Wasilewska, Ania

 Odpouštět... odpouštím, odpustila jsem, protože chci odpouštět.

 Snažím se jít životem jako kráčet na procházku - jako slunéčko sedmitečné - tak to učí otec Twardowski. A proto se mi mnoho věcí nelíbí. Na štěstí pro mne i pro druhé se mi ještě mnohem víc věcí líbí.

 Pomalu se snažím odpouštět.

 Když jsem sama, jsem autentická. Autentičnost znamená nazývat všechno jménem. Strom na babiččině zahradě - to je zkrátka jabloň a rajská rostlina v zahradě štěstí.

 To neznamená, že cítím štěstí.

 Snažím se pevně chodit po zemi. Rozhodně otiskovat sled svých stop. A když v sobě cítím teplo, svinu se do klubíčka jako kočka. Spát klidně s čistým svědomím, to je největší radost života.

 Mohla bych bydlet za městem. Je snazší přijímat lidi, když je nevidíme každý den. Byla bych však potom naplno Božím dítětem? Mohla bych se realizovat na sto procent?

 Za svoje provinění čekám trest, za vykonané dobré skutky zas opravdu očekávám odměny.

 Myšlenky se ve mně přesypávají jako čerstvě natrhané švestky v košíku. Když to však takto cítím, potom taková je pravda o mně samé.

 Nechápu mnoho věcí, a jistě proto je mi těžké odpouštět. Nezapomínám na dávné urážky, ošklivá slova. Díky Boží lásce jsem se však naučila vytvářet kytici z příjemných a milých vzpomínek. Ta ve mně neustále kvete. Až dospěje k dokonalosti, bude přede mnou stát ideál dobra.

 Zatím se stále učím, jak úplně odpouštět. Jak se v tom ztratit...

 ***

 Takové jasné, prosté pravidlo: Život - moje vášeň. Kde je hranice mezi světem a mým soukromím? Lze jednoznačně načrtnout linii, která odděluje pravdu od lži Stane-li se oknem domu oko Boží, pak pohled z něho vždy bude správný. A nejsou třeba plány.

 Je možné jít stejnou cestou dlouho a vytrvale, namáhavě směřovat k cíli. Vždyť sama cesta je také cílem.

 Nejdůležitější je najít si druhého člověka. Na každou chvíli rozmluvy, na každé mlčení.

 Je možné žít rychle, roztříštit se jako vlna o skalnatý břeh. A je možné vytrvat v plnosti. Vznášet se do slunce a volně věnovat čas prostoru.

 Fascinuje mě každé dílo Stvořitele. Soumrak nad jezerem. Obrazy stromů rozmnožené na vodní hladině. Hmatatelným důkazem existence nebe je krása země.

 Nestačí jen být. Je třeba vlastní osobou vydávat svědectví.

 K Boží oslavě. Jen tak dokážeme zaplatit za dary dané nám za života.

 Kdysi jsem si myslela, že nejlépe je tenkrát, když plachetnice brázdí zátoku. Nyní však vím, že mojí největší vášní se stala síla pohánějící člověka. A s touto silou chci vstupovat do nových, ještě neobjevených životních vášní.

Ania Wasilewska

Zakochani w Milošči - List Mlodziežy Franciszkaňskiej Tau

Glos sw. Franciszka 3/2003

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM