Mlčoch, Lubomír OFS

Fribourg je jakýmsi hlavním městem švýcarských katolíků: sídlí zde Biskupská konference a universita, kde jsem měl příležitost pobývat, byla rovněž kdysi založena jako katolická. Je zde teologická fakulta a Institut morální teologie, při němž bylo před 10 lety založeno Dokumentační centrum pro pastýřské sociální listy biskupů zemí celého světa. To byla první pohnutka pro můj zájem, a v tomto bodu jsem se dočkal zklamání. Náš list „Pokoj a dobro“ tady neměli, ačkoli máme i německý a anglický překlad. Centrum ve své dokumentaci – a v morálním zápalu pro věc - nějak ochablo. Od přátel v „Salve Regina“ jsem se dověděl, že v roce 2000 vydali Švýcaři rovněž sociální dokument, a k tomu se dostanu někdy příště. Ani ten jsem na Teologické fakultě nesehnal (!?), ačkoliv byl vydán společně Biskupskou konferencí a Federací protestantských církví docela nedávno...   

     Švýcarsko je kolébkou jedné z větví reformace. Do Ženevy, města Kalvínova, jsem byl pozván přítelem prof. Pawlem Dembinskim, v jehož pracovně na universitě ve Fribourgu - tentokrát na fakultě ekonomické - jsem seděl. Pawel měl zrovna období, kdy neučil mezi dvěma semestry, a plně se věnoval v Ženevě svému ústavu  „Finanční pozorovatelna“ a vydávání časopisu „Finance a společné dobro“. Město Kalvínovo je stále ještě jedním z významných světových center bankovnictví, ostatně jako celé Švýcarsko, a proto zkoumání fungování kapitálových trhů z morálního hlediska je právě tady plně namístě...    

     Ženeva je ale také sídlem Světové obchodní organizace (WTO), a jedním ze „starších výzkumníků“ je zde i český emigrant (a zahraniční člen Vědecké rady naší fakulty sociálních věd) Dr. Zdeněk Drábek. Od něj pak vedla nitka k návštěvám dvou dalších našich reprezentantů v zemi červeného kříže, panu velvyslanci, jímž je můj generační druh, ekonom, a k bývalému guvernérovi České národní banky. Pan Tošovský pracuje v Basileji v bance, které se říká „banka bank“, protože si do ní ukládají své přebytečné devizové rezervy centrální banky všech zemí, toho času snad 14 % všech devizových zásob světa. Oba nejvýznamnější Češi ve Švýcarsku nesou jméno Josef, a tedy nejvhodnější čas pro návštěvu - kolem 19. března. Přivážel jsem jim oběma „Pokoj a dobro“ a přál pokoj a dobro...

     Jak je vidět, země Kalvínova je zemí „rozmnožování svěřených hřiven“ dodneška. Skoro každý desátý/á Švýcar/ka pracuje v bankovnictví a tento sektor přináší zemi skoro 15 % národního důchodu. Zajímavé – řeknete - ale co s tím má co dělat františkánský časopis „Poutník“, a co by zrovna tam měl pohledávat sekulární františkán? (Moje babička, „stařenka“ v Troubkách, by řekla: „Který kozel tě tam nesl?“) Tento paradox je jen zdánlivý: chci ukázat, že „rozmnožování svěřených hřiven“ v kultuře zrozené z kalvinismu se duchu askeze zpronevěřilo, a do budoucna je jen jedna šance, umění nemožného, „kvadratura kruhu“: bankovnictví v duchu Františkově! Cožpak ale může bankéř vyhovět Františkově etické maximě „najdete-li někde peníze, nestarejte se o ně víc než o prach, po němž nohama šlapete!?“ 

    Na pracovním stole Pawla Dembinského leželo po uplynulém semestru asi osm knih. Nemohl jsem je nevzít do ruky, ostatně byl jsem i zvědav, co a podle čeho učí. Upoutal mne anglický titul vydaný v americké Cambridge, který Pawel studentům zadává jako výstrahu a varování před duchem konzumerismu. Kniha Jamese Twitchella má totiž jako svůj název rouhání – a to je mediálně provokující negace části modlitby Ježíšovy k Jeho i našemu Otci: „Uváděj nás do pokušení!“ Podtitul knihy je pak „Triumf amerického materialismu“. (Toto nechť není chápáno jako anti-amerikanismus, v USA vydávají i jiné knihy. Krátce před odjezdem do Fribourgu jsem dostal darem knihu amerického jezuity Davida Hollenbacha „Společné dobro a křesťanská etika“ – a student z USA bydlící v „Salve Regina“ se ukázal být studentem právě tohoto profesora - a – světe div se - první otázku, kterou mi dal, byl dotaz - zda tu knihu znám!) Nuže, James Twitchell tvrdí, že kapitalistická ekonomika potřebuje pro svůj růst kalvínskou morálku na pracovišti - ale epikurejství ve spotřebě. Požitkářství je motorem ekonomiky, Vánoce jsou pohanskými saturnáliemi, před nimiž máme strhat pokladny v supermarketech. Jinak se kola ekonomiky zastaví. Není žádných zbytečných a umělých potřeb, každá poptávka krytá penězi je vítána... A proto - buďme uváděni a dejme se uvádět do dalších a dalších pokušení...??? 

    Rozmnožování hřiven svěřených Hospodinem se v duchu kalvinismu vymklo správcům z rukou. Podlehli pokušení, a namísto rozmnožování hřiven pro Hospodina je rozmnožují sami pro sebe. Stali se nevěrným správci vinice... V době mého pobytu ve Švýcarsku vydala OSN se sídlem v New Yorku a v Ženevě - anglicky a francouzsky - publikaci „Co říkají čísla?“ Jde o statistické srovnání zemí a kontinentů globální ekonomiky ve všech aspektech, grafy, tabulky, obrázky, i na CD-romu vhodné pro projekce v posluchárnách. Všechna ta čísla dokumentují až drtivě, kam vede ve světě rozmnožování hřiven pro člověka. Rozmařilá spotřeba, po níž volá Twitchell, je v kontrastu s bídou a nedostatkem těch nejzákladnějších materiálních potřeb. Autorský tým, který dva roky dával statistiky dohromady, vedl polský rodák z Krakowa, naturalizovaný Švýcar a věrný katolík Pawel Dembinski...     

     Duben je pro nás měsícem poutí do Poříčí nad Sázavou k hrobu JUDr. Františka Noska. V pražské arcidiecézi uplynulo už 8 let od zahájení přípravného informačního procesu pro beatifikaci tohoto výjimečného muže, a příští rok to bude 70 let, co zemřel. Jeden lidský věk nás dělí od života sekulárního františkána, který teoreticky zformuloval a hlavně prakticky žil život sekulárního františkána ve „finacializovaném světě“. Tento termín – zavedený opět Pawlem Dembinskim - znamená, že peněžní ekonomika za oněch 70 let prorostla do takových sfér života člověka a společnosti, kde o tom dříve nemohlo být ani vidu a slechu. Františkán v 1. řádu má ještě šanci žít tak, že dostane od představeného 12,-Kč na tramvaj, když má někam dojet. Františkán ve světě - i když není bankéř - se musí naučit žít s penězi, protože to jinak nejde. A sekulární františkán František Nosek předběhl svou dobu a předvedl, že je možné řídit a spravovat hospodářská družstva, lidové záložny a dokonce banku - tedy „financializovaný svět“ tak, aby prosperoval, a přitom aby ti, kdož s penězi zacházejí, s nimi také nescházeli (znáte přísloví: Kdo s čím zachází, s tím také schází?). Nemáte-li žádnou moc, nemůžete ji zneužít. Nemáte-li peníze, žijete v chudobě. František Nosek se podílel na moci politické, moc i reprezentoval, a zůstával pokorný ve svém srdci, a tudíž odolný proti pokušení zneužití této moci. Disponoval velkými penězi, a zůstával vůči nim netečný. Netečný vůči pokušení plynoucímu z moci peněz. Ono Františkovo „nestarejte se o peníze víc než o prach, po němž nohama šlapete“ neznamená nezodpovědnost, odbornou nepřipravenost, nezájem – v tom všem byl František Nosek profesionálním vzorem a příkladem - ve znalosti účetních a daňových předpisů, a školil v tomto smyslu ostatní. Rozhodující je čistota úmyslů, a to až na rozhraní, které musí být ostřejší než dvousečný meč, na rozhraní duše a ducha. 

    Raniero Cantalamessa ve své knížečce „Chudoba“ odkazuje ke sv. Pavlovi ve varování, že peníze jsou kořenem všeho zla, a že zlá žádostivost a chamtivost jsou modloslužbou (Kol 3,5;  Ef 5,5). Mamon, peníze, to podle Cantalamessy  není jen jedna z model, je to modla v pravém slova smyslu. Mamon - to je bůh viditelný, vzdorobůh vůči Hospodinu. Každý z nás, kdo užívá peníze, a tím spíše ten, kdo spravuje svěřené peníze jiných, by měl pamatovat na Kristovo „nemůžete sloužit Bohu i mamonu“, jak nám připomíná někdejší celník (Mt 6,24). My křesťané jsme v pokušení poukazovat na modloslužbu bůžku mamonu u jiných: těch bohatých, bankéřů, podnikatelů, bratří loupežníků. Ale, jak říká Cantalamessa, „..i v církvi láska k penězům způsobila během věků mnoho zla“. Platí zde – možná víc než kde jinde –hluboce kající postoj sv. Řehoře Velikého: „Budu mluvit tak, aby meč Božího slova nejdříve prošel mnou, než probodne srdce bližního. Budu mluvit, aby Boží slovo zaznělo mým prostřednictvím také proti mně“ (viz Ez I, 11,5).

     Svatý František viděl ve své době v penězích takové zlo, že pro sebe a pro své bratry zakázal přicházet vůbec s penězi do styku. Jako „druhý Kristus“ chtěl následovat Ježíše, jehož příchod „rozbil vládu, která měla nejtužší život, vládu mamonu“ (Cantalamessa, str.52). V tom byl radikální, a ve své radikálnosti byl důsledný. Avšak jeho radikálnost nebyla studenou askezí, která - jak opět varuje Cantalamessa (str.54-55) - se může stát také modloslužbou. Rozmnožování hřiven v intencích Jeana Calvina se takovou modloslužebnou askezí a šetrností stalo, aby poté přešlo v přímé uctívání peněz a požitkářství bratra Twitchella. Bratr František byl radikální svou láskou k Bohu a bližnímu, a v tom byl pravým následovníkem Krista – jeho odpor k penězům pramenil zde, nemohl a nechtěl sloužit mamonu, protože sloužil Bohu, který jediný je dobro.

     Pro naši dobu „financializovaného světa“, v níž peníze hrají takovou všudypřítomnou – a pro mnohé i zdánlivě všemocnou - roli, přichází druhý František, „František z Chrudimi a Prahy“ s novou duchovní syntézou teze a antiteze Boha a mamonu. Je to geniální a přitom prostá myšlenka užívání peněz ke službě Bohu a bližnímu. Také tato syntéza je radikální, a ve své radikálnosti důsledná. Noskova „netečnost“ vůči penězům není chladnou askezí, a nehrozí jí pokušení modloslužby – ani lásky k penězům, ani zvrácené, modloslužebné šetrnosti. František Nosek je věrným synem Františka z Assisi v lásce k Bohu a v lásce k bližnímu. Jen penězům se nevyhýbá a proměňuje je ve skutky křesťanské lásky. Jeho koperníkovský obrat ve Františkánské spiritualitě je geniální a přitom skromnou odpovědí na neduhy „financializovaného světa“, v němž je nám dán skvělý dar žití. A budoucnost globálního „financializovaného světa“ stojí a padá s tím, zda se podaří najít finančníky, bankéře a podnikatele, kteří budou věrně rozmnožovat hřivny – ne pro sebe - ale pro Boha a pro bližní, i pro ty, kdo žijí a živoří na druhém konci světa. Potřebujeme naléhavě,  nejen u nás v Čechách,  ale v celé naší civilizaci, bankéře a politiky usilující o svatost ve svém pozemském povolání, v každodenní práci své profese, námi křesťany dosud opovrhované. A proto: modleme se za to, aby nám Pán takové nové duchovní vůdce do světa politiky a financí poslal, a modleme se sami za sebe a jeden za druhého, abychom my sami nebyli uvedeni do pokušení. Pokoj a dobro.

Lubomír Mlčoch OFS