Setkání s Kristem ve svatých bratřích: sv. Ludvík IX., patron SFŘ

 Převzato z časopisu Poutník

“Sekulární františkáni ať hledají v bratřích ... živou a  působící Kristovu osobnost.” (Řehole 5)

Sv. Ludvík byl syn francouzského krále Ludvíka VII. a jeho manželky Blanky Kastilské, františkánské terciářky. Narodil se 25.4.1215 v  Poissy. Jeho otec umírá v roce 1226. v roce 1234 se Ludvík ujímá vlády a  zasnubuje se a pak žení s Markétou Provensálskou. Má s ní 11 dětí. Umírá 25.8.1270 v Tunisu během křížové výpravy.

To, že věnoval značnou část dne modlitbě a skutkům zbožnosti, se nelíbilo mnohým jeho dvořanům. Vytýkali mu, že plýtvá drahocenným časem, který byl měl spíše věnovat státním záležitostem. Ludvík na to říkal: “To jsou prapodivní lidé. Pokládají za zlé, když se modlím. Kdybych s nimi celé dny a  noci hodoval, hrál a jezdil na hony, tak by mi nevytýkali, že mařím čas.” Přesto nebo spíše právě proto vykonal jako panovník mnoho dobrého: rozdělil království na kraje, reformoval státní správu, zavedl řádné soudnictví (královské soudní dvory) a vydal první sbírku zákonů. Jistě rád bude v této oblasti naším přímluvcem. Je pro nás také příkladem aktivní přítomnosti ve světě, jak o ní mluví Konstituce SFŘ (čl. 18 - 23 a zvl. čl. 22.1: Sekulární františkáni se mají účastnit veřejného života. Ať spolupracují, jak je to jen možné, při tvorbě spravedlivých zákonů a nařízení.).

Když byl během neúspěšné křížové výpravy zajat, nezbylo mu, než se zavázat, že vyklidí město Damiettu, propustí zajaté Saracény a zaplatí 800 000 byzantských dukátů. Když už nasedal na loď, zjistilo se, že pokladník vyplatil Saracénům nedopatřením o 10 000 dukátů méně. Ludvík hned rozkázal, aby se jim doplatil i tento zbytek.

Jednou za ním přišli se zprávou, že v hradní kapli je zjevení a všichni se tam už utíkají podívat. Ludvík nešel. Když se tomu divili, řekl jim: “Kdo nevěří, ať se tam jde podívat. Já věřím.” (Jakou roli hrají v mém životě různá zjevení? Potřebuji je ke své víře? Kolik času jim věnuji? Neměl bych podle vzoru sv. Ludvíka raději “mařit čas” modlibou a skutky zbožnosti?)

Ludvík byl vzorným otcem a modlil se s dětmi. (Jaké místo má společná modlitba v našich rodinách?) Jeho duchovní závěť synovi mužeme považovat za jeho odkaz každému terciáři:

Jednou u cesty uviděl spolu se svými dvořany malomocného, plného vředů. Zeptal se svých dvořanů: “Co byste volili: malomocenství nebo hřích?” Jeden dvořan mu odpověděl: “Raději bych chtěl mít 1000 hříchů na duši než malomocenství na těle.” Ludvík ho pokáral: “Opravdu nevíš, co je hřích. Jediného hříchu se máme bát víc než každého jiného zla.”

Byl dobročinný a laskavý k trpícím. Každodenně živil 100 chudých. Když dostavěl nemocnici v Compiegne, donesl tam sám se svým zetěm prvního nemocného. Sedl si k jeho lůžku a i když měl ten nemocný hnisající vředy, krájel mu hrušku a dával do úst.

Ludvík rád četl Písmo sv., spisy sv. Augustina, sv. Ambrože a  jiných církevních otců. Často zval k sobě sv. Tomáše Akvinského a žádal ho o  radu. (Jaké místo má četba Písma sv. v mém životě? Seznamuji se také s dokumenty učitelského úřadu církve, s koncilovými dokumenty, s papežskými encyklikami, jak mi to připomínají Konstituce v čl. 44.2?)

Petr Alexa OFS