Kreidler-Kos, Martina

 Nový životopis sv. Kláry z Assisi vydaný v jejím jubilejním roce 2003 má tu zvláštní cenu, že jeho autorkou je 36letá katolická teoložka, matka čtyř dětí, a dívá se tedy na Kláru z poněkud jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí. V druhé části své knihy vypráví o lidech, kteří světici určitým způsobem provázeli v jejím životě, jako byli František, kardinál Hugolin, její rodná sestra Anežka, přítelkyně Bona di Guelfuccio a naše Anežka Česká, s kterou se nikdy nesetkala, a přece se v jejích listech projevuje nejosobněji duchovní souzvuk obou duší.

 Na pokračování uveřejníme toto cenné svědectví o jejich vzájemném vztahu ve světle historického pozadí života obou „chudých paní“.

 Česká královská dcera Anežka vstupuje teprve poměrně pozdě do Klářina života. Kláře je asi čtyřicet let, když Anežku poznává. Téměř s určitostí se obě ženy nikdy neviděly. A přece lze rekonstruovat přátelství mezi nimi, které se v průběhu dvaceti let stávalo stále intenzivnějším. Od roku 1234 až do Klářiny smrti 1253 si vzájemně psaly listy. Z této výměny listů se nám uchovaly čtyři listy Kláry Anežce, zatímco listy Anežky Kláře se nezachovaly žádné.

 Anežka se narodila pravděpodobně 1211 jako královská dcera z českého rodu Přemyslovců. Cesta mladé princezny je nejdříve jasně předurčena: tak jako mnohé děti vysoké šlechty je velmi brzy zasnoubena a už ve třech letech dána k přiměřené výchově do předního kláštera v oblasti vlády jejího budoucího muže. Řetěz rozmanitých okolností však způsobí, že přes další výnosné nabídky sňatku a přes velký politický zájem o českou královskou dceru k žádné svatbě nedojde.

 Anežka může v průběhu svého dětství nasbírat mnoho zkušeností. Na rozmanitých místech své výchovy poznává různý životní styl, jak přísný klášterní život premonstrátského ražení, tak i přepych rakouského vévodského dvora. Zakusí, co pro ženu jejího stavu může znamenat, když je nasazena jako míč ve hře měření sil o bohatství a moc. V zásadě je sňatkově politické manipulování pro dorůstající Anežku příležitostí, aby mohla rozvinout svoje přání po vlastním uspořádání života.

 Anežka, tak jako předtím Klára, si sama spřádala myšlenky o své budoucnosti. Z těchto snů se pak zřejmě vytvořily pevné plány. Až do smrti jejího otce však bylo Anežce sotva možné jednat podle vlastních zájmů. Když král Otakar I. roku 1230 umírá a trůn přejímá Anežčin bratr Václav, otvírá se pro ni, nyní už devatenáctiletou, nový prostor jednání. I když po celý život zůstává politickou veličinou své země, která má stále na mysli živý vztah ke své zemi a k rodině, z níž pochází, přece se jí podaří vyvléci se z jakéhokoli dalšího pokusu o provdání a jít za svou vlastní vůlí.

 Anežka poznala spiritualitu hnutí chudoby. Pravděpodobně se setkala s Menšími bratry, kteří kolem 1224 přišli do Prahy. Tak jak odpovídalo jejímu stavu, projeví svůj obdiv nejdříve velkorysou hmotnou podporou. Ideály těchto mužů ji však patrně stále více přitahují i existenciálně, neboť vedle různých kostelů zakládá i klášter pro Chudé sestry. Pochopili bratři Anežčinu přístupnost a vyprávěli jí o sv. Damiánu? Kdy se zrodila myšlenka vybudovat také v Praze společenství v duchu sv. Damiána? A kdy se rozhodne Anežka účastnit se ho nejen finančními prostředky, ale i aktivně nasazením vlastního života?

 Plně dcera královská, zběhlá ve světě a vybavena mnoha možnostmi, začíná si Anežka dopisovat ve vlastní věci s papežem Řehořem IX. Chce, aby ji přijal do osobního vztahu poslušnosti a žádá o jeho podporu, aby mohla odmítnout všechny závazky, které by vůči ní mohl uplatnit královský rod. Kromě toho přijdou na její prosbu do Prahy první Chudé sestry z Tridentu.

 Někdy potom se královská dcera rozhodla stát se sama Chudou sestrou. Před tímto rozhodnutím se musel sklonit dokonce i císař. Vypráví se, že Bedřich II., potom co už dříve ztroskotalo zasnoubení mezi jeho synem Jindřichem VII. a Anežkou, sám se ucházel o její ruku. Avšak ani císařská koruna není v tomto časovém momentu žádnou opravdovou alternativou. Chce život v radikálně utvářeném následování.

 O svatodušních svátcích 1234 vstupuje Anežka do kláštera, který založila. Jinak než u Kláry, k jejíž obláčce došlo při tajné noční akci, o niž mimo zasvěcené nikdo nesměl vědět, Anežčino rozhodnutí se uskuteční veřejně a v plném lesku. V celých Čechách se oslavuje několik dní. Hodně vody už odteklo v Itálii i dál ve světě. Mnoho lidí se připojilo ke hnutí chudoby, osvojilo si je a objevilo její formy. Nejdůležitější změnou patrně je, že Anežka už se po těchto více než dvaceti létech může opírat o jeden či více vzorů. Jsou tu ženy, které tuto cestu razily. Je konkrétní představa o tom, co nyní také Anežka nazývá svým povoláním.

Martina Kreidler-Kos

 Klara von Assisi

 (Sei gepriesen, weil du mich erschaffen hast)

 Don Bosco Verlag München, 2003

z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM