Příběh přátelství - Klára z Assisi a Anežka Česká - 2

Kreidler-Kos, Martina

 Klára před hradbami Assisi uslyšela pravděpodobně od Menších bratří o událostech kolem mladé princezny Anežky. Plná radosti jí píše první list. Jeho styl je ještě velice zdvořilý, téměř s odstupem. To se později změní. Z oslovení „Paní Anežce, dceři nejvznešenějšího a nejjasnějšího českého krále“, kterou Klára v úctě oslovuje „Vy“, stane se během let v jejím posledním listu důvěrné ty, „polovině mé duše“. Krátce před svou smrtí vyslovuje Klára Anežce náklonnost, jakou si lze sotva větší představit.

 Zůstaňme však na počátku tohoto příběhu přátelství. Ještě nejsou obě v důvěrném vztahu, dosud je spojuje jen velká a neobyčejná životní idea. Klářiny listy se většinou čtou jako dokumenty její spirituality. V těchto spisech projevuje vyprávěcím stylem a v konkrétním oslovení, co je pro ni v jejím duchovním životě tak nesmírně důležité. Je to správné, avšak je to jen jeden způsob jejich čtení. Jiný způsob spočívá ve vnímání jejich přátelství. Zde budeme respektovat obojí, neboť tyto listy mají skutečné místo v Klářině životě a ještě více v jejím srdci. Na žádném místě nezaznívají jako cvičení v povinnostech, teoretické pojednání o vlastní spiritualitě, ale jsou výrazem stále se prohlubujícího vztahu, do něhož Klára vetkává svou víru.

 Na začátku jejich dopisování Klára nejdříve blahopřeje Anežce k její životní volbě. Jakou vynikající podporu pro to, co je pro ni samou tak důležité, dostává v této královské ženě! Pomyslíme-li, že Klára píše tento list jen několik let po svém sporu s Řehořem IX. o potvrzení privilegia chudoby, ještě za jeho vlády, která ženám nikdy nepřislibuje plnou církevní podporu pro jejich způsob života, můžeme pochopit její jásot. To, na co se stále i  církev dívá tak skepticky, není jistě ani jako povolání samozřejmé. Jak velmi musí posílit, když i jiné jdou touto cestou, když je jich stále víc a toto povolání roztahuje svá kola až do vzdálených zemí a nejvznešenějších rodin! Jistěže Klára povzbuzuje Anežku svým blahopřáním a požehnáním pro její nastávající chudý život. Jakou radostí a posilou však musí být Anežčino rozhodnutí i pro ženu ve sv. Damiánu. „Velmi se raduji a plesám v Pánu!“ píše Klára princezně otevřeně a přímo.

 ústředním tématem tohoto prvního listu je však chudoba, která spojuje obě dosud navzájem cizí ženy. Připomeňme si obraz sestry Chudoby. Místo císaře, jehož manželkou mohla Anežka být, píše Klára, „z celého srdce zvolila jste si svatou chudobu a život v přísné kajícnosti“. Zvolila, jako kdyby bylo možné vzít chudobu jako sestru za ruku a s její pomocí si vybrat jiného, milovaného Ženicha. Následuje obraz Kristovy nevěsty, která se zcela svěří krásnému a láskyplnému muži, jenž pro ni má připraveny nejcennější poklady. V tom se opět vynořuje ona nebeská koruna, kterou známe z Františkovy písně pro sestry u sv. Damiána. Určitě se sem velmi dobře hodí představa ceremonie korunovace, vždyť královská dcera přece odmítla císařskou korunu, aby získala Krista. Opět se však zde ukazuje, že tento obraz, který František kdysi objevil pro sestry, měl pro Kláru vlastní plnost a význam.

 Následuje chvalozpěv na chudobu. Klára zpívá, jako kdyby Chudoba byla třetí ve spolku: „Blažená chudobo, uděluješ věčné statky těm, kdo tě milují a objímají! Svatá chudobo, těm, kdo tě zachovávají a touží po tobě, přislibuje Bůh nebeské království, věčnou slávu a dává beze vší pochybnosti blažený život! Milování hodná chudobo, kterou si tolik oblíbil Ježíš Kristus, Pán a vládce nebe i země, který řekl pouze slovo a všechno se stalo!“ Znovu se vynořuje chudoba jako osoba, kterou lze milovat a po které lze toužit.

 Pamětlivá velké výhodné výměny, která proniká celým listem, pokouší se Klára vyjádřit, co to znamená, stát se chudou pro Boha. Tento obraz podivuhodné výměny má dlouhou tradici. Již Pavel jím chce podat představu o tajemství Božího vtělení: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9).

 Klářin list končí příslibem modlitby za Anežku a prosbou, aby pražská sestra se modlila za ni. Končí tedy výrazem spojení, které má pokračovat. A to se také stalo.

Martina Kreidler-Kos

 Klara von Assisi (Sei gepriesen, weil du mich erschaffen hast)

 Don Bosco Verlag München, 2003

z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

(Text pod obr.: Sv. Anežka Česká. Křižovnický kostel sv. Františka, Praha)