„Blahoslavení chudí duchem.“ Tak údajně začal Ježíš z Nazaretu svoje programové vyhlášení, známé dnes jako horské kázání. Aspoň takhle jsem to slyšel jako dítě – a už tehdy jsem si řekl, že je to nějaké podivné. Přeloženo do současné populární češtiny to totiž vypadalo, že Ježíš fandí těm, kteří nepobrali moc rozumu – natož tedy vzdělání. Zkrátka hlupáčkům. Je to skutečně tak? Uvidíme.

            Každopádně současní Čechové si velmi zakládají na tom, že jsme národ vzdělaný. Když se nedávno v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a u nás zjišťovalo, čím občané z těchto zemí si myslí, že hlavně oslní po svém přijetí v Evropské unii, tak všichni společně uvádějí, že v prvé řadě tím, že jsme lacinou pracovní silou. Ale pak Češi – stejně jako Slováci - za svůj hlavní specifický trumf pokládají svou vzdělanost. Maďaři kulturu a Poláci morální hodnoty a náboženství. Jak je to ve skutečnosti s Maďary a Poláky teď pochopitelně řešit nebudu. Ti si totiž nezakládají na tom, že jsou vzdělaní. My a Slováci ano.

Srovnávací výzkumy evropské populace provedené v posledních letech i u nás však ukázaly v tomhle našem obrazu pořádnou vadu na kráse a obecně ji lze vyjádřit větou, že česká populace je sice vzdělaná, ale toto vzdělání neodpovídá požadavkům doby. První výzkum potvrdil poznatek, že patříme mezi země s největšími rozdíly mezi řešením praktických a „akademických“ úloh. Čím více se sledují praktické dovednosti, tím horších výsledků naši žáci dosahují. Druhý výzkum prokázal - přes výborné znalosti tehdejších „osmáků“ – nejmenší oblibu matematiky ze všech zúčastněných zemí, přičemž fyzika a chemie nedopadly o moc lépe. V občanské výchově se pak ukázal rozpor mezi nadprůměrnými znalostmi českých žáků a jejich mimořádně pasivními postoji. A konečně výzkum na dospělých zjistil, že naším největším problémem je porozumění delšímu textu a řešení praktických problémů. Pokud se tedy opíráme o fakta a nikoliv o nějaké dojmy, pak se ukazuje, že nejen celkový charakter našeho vzdělání neodpovídá potřebám doby, ale ani moc netoužíme po poznání a tuto touhu neumíme u dětí a mladých lidí probouzet. Jistě i proto, že většina lidí – včetně rodičů - považuje za samozřejmé, když děti škola nebaví.

Vzdělání umožňující porozumění současnému světu se přitom ukazuje jako rozhodující podmínka fungování demokracie. Lidé, kteří přestávají světu, v němž žijí, rozumět, se stávají snadnou hříčkou všech možných demagogů. Kdo myslíte, že jsou nejvěrnější čtenáři a diváci těch nejbulvárnějších novin či televizí? Kdo myslíte, že volí nejčastěji ty nejpokleslejší politické strany a nejméně důvěryhodné politiky? Právě lidé bez vzdělání potřebného k tomu, aby vůbec chápali, co se kolem nich i s nimi děje.

Vzdělání ovšem není totéž, co hromadění titulů nebo vědomostí. Tohle skutečně moc nepomáhá. Jde o získání nadhledu, vytvoření celkového obrazu světa, kterému nechybí smysl a řád, z něhož plyne schopnost vybírat na správných místech ty správné informace. Jelikož mezi tím, co se běžně učí ve školách, a tím, co patří k současným poznatkům skutečné vědy, bývá zpravidla rozdíl víc než jedno století, patří k rozhodující kvalitě dnešního vzdělání samotná touha po poznání a schopnost se vzdělávat po celý život.

Tohle je mimořádně důležité i pro náboženské vzdělání. Třeba už jen proto, aby člověk zjistil, že Ježíš neblahoslaví chudé duchem, ale ty, kdo z Ducha zvolili chudobu. To je – už jen tváří v tvář situaci dnešního životního prostředí – přece hodně aktuální a moudrá rada, nemyslíte? Vůbec nic pro hlupáčky.