil úctu ke jménu Ježíš i jeho emblém především sv. Jan Kapistrán při své misi do českých zemí v letech 1451–52 a 1454. Po republice najdeme několik emblémů z doby o něco málo pozdější, např. v Olomouci.
I když se slaví jako památka, použijí se všechny vlastní texty.
Uvedení do první modlitby dne
Ant. Chvalme podivuhodné jméno Ježíš, které je nad každé jiné jméno.
Modlitba se čtením
Hymnus
Výkupné naše, Ježíši,
lásko i tužbo nejvyšší,
tys tvůrce všeho stvoření
a člověk věků posledních.
Jaký tě musil soucit vést,
žes naše hříchy na se vzal,
že chtěl jsi muky smrti nést,
bys její břímě z lidí sňal?
Pronikáš v žalář pekelný,
propouštíš z něho zajatce.
Vítězi slávou oděný,
po boku trůníš u Otce.
Kéž donutí tě soucit týž,
že rány vin v nás zacelíš,
nás podle slibu ušetříš
a vlídnou tváří potěšíš.
Ty sám buď naší radostí,
odměnou ve tvé věčnosti,
kéž naše sláva veškerá
jen z tebe věčně vyvěrá. Amen.
Žalmy
1. ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.
Žalm 8
Hospodine, náš Pane, † jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, * svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, * abys umlčel pomstychtivého nepřítele.
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, * na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš, * co je smrtelník, že se o něho staráš? –
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, * ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou, * položils mu k nohám všechno:
ovce i veškerý dobytek, * k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři, * vše, co se hemží na stezkách moří. –
Hospodine, náš Pane, * jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.
2. ant. Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí.
Žalm 19 (18)
Nebesa vypravují o Boží slávě * a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu, * noc noci sděluje poučení. –
Není to slovo a nejsou to řeči, * jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol, * až na konec světa jejich slova. –
Tam rozestřel stan pro slunce, † které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, * jásá jako rek, když se do běhu dává.
Na jednom okraji nebe vychází † a obíhá až na jeho druhý okraj, * nic se nemůže skrýt před jeho žárem. –
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, * Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, * Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. –
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, * Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, * sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů. –
I tvůj služebník si na ně dává pozor * a velmi bedlivě je zachovává,
kdo však pozná každé pochybení? * Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty! –
Chraň svého služebníka před zpupností, * ať mě neovládne!Pak budu bez úhony * a vyvaruji se velkého hříchu. –
Nechť se ti líbí slova mých úst † i smýšlení mého srdce, * Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
Ant. Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí.
3. ant. Slavte Pána, ctěte jeho jméno, pamatujte, že jeho jméno je vznešené.
Žalm 24 (23)
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, * svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, * upevnil ho nad proudy vod. –
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, * kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, † jehož duše nebaží po marnosti, * kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, * odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, * kdo hledají tvář Jakubova Boha. –
Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin, * Hospodin udatný v boji. –
Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? † Hospodin zástupů, * on je král slávy!
Ant. Slavte Pána, ctěte jeho jméno, pamatujte, že jeho jméno je vznešené.
V. Ustavičně budu velebit tvé jméno.
O. Budu je oslavovat a vyznávat.
První čtení
Ze Skutků apoštolů 3, 1–16
Bůh oslavil svého Syna Ježíše
Ve tři hodiny odpoledne, v hodinu určenou k modlitbě, šli Petr a Jan nahoru do chrámu. A právě tam přinášeli jednoho muže, chromého od narození. Den co den ho posazovali k chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo přicházeli do chrámu. Když viděl Petra a Jana, jak chtějí vejít do chrámu, prosil je o almužnu. Petr s Janem se však na něj upřeně zadívali a vyzvali ho: »Podívej se na nás!« On tedy na ně pohleděl a čekal, že něco dostane. Ale Petr řekl: »Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!« Vzal ho za pravou ruku a zdvihl ho. V tom okamžiku mu vstoupila síla do nohou a do kotníků: vyskočil, postavil se a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil sem tam, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha. Poznali ho, že je to ten žebrák, co sedával u Krásné brány chrámu, a byli plni úžasu a jako bez sebe nad tím, co se s ním stalo. Protože se (uzdravený chromý) držel Petra a Jana, v úžasu se k nim sběhl všechen lid do tak zvaného podloubí Šalomounova. Když to Petr viděl, promluvil k lidu: »Izraelité, proč se tomu tak divíte, nebo co na nás tak hledíte, jako bychom to udělali my vlastní mocí nebo zbožností, že tenhle člověk chodí? To Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. A protože v něho věříme, dalo jeho jméno sílu tomuto člověku, kterého vidíte i znáte, a (právě) víra, která od něho pochází, úplně uzdravila tohoto nemocného před očima vás všech.
Zpěv po prvním čtení Lk 1, 31; Mt 1, 21
Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. * On totiž spasí svůj lid od hříchů.
V. Bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně. * On totiž.
Druhé čtení
Ze spisu O věčném evangeliu od svatého Bernardina ze Sieny
(Sermo 49, čl. 1: Opera Omnia, sv. 4, s. 495n)
Jméno Ježíš, velký základ víry, činící z nás Boží syny
To je ono nejsvětější jméno, jež bylo starými otci tolik postrádané, s tolika úzkostmi očekávané, tolikerou neduživostí odkládané, tolika vzdechy vzývané, tolika slzami žádané, ale je milosrdně darované v čase milosti. Skryj, prosím, jméno ovládání, ať není slyšet jméno pomsty, ať je zachováno jméno spravedlnosti. Dej nám jméno milosrdenství, ať zní v mých uších jméno Ježíš, neboť tehdy je skutečně tvůj hlas sladký a tvoje tvář spanilá.
Velkým základem víry je proto jméno Ježíš, činící z nás Boží syny. Víra katolického náboženství spočívá v poznání Ježíše Krista jako světla, on je světlem duše, dveřmi života, základem věčné spásy. Jestliže by jej někdo neměl nebo se ho vzdal, šel by jako bez světla temnotami noci a kráčel po stezkách nerozvážně s očima zavřenýma. Pokud při chápání nebeských tajemství následuje vlastní rozumnost, následuje slepého vůdce, jakkoliv by mu svítila skvělost rozumu. Podobně jako když se snaží postavit dům, a přitom zanedbává základ, nebo chce vstoupit střechou, a přitom přehlíží dveře.
Tímto základem, světlem a dveřmi je Ježíš, on se představuje jako cesta bloudícím, ukázal všem světlo víry, podle něhož je možné neznámého Boha hledat, v hledaného uvěřit, uvěřeného dosáhnout. Ten základ podpírá církev vystavěnou v Ježíšově jménu.
Jméno Ježíš je záře kazatelů, neboť jasnou září umožňuje zvěstovat a slyšet jeho slovo. A odkud spatřuješ v celém světě toliké, tak nenadálé a horlivé světlo víry, ne-li z hlásání Ježíše? Nepovolal nás snad jasem a lahodností jeho jména Bůh do svého podivuhodného světla?1 Těm, kdo jsou osvíceni a vidí v tomto světle, právem říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, nyní jste však světlem v Pánu. Choďte jako synové světla.2
A“ jméno slavné, jméno milostivé, jméno láskyplné a mocné! Pro tebe jsou odlehčeny viny, pro tebe jsou přemoženi nepřátelé, pro tebe jsou nemocní osvobozeni, pro tebe jsou trpěliví v protivenstvích posíleni a potěšeni!
Ty jsi odměnou věřících, ty jsi učitelem kazatelů, ty jsi posilou pracujících, ty jsi vzpruhou vyčerpaných!
Tvým planoucím nadšením a žárem se rozněcují touhy, jsou vyplněny snažné prosby, opojeny jsou duše kontemplujících a pro tebe jsou oslaveni v nebeské slávě všichni, kdo zvítězili! Pro své nejsvětější jméno nám dej, nejsladší Ježíši, kralovat spolu s nimi.
11 Petr 2, 9. 2 Ef 5, 8.
Zpěv po druhém čtení Žl 5, 12; 89 (88), 16
Ať se veselí všichni, kdo doufají v tebe, Pane, ať jásají bez přestání. Chraň je, ať se radují v tobě, * kdo milují tvé jméno.
V. Chodí, Pane, v záři tvé tváře a v tvém jménu jásají ustavičně, * kdo milují tvé jméno.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Ranní chvály
Hymnus
Ježíši, zdroji vlídnosti,
naděje věčných radostí,
prameni štěstí, milosti,
všech srdcí pravá rozkoš jsi.
Všem kajícím jsi nadějí,
dobrý k všem, kdo tě vzývají,
vlídný k těm, co tě hledají.
Čím jsi těm, kdo tě získají?
Ježíši, tvoje láska jen
naplní srdce pokojem,
nikdo jí není přesycen,
jen po ní žízní v srdci svém.
Ježíši, lásko horoucí,
naděje duše prahnoucí,
hledá tě slza kanoucí
a z nitra vzdech se deroucí.
Bdi, Pane, stále nad námi.
Buď naše věčné svítání.
Až převedeš svět mlhami,
tvé blaho zemi naplní.
Ježíši nejlaskavější,
rozkoši srdcí největší,
dobroto nejúžasnější,
tvá láska žal náš konejší.
Výkvěte Panny nejčistší,
všech sladká lásko, Ježíši,
buď tobě chvála nejvyšší
a vláda v rajské praříši. Amen.
1. ant. Má duše žízní, Pane, po tvém svatém jménu.
Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.
2. ant. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
3. ant. Jinoši a s nimi panny, starci spolu s dětmi, ať chválí jméno Hospodinovo, neboť jen jeho jméno je vznešené.
Krátké čtení Sk 4, 12
V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.
Zpěv po krátkém čtení
O. Ustavičně budu velebit tvé jméno, * budu je oslavovat a vyznávat. Ustavičně budu.
V. V tobě se chci radovat a jásat, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný, * budu je oslavovat a vyznávat. Sláva Otci. Ustavičně budu.
Ant. k Zach. kant. Ježíš dal sám sebe v oběť, aby vysvobodil svůj lid, a získal si tak věčné jméno.
