Rozsypané hvězdy

Jméno obce Košíře je odvozeno od „kosieře“ – kosíře, jímž košíkáři řezali vrbové proutí. Tato osada, uváděná již roku 1185, byla majetkem kláštera sv. Jiří na Hradě.

Po staletí byly Košíře po stránce církevní děleny na Dolní (Přední) Košíře, přifařené převážně ke Smíchovu, a Horní (Zadní) Košíře, které měly většinou farní kostel v Liboci. Ve 30. letech 20. století obdržely Dolní Košíře kostel Nejsvětější Trojice vzniklý přestavbou kaple původně morového hřbitova, kterou financoval především pasovský biskup Leopold Leonhard Thun-Hohenstein a dále Řád premonstrátů ze Strahova. Po zřízení košířské farnosti r. 1861 se tento kostel stal farním kostelem celých Košíř. Farnost převzala do Péče Strahovská kanonie.

Horní Košíře měly už od r. 1752 svůj malý kostelík na úpatí vrchu Okrouhlík vzniklý zvětšením románské kaple nanebevzetí Panny Marie. Jeho kapacita však nepostačovala. Potřeba mít chrám větších rozměrů byla naplněna až ve 20. století.

Roku 1928 byl založen kostelní spolek katolíků v Košířích, který již r. 1935 jednal s vedením města Prahy o koupi pozemku. Jenže tehdy neuspěl. Vypracováním projektu byl pověřen architekt Jaroslav Čermák. Teprve zásluhou P. Chlumského, který se nebál pustit do stavby před okupací a válkou, byl na Košířském náměstí v centru čtvrti 1. října 1939  proveden první výkop pro  stavbu filiálního kostela sv. Jana Nepomuckého. A již 11. prosince 1940 byla dokončena 55 m vysoká věž. Kostel,  vysvěcený 17. května 1942, je funkcionalistická budova ovlivněná Le Corbusierovým purismem v jeho ryzí podobě.

Budova kostela je sice jednoduchá vně i uvnitř, avšak architekt Čermák byl mistr práce se světlem, jímž přidává exteriéru kostela impozantnosti a interiéru na bohatosti.

Světlo vede účastníka mše k hlavnímu oltáři, za nímž je malba představující duchovní strom života.

Spojení kostela se sv. Janem Nepomuckým je dovedeno až do podrobností, jakými jsou např. půdorys kazatelny i svatostánku či kropenek ve tvaru jazyka, připomínajícího umučení sv. Jana Nepomuckého.

Proti vrcholu stojící socha sv. Jana Nepomuckého je kopií sochy od Michala Jan Josefa Brokoffa. Průčelní stěna je v dolní části zdobena reliéfem v kararském mramoru od Jindřicha Wielguse. Kromě sv. Jana Nepomuckého je zde zobrazena sv. Anežka Česká. Pojítkem mezi oběma je Karlův most, s nímž oba reálně souviseli (sv. Jan byl z Karlova mostu svržen do Vltavy a sv. Anežka vybudovala vedle Karlova mostu špitál sv. Ducha s kostelem sv. Františka Serafínského.

Záměrem architekta Čermáka bylo umístit v chrámu oltář Panny Marie. Tento záměr byl realizován až v nedávné době, kdy socha Matky Boží byla instalována na vysokém soklu na epištolní straně v lodi vedle vítězného oblouku.

 Věra Pelzbauerová

redakčně doplněno