Blahořečení 14 pražských mučedníků 13. října v Praze
(Informace o nich)

Řád menších bratří přišel do českých zemí v roce 1232. Při husitských válkách byli františkáni ze všech konventů vyhnáni, avšak za pomoci sv. Jana Kapistrána byla františkánská provincie v létech 1451 - 1467 plně obnovena. V roce 1483 byli z pražského konventu u sv. Ambrože opět vyhnáni. Po roce 1570, kdy byl velký mor a počet františkánů v české provinci se snížil na 17, povolávali františkáni do svých konventů otce a bratry z blízkých i vzdálenějších zemi. Nově příchozí se naučili česky. Františkáni české provincie, kteří přišli do Prahy dostali 16. června 1604 karmelitány opuštěný klášter a kostel Panny Marie Sněžné. Kostel byl v rozvalinách, bohoslužby byly v kapli P. Marie (nyní archanděla Michaela). Všichni příchozí (kromě kvardiána Jiljí Schmouda) znali česky. První dva roky bydleli u otců minoritů, v létech 1607 - 1610 postavili kostel, v pastorační činnosti i v liturgii byly horliví. Proto byli u pražských věřících oblíbeni, ale současně vzbuzovali u některých lidí i nenávist.
Na začátku roku 1611, bydlelo ve františkánském konventu těchto sedmnáct členů:
Pět kněží, kteří současně byli i kazatelé, zpovědníci a lektoři teologie:
1) Otec Jiljí Smoud (Schmoudt), kvardián, znamenitý teolog; znal několik řečí, česky však neuměl), pocházel z města Mechlin v Belgii. Byl v tento den mimo konvent, neboť před třemi týdny odcestoval do Vídně. Když 15. Února dorazil k městské bráně a dozvěděl se vyvraždění františkánského kláštera, obrátil se zpět do Vídně. Později odcestoval do Svaté země a sloužil zde deset let poutníkům. Potom se vrátil do české provincie na Moravu a zde jako komisař sloužil duším až do smrti.
2) Otec Bedřich Bachstein, vikář, český kazatel, původem z vesnice Pěna u Jindřichova Hradce. Za nepřítomnosti kvardiána Otce J. Schmouda byl podle řehole představeným konventu.
3) Otec Jan Martinez, španěl,sakristián.
4) Otec Šimon, Francouz, almužník.
5) Otec Bartoloměj Dalmasoni, ital z Ponte si S. Pietro u Bergana, měl na starosti stavbu kostela.
Pět kleriků- teologů:
6) Br. Jeroným, jáhen, ital z Milána, svobodný baron z Arese.
7) Br. Kašpar Daverio, podjáhen, ital z Bosto u Varese.
8) Br. Jakub, minorista z Augsburgu v Německu. Byl zabit ve věžičce mečem.
9) Br. Klemens, minorista ze Švábska (Německo).
10) Br. Jan,novic, kandidát teologie.
Sedm bratří laiků:
11) Br. Kryštof Zelt, holanďan, starší kuchař.
12) Br. Jindřich z Wendlingen ve Švábsku (Německo), kostelník - cestoval s otcem kvardiánem Schmoudem do Vídně a s ním se od městské brány vrátil též zpět do Vídně.
13) Br. Didak -Jan, krejčí.
14) Br. Jan Rode, ital z Monte Piano u Brescie, zahradník a pomocný kostelník.
15) Br. Emanuel, mladší kuchař.
16) Br. Antonín, novic, pomocník v kuchyni.
17) Jan Zedník, klášterní sluha (bydlel v konventu). Jako jediný se zachránil útěkem z půdy sakristie přes střechu a půdu sousedního domu až k otcům minoritům u sv. Jakuba, kde jim o všem, co se v konventu dělo vyprávěl. Zde též po třech měsících zemřel.

Jak vše probíhalo:
Již v neděli 13. února se proslýchalo o možnosti útoku lůzy na pražské kostely a kláštery. Otec vikář Bedřich o tom večer v refektáři informoval ostatní spolubratry. A také je duchovně povzbuzoval. Po rozhodnutí většiny zůstat v klášteře a po modlitbě, přikázal dobře zajistit všechny vchody a neopouštět klášter. V pondělí 14. února františkáni „očistili skvrny na duši svátostnou zpovědí".
V úterý před Popelcem 15. února 1611 byl v Praze vzrušený a bouřlivý den. Pasovští žoldnéři pronikli i na Staré město pražské a městská spodina (asi 2000 lidí) při pronásledování pasovských žoldnéřů po mši svaté, která se slavila u P. Marie Sněžné v 10 hod, obklíčila a zaútočila na kostel i klášter. Brána kláštera byla zabezpečena příčnou kládou, ale dav ji dobil sekerami a v průběhu čtyř hodin tj. od 11. do 15. hod došlo na několika místech kostela a konventu k povraždění 14 františkánů z celkového počtu 17, kteří v té době bydleli v pražském konventu. Při zahájení útoku na klášter otec vikář odvedl mladé františkány na půdu nad kostelem.
Útočníci pronikli do kostela i do kláštera. Kněz Jan Martinez, byl zabit několika bodnými a sečnými ranami u hlavního oltáře, když právě odsloužil mši svatou a chtěl zachránit ciborium s posvěcenými hostiemi. Bratr Jan Rode se při útoku ukryl v depozitáři sakristie. Útočníci ho zde uchopili za nohy a vyvlekli po schodech až k bráně, kde byl ubit meči, kopími, býkovci a cepy. Bratr Kryštof byl přepaden, když nesl dříví ze dvora do kuchyně - byl zasažen cepy a býkovci a nakonec s hlavou rozťatou širočinou padl na zem. Bratr Klemens v době útoku měl službu v reflektáři a připravoval stoly. Byl zde zabit ve dveřích ranou do hlavy dvoustrannou válečnou sekerou. Otec Šimon, který byl při nepokojích 12. února zraněn, byl právě v domácí ošetřovně. Jeden z útočníků ho udeřil kyjem do hlavy, druhý mu vrazil meč do břicha.Otec Bartoloměj byl ubit býkovci a cepy v kapli P. Marie, kde ač nemocný, právě zpovídal. Bratr Jeroným byl zastižen v patře. Když slyšel hluk zbraní a křik poklekl u oltáře Panny Marie Pomocné a zde byl proboden do zad dlouhým mečem.
Po jedné a půl hodině objevili útočníci schody a hlučně vystoupili na půdu nad klenbou kostela. Otec vikář Bedřich se jim snažil vysvětlit, že nepřechovávají nepřátele, ale že jsou pokorní řeholníci, kteří plní Boží poslání. Byl však smrtelně zasažen dvěma kopími do hrudi a vypustil duši. Dále byli na půdě zavražděni: Bratr Jan zemřel zasažen dýkou a kyjem, bratr Emanuel byl zraněn kopím a potom zardoušen, bratru Antonínu vrah sevřel rukama krk, tloukl mu hlavou o zeď a nakonec probodl hrdlo dýkou. Další tři bratři vystoupali z půdy kostela až do věžičky, kde se před druhou hodinou po poledni objevil muž ozbrojený mečem, kterým probodl bratru Kašparovi břicho a jeho mrtvolu vyhodil na střechu kostela. Rovněž bratr Jakub byl zabit ve věžičce mečem. Bratr Didak -Jan byl zabit ve věžičce a jeho tělo vyhodili na střechu chrámu, kde se zachytilo a proto na ně útočníci ze zahrady ještě stříleli.
Jak z uvedeného vyplývá byli všichni před smrtí i mučeni. Zařízení kostela bylo zpustošeno i rozneseno po městě. Večer útočníci oloupili mrtvoly františkánů o hábit a snesli je na jedno místo před kostel, zde leželi nepohřbení do třetího dne, kdy je Marie Maxmiliána, manželka hraběte Adama ze Štenberka ještě se dvěma dcerami a dvěma měšťany tajně pohřbili jen v bílých plátnech bez rakví do země u klášterní brány. Po pěti létech byli pohřbeni v mariánské kapli, nyní jejich ostatky spočívají ve schránce pod oltářem.
Kauza blahořečení čtrnácti pražských mučedníků byla obnovena po zhroucení komunistického režimu již na počátku 90. let, neboť se mohlo navázat na intenzivní práci procesu na arcidiecézní úrovni z 30. a 40. let 20. století, který byl ukončen v roce 1944 a akta byla po válce předána do Říma. Vícepostulátorem byl P. Klement Minařík, OFM.
Poznámky:
1) Tento stručný informační nástin je z publikace uvedené v následujícím bodě.
2) Vyšla publikace: Klement Minařík, OFM (v uspořádání Petra Regaláta Beneše, OFM) ČTRNÁCT MUČEDNÍKŮ V MALÉ ANTOLOGII NEJEN Z PRAMENŮ (Vydaly Paulinky; cena 129 Kč). Možno zakoupit!!
3) Beatifikace 14 františkánských mučedníků se připravuje na sobotu 13. října 2012 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
4) Postulátorem tohoto procesu je P. Giano Califano, OFM; vícepostulátorem P. Regalát Beneš, OFM.
5) Bratři františkáni prosí o finanční dar na blahořečení, který je možno zaslat na účet 44741011/0100.
6) Národní rada SFŘ ve spolupráci s řádem františkánů připravuje vydání knížky bratra Jiřího Zajíce „CENA VĚRNOSTI"

Sepsáno v den vyzvednutí ostatků 14 mučedníků tj. 11. července 2012.