Prosby
Vzývejme Ježíše, který je tichý a pokorný srdcem, a volejme k němu:
Nejmilovanější Králi, smiluj se.
Ježíši, v tobě je veškerá plnost božství,
– dej nám účast na své božské přirozenosti.
Ježíši, v tobě jsou všechny poklady moudrosti a umění,
– zjev nám skrze církev mnohotvárnou moudrost Boží.
Ježíši, v tobě se Otci zalíbilo,
– učiň nás vytrvalými posluchači tvého hlásání.
Ježíši, z tvé plnosti jsme všichni přijali,
– uštědři nám hojnost Otcovy milosti a pravdy.
Ježíši, prameni života a svatosti,
– navrať nám svatost a čistotu v lásce.
Otče náš.
Závěrečná modlitba
Bože, tys ustanovil svého jednorozeného Syna Spasitelem lidstva a přikázals ho nazývat jménem Ježíš; dej nám, prosíme, abychom se v nebi těšili z patření na toho, jehož svaté jméno na zemi uctíváme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého…
Nešpory
Hymnus
Ježíši, Králi přejasný,
vítěziteli věhlasný,
slasti nad všechny naše sny,
ve všem a vždy jsi úžasný.
Vladaři slávy, vládce cti,
králi slavného vítězství,
Ježíši, dárce milostí,
chloubo věčného království.
Celý ráj hlásá slávu tvou,
zaznívá chval tvých ozvěnou,
Ježíš je světu útěchou,
s Bohem nás smířil smrtí svou.
Všem lidem Ježíš panuje
v míru, jenž touhou lidstva je,
srdce, jež mír vždy miluje,
jen v Kristu dojde pokoje.
Ježíše ctěme chválami,
vroucími zpěvy, prosbami,
by dal nám mezi hvězdami
s ním slavit věčné shledání.
Výkvěte Panny nejčistší,
všech sladká lásko, Ježíši,
buď tobě chvála nejvyšší
a vláda v rajské praříši. Amen.
Žalmy
1. ant. Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno.
Žalm 46 (45)
Bůh je naše útočiště a síla, * osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, * i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Ať se bouří moře, pění jeho vody, * ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,
s námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí. –
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, * přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se, * od časného jitra ho Bůh bude chránit.
Národy se bouřily, říše se bortily; * tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.
S námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí. –
Pojďte, pozorujte Boží skutky, * které učinil k úžasu země.
Zamezuje války až po samé hranice světa, * láme luky, přeráží oštěpy a šípy pálí ohněm.
Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, * převyšuji národy, převyšuji svět.
S námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Ant. Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno.
2. ant. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.
Žalm 116 (115), 10–19
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: * »Jsem tak sklíčen! «
Pravil jsem ve svém rozrušení: * »Každý člověk klame!« –
Čím se odplatím Hospodinu * za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy * a budu vzývat jméno Hospodinovo. –
Splním své sliby Hospodinu * před veškerým jeho lidem.
Drahocenná je v Hospodinových očích * smrt jeho zbožných. –
Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, † jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, * rozvázal jsi moje pouta.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine, * a budu vzývat tvé jméno. –
Splním své sliby Hospodinu * před veškerým jeho lidem
v nádvořích domu Hospodinova, * uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Ant. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.
3. ant. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, a budou se před tebou klanět, Pane, a velebit tvé jméno.
Kantikum Flp 2, 6–11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, * nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu,
ale sám sebe se zřekl, † vzal na sebe přirozenost služebníka * a stal se jedním z lidí.
Byl jako každý jiný člověk, † ponížil se a byl poslušný až k smrti, * a to k smrti na kříži. –
Proto ho také Bůh povýšil * a dal mu Jméno nad každé jiné jméno,
takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno * na nebi, na zemi i v podsvětí
a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: * Ježíš Kristus je Pán.
Ant. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, a budou se před tebou klanět, Pane, a velebit tvé jméno.
Krátké čtení 2 Sol 1, 11–12
Proto se bez přestání za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.
Zpěv po krátkém čtení Žl 34 (33), 4; 99 (98), 3
O. Velebte se mnou Hospodina, * oslavujme spolu jeho jméno. Velebte se mnou.
V. Chvalme jeho veliké a hrozné jméno, neboť je svaté. * Oslavujme spolu jeho jméno. Sláva Otci. Velebte se mnou.
Ant. ke kant. P. M. Veliké věci učinil ten, který je mocný, jeho jméno je svaté.
Prosby
Prosme Ježíše, který je pokojem duší, a volejme:
Nejmilovanější Králi, smiluj se.
Ježíši, Králi a střede všech srdcí, který nás miluješ vytrvalou láskou a přitahuješ nás slitováním,
– uzavři s námi se všemi novou smlouvu.
Ježíši, pokoji náš a naše smíření,
– přiveď nás k Otci.
Ježíši, živote náš a naše vzkříšení, posilo obtížených a odpočinutí duší,
– přitáhni k sobě hříšníky.
Ježíši, poslušný až k smrti, pro svou nesmírnou lásku
– daruj zemřelým pokoj a radost.
Otče náš.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.