Slotwiński, Tadeusz OFM

 11. Matka Boží Andělská - přebývání Boha s bratry (1)

 V kostele sv. Damiána František uslyšel výzvu Ukřižovaného: „Jdi a oprav můj dům!“ Světec pochopil Boží vůli doslova a pustil se do práce. „Když Boží světec opravil jmenovaný kostel, změnil svůj světský oděv. Pak se odebral na jiné místo v blízkosti města Assisi, kde začal opravovat kostel, který byl zničený a téměř na spadnutí, a poté, co dobře začal, nepřestal, dokud všechno řádně neopravil. Odtud odešel na další místo, které se nazývá Porciunkula, kde byl kdysi vystavěn kostelík blažené Panny, Matky Boží, ale nyní byl opuštěný a nikdo se o něj nestaral. Když Boží světec viděl, jak je kostelík zničen, byl pohnut soucitem, a protože choval vroucí zbožnost k Matce veškerého dobra, začal tu pobývat“ (1 Cel 21 - FP 354-355).

 Jednoho dne byl v Porciunkule na mši sv. a byl vzrušen úryvkem evangelia. Bylo to pro něj jako Boží osvícení; Bůh ho zval do své služby prostřednictvím chudoby a malosti. „Jednoho dne se v tomto kostelíku četlo evangelium, v němž Pán rozesílá apoštoly, aby kázali. Boží světec byl přítomen, a protože chtěl slova evangelia pochopit, po slavné mši svaté prosil naléhavě kněze, aby mu toto evangelium vyložil. Když mu to po pořádku vysvětloval a když svatý František slyšel, že Kristovi učedníci neměli mít ani zlato, ani stříbro nebo peníze, že si na cestu neměli brát ani brašnu, ani měšec, ani chléb, ani hůl, že neměli mít ani obuv, ani dvojí šaty, ale že měli hlásat Boží království a pokání, hned se zaradoval v Duchu Božím a řekl: »To je to, co chci, to je to, co hledám, toto všechno chci z celého srdce dělat.« Hned, překypuje radostí, pospíchá svatý otec naplnit toto spásné povzbuzení a nesnese žádný odklad ani váhání, dokud nezačne zbožně žít to, co slyšel“ (1 Cel 22 - FP 356).  Porciunkula je kolébkou Prvního i Druhého řádu, kde zázračně a nerozlučně splynuly v jedno Boží otcovská láska, Františkova mladistvá intuice plná lásky a Klářina zářící čistota. „Když opustila rodný dům, město i příbuzné, spěchala k Panně Marii v Porciunkule. Zde drželi bratři u Božího oltáře svatou stráž a pannu Kláru přijali s hořícími pochodněmi. Zde ze sebe shodila špínu Babylonu a dala světu rozlukový list. Rukama bratří odložila i své krásné vlasy a navždy se tu zřekla všech šperků. Řád panen nemohl být na sklonku věků probuzen k životu nikde jinde než v kostelíku té, která jako první a nejdůstojnější z žen jediná byla zároveň matka i panna.

 To je to slavné místo, kde vzniklo pod Františkovým vedením vojsko chudých; a tak ze všeho je jasně patrno, že Matka milosrdenství chtěla oba řády přivést na svět ve svém příbytku. Když tedy Klára před oltářem Panny Marie přijala znamení svatého pokání a takřka před svatební komnatou této panny se jako pokorná služebnice zasnoubila Kristu, odvedl ji František hned ke kostelu sv. Pavla, kde měla zůstat do té doby, než by se o ni Nejvyšší jinak postaral“ (Život sv. Kláry 8 - FP II. 3170-3172).

 Když František viděl, že Bůh rozmnožuje počet bratří, poprosil opata benediktinů o nějaký kostelík, kde by se bratři mohli modlit a blízko něhož by měli malý a chudý domek, kde by si mohli odpočinout a pracovat. „Opat byl pohnut jeho zbožností a svolal mnichy. A protože Bůh pomáhal svou milostí, daroval blaženému Františkovi a jeho bratřím kostel bl. Panny Marie Na částce, který se tak nazýval podle nepatrné rozlohy a chudého vybavení. Přitom mu opat řekl: »Hle, bratře, vyhověli jsme tvému přání. Ale přejeme si, aby to místo bylo hlavou všech vás, jestliže vás Pán rozmnoží.«

 Blažený František i bratři souhlasili a světec se velmi radoval, že to místo bylo darováno bratřím. A zvláště i proto, že byl zasvěcen Matce Kristově a byl tak chudičký a jmenoval se Na částce. To se mu velmi hodilo, aby byl matkou a hlavou chudých Menších bratří. Jmenoval se Porciunkula také proto, že se tak i v minulosti jmenovala okolní pole“ (Zrcadlo dokonalosti 55 - FP 1744).

 Porciunkula znamená odřezek, částečka. Dodnes je toto místo kouskem země, kam Bůh sestoupil a usadil se tam. Kousek země, třebaže tak malý a ubohý, přece však přebohatý na pokoj a lásku. Na Františkovu prosbu papež Honorius III. obdařil kapličku ve výroční den jejího posvěcení 2. srpna výsadou úplného odpustku. Do dnešního dne vnitřek kaple dosvědčuje původní františkánskou chudobu. Zdá se, jako by její stěny připomínaly nezkušené ruce mladého restaurátora Františka. Obnažené a lesknoucí se kameny odrážejí ozvěnu ustavičné modlitby, která se od věků vznáší do nebe z tohoto malého „kousku“ země.

 Během staletí miliony lidí překročily práh této svatyně a na kolenou prosily Boha o odpuštění hříchů, milosrdenství a pokoj prostřednictvím porciunkulového odpustku. Nyní lze tento odpustek získat jednou každého dne v roce, při splnění podmínek předepsaných církví: 1. navštívit svatyni a pomodlit se Otče náš a Věřím v Boha, 2. přijmout svátost pokání a sv. přijímání, 3. pomodlit se na úmysl Sv. otce.

 Kostelíček Matky Boží Andělské zůstane ve Františkově srdci místem jeho setkání s Pánem, spojení víry s laskavostí, jak se přesvědčivě vynořuje ze vzrušujícího Bonaventurova popisu. „Když opravil tento kostel (sv. Petra), odebral se pak na místo řečené Porciunkula čili Podílek, kde byl starodávný kostel Panny Rodičky Boží, ale tehdy pustý a zanedbaný. Když muž Boží viděl, že je opuštěn, ze své vroucí úcty k Paní světa se tam usadil, aby jej opravil. Z názvu kaple, který od pradávna byl Svaté Marie Andělské, vyrozuměl, že bývá často navštěvován anděly. Ubytoval se tam z úcty k andělům a pro zvláštní lásku ke Kristově Matce. To místo Boží muž miloval nade všechna ostatní místa světa: tam pokorně začal, tam ctnostně prospíval, tam šťastně dovršil svůj běh, to místo bratřím při smrti doporučil jakožto místo Panně nejmilejší.

 O tom jeden bratr Bohu oddaný měl před svým obrácením vidění, jež stojí za vyprávění. Viděl okolo toho kostela bezpočet lidí stižených slepotou, klečících s tvářemi obrácenými k nebi. Všichni s rukama vzhůru vztaženýma v slzách volali k Bohu, prosíce o milosrdenství a světlo. A hle, z nebe sestoupila nesmírná jasnost a rozlila se na všechny, každému navrátila zrak a žádané zdraví“ ( 1Cel,20, LegMai 2, 8 - FP 1048-49).

Tadeusz Slotwinski OFM

 Matka Boža Anjelska - mieszkanie Boga z bračmi

 Glos sw. Franciszka 7-8/2003

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM