Kreidler-Kos, Martina

 Druhý list tohoto přátelství, máme-li na mysli poštovní poměry tehdejší doby, byl napsán Klárou nedlouho po dopise prvním. Časové rozpětí, v němž vznikl, však musí zůstat větší. Klára na jednom místě odkazuje na úřadujícího generálního ministra Menších bratří Eliáše z Cortony. Ten zastával uvedený úřad od 1232 do 1239. Jsou dobré důvody mít za to, že list byl napsán nějaký čas před 15. dubnem 1238, kdy i pražský klášter dostal privilegium chudoby. Z listu však je zřejmé, že světice vidí jeho potvrzení pro pražský konvent ještě ohrožené. Tímto poukazem je už podána rozhodná výpověď o tomto přátelství. Také Anežka bojuje o zvláštní právo pro své společenství, aby nikdy nemuselo přijmout vlastnictví. Je třetí vedle Kláry a Anežky z Assisi, která se odváží tohoto střetnutí s církví - a obstojí. Ani jí Řehoř IX. obdržení privilegia chudoby nenabídl.

 Zdá se však, že Klára pro všechen případ pokládá za nutné povzbudit sestru, ba přímo ji zapřísahá: „Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy nepouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování. Pospíchej, ale dej pozor, aby se na tvé nohy nezachytilo něco z pozemského prachu. Nevěř a nesouhlas s ničím, co by tě chtělo od tohoto předsevzetí odvrátit nebo ti na závodní dráze kladlo překážky. Běž o závod k dokonalosti, k níž tě povolal Duch Páně, abys splnila své sliby Nejvyššímu.“ Po této už naléhavé, a přece spíše ještě všeobecně formulované řeči pokračuje stále zřetelněji: „Abys stále kráčela po cestě Božích přikázání, v tom se řiď radami našeho důstojného otce, bratra Eliáše, generálního ministra, především tyto rady následuj a měj je za cennější nad jiná dobra! Kdyby ti někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by odporovalo tvé dokonalosti a Božímu povolání, i kdybys mu byla povinná úctou, nenásleduj jeho rad.“

 V tomto listu zastává Klára jako snad na žádném jiném místě svých spisů tak důrazně a téměř neúprosně to, co chápe jako své povolání. Sotva lze pochybovat, že uvedenými slovy naráží na samého papeže. Ví, o čem mluví, vždyť zná Řehořovy názory na život Chudých sester a jeho možnosti vlivu. A pravděpodobně také zná i nesnáze, které toto trvající církevní naléhání způsobuje. Snad jí mezitím Anežka naznačila, že potřebuje povzbuzení, že přicházejí útoky zvenčí a možná i pochybnosti zevnitř. Proto ji chce Klára zcela zřetelně posílit s intenzitou, která mluví o lásce a starostlivosti o přítelkyni, stejně jako o bezpodmínečném přesvědčení o pravdivosti společného způsobu života. „Obrať se zcela a úplně ke Kristu,“ jako by psala, „drž se toho, s nímž jsi všechno začala. Zůstaň věrná, i když ti to ostatní chtějí ztížit.“

 Kolik důvěry muselo vyrůst mezi oběma ženami v těchto několika létech, že Klára si dovoluje dát jí takovou radu? A kolik jistoty musela Anežka pociťovat vůči Kláře, aby tuto radu také přijala? Jaké sebevědomí musely mít obě, když se postavily na stranu chudoby a, pokud to bude nutné, tím i proti papeži? Když si Řehoř nedokázal představit, že chudoba byla i ženské povolání, ony to dokázaly. Společně to dokázaly.

Martina Kreidler-Kos

 Klara von Assisi

 (Sei gepriesen, weil du mich erschaffen hast)

 Don Bosco Verlag München, 2003

z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM