Damian, Maksymilian OFM

 „Před svatostí - napsal Blanchard - není dnes nikdo lhostejný. Horlivý ji pokládá za požadavek svého života, odpověď na Boží výzvu a za určitý způsob svědectví. Chladný v ní vidí výzvu k úsilí. Pro nevěřícího je svatost nespornou, rozumově nevysvětlitelnou, obdivuhodnou skutečností. útočný, avšak ve své nevěře nespokojený člověk bez vyznání v ní nachází předmět neustále se vnucujících otázek.“

 Třebaže mnoho katolíků pokrčí rameny, když je řeč o svatosti (namlouvají si sami i druhým, že „to není pro ně“, že jim na „tom“ nezáleží) přece na dně duše spočívá touha po svatosti. Projevuje se přinejmenším kultem filmových, sportovních a jiných hrdinů. To dokazuje vrozenou touhu po velikosti a slávě.

 Ruský spisovatel Ilja Erenburg kdysi řekl, že „touha člověka v době letů kosmických družic kamsi do neznáma je projevem hladu po věčnosti; až bude člověk cestovat na Venuši, nebude důležité, kdo na ni dostane letenku, ale jen to, jaký to bude člověk, který tam doletí, a jaký bude jeho vnitřní život.“

 Vážně myslícímu člověku dnes imponuje autorita života a mravních či duchovních hodnot. Dnes už mu neimponuje autorita vědy nebo vlády, původu či majetku, ale člověk velké mravní hodnoty. Protože však žije v reálném světě, chce uvidět světce, který se angažuje do hmotného i duchovního světa. Hledá prostotu, pravdu, upřímnost a přirozenost. Touží vidět něco konkrétního, a ne jen slyšet teorie. Chce uvidět a sám nalézt uskutečnění svatosti v konkrétním životě a konkrétních podmínkách. Proto svatost je i dnes aktuální, je potřebou doby.

 Svatost není privilegiem vyvolených. Je výjimečným Božím darem. Je naším povoláním i povinností. Již na stránkách Starého zákona čteme: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (Lv 11,45). Výzvami k svatosti je naplněn zvláště Nový zákon: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ - řekl Ježíš ve svém programovém vyhlášení na hoře (Mt 5,48). Celé jeho učení nebylo ničím jiným než výzvou jít za ním, výzvou k svatosti.

 Jsme povoláni k svatosti křtem a příslušností ke Kristově církvi. Druhý vatikánský koncil ve Věroučné konstituci o církvi připomíná: „Všechny věřící křesťany ...  volá Pán - každého jeho vlastní cestou - k dokonalé svatosti, jako je dokonalý sám Otec“ (Lumen gentium 11).

 Při mši svatořečení sv. Kingy ve Starém Saczu 16. června 1999 jsme uslyšeli slova povzbuzení Svatého otce: „Zůstávejte pevně s Kristem, aby on zůstal ve vás! Nedovolte, aby ve vašich srdcích, v srdcích otců a matek, synů a dcer, vyhaslo světlo jeho svatosti! Ať jas tohoto světla utváří budoucí pokolení svatých. ... Nebojte se chtít toužit po svatosti! Nebojte se stát se svatými! Učiňte ... nové tisíciletí epochou lidí svatých!“

 „Také já se musím za každou cenu stát svatým,“ napsal si roku 1902 mladý seminarista Angelo Giuseppe Roncalli, pozdější papež Jan XXIII.; dnes už je blahoslavený. „Musím dospět do takového stupně spojení, úplného zřeknutí se sebe do rukou Božích, abych byl ochoten obětovat všechno. ... Musím na sebe zcela zapomenout v Ježíšově Srdci...“ A v roce 1961 napsal: „Všude mě nazývají Svatým otcem. Musím a chci se jím stát doopravdy. Mám daleko k svatosti, avšak touha a vůle, abych jí dosáhl, jsou ve mně velice živé a rozhodné.“

 Svatí odzrcadlují dobu, v níž žijí; proto je tolik cest ke svatosti, kolik je svatých. Také dnešní svatí jsou odrazem tužeb a úsilí, zápasů a problémů našich dob. Jsou protestem proti okouzlení vyvolanému pokrokem, proti smyslnosti a materialismu, sobectví, kultu těla a peněz, nespravedlnosti a devalvaci důstojnosti života a člověka. Současně jsou odpovědí na tesknoty srdcí: po pravdě a lásce, svobodě a spravedlnosti, opravdovým smyslem a štěstím života. Jsou to lidé „z tohoto i z onoho světa“. Existují? Ano! „Jsou mezi námi ve škole i v práci“ - jak to zpívaly děti z Noemovy archy. Nenosí svatozář, neboť dnes jsou vyhledáváni zázrační lidé bez zázračnosti, obyčejní, a přitom mimořádní, angažovaní do věcí tohoto světa, a současně zcela spojení s Bohem.

 S takovými současnými svatými se lze setkat všude. Bude to matka plnící svoje povinnosti s radostí ve tváři a s Boží milostí v duši. Bude to pracovník s pocitem zodpovědnosti za sebe i za práci. Bude to vědec, učitel či spisovatel citlivý na pravdu, dobro, lásku a spravedlnost. Konečně budou to lidé, kteří posvěcují sebe i druhé.

 „Svatost - jak to skvěle vyjádřil Georges Bernanos - je dobrodružství, avšak jediné skutečné dobrodružství, které existuje. Kdo to pochopil, ten dospěl do srdce katolické víry.“

Maksymilian Damian OFM

 Czy možna dzisiaj swietych zobaczyč?

Glos sw. Franciszka 1/2003

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM