Blahoslavený Nevolon z Faenzy, terciář
Čech, Zdirad
27. července +1280
Když blahoslavený bratr Nevolon umřel u severoitalské Faenzy, poblíž chatrče kamaldolského poustevníka bratra Lorenza, jehož navštěvovával, napsal kdosi jeho životopis, protože dokud žil, mluvilo se o něm jako o světci. Jenže někdo jiný ten rukopis ztratil. V Nebi je zapsáno všechno, a pořádně, takže tam ten rukopis nepotřebují, a na zemi se musíme spokojit alespoň s útržky z různých zdrojů. Bratr Nevolon (latinsky Novellonus) byl ševcem, opravoval boty, a protože byl svatým ševcem a kajícníkem a milovníkem svatých evangelií a ideálů, které světu ukázal svatý Otec František, opravoval chudým boty zadarmo, a když neopravoval boty, rozjímal o Utrpení Páně, modlil se a konal kající skutky a snažil se, jak to bylo možné, odcházet do poustevnické samoty. Asi byl pracovitý, protože i při takovém způsobu podnikání mohl čas od času zavřít krám a vydat se na pouť. Desetkrát na jih k apoštolským hrobům v Římě a dvanáctkrát přes Pyreneje na západ až do Compostelly ke hrobu svatého Jakuba. A když se rozkřiklo, že se počet jeho dní naplnil, pospíchali faenští občané k jeho poustevně, popadli tělo a odnesli je do své katedrály zasvěcené svatému Petru a byli rádi, že mají svého světce. A protože začalo docházet k zázračným uzdravením, postavili mu po čase zvláštní kapli a zvláštní oltář a přenesli ostatky na nové místo, a nijak jim nevadilo, že se to takhle dělat nesmí. Měli svého svatého, své zázraky a konec konců i svého biskupa, a ten to dovolil. Tak čas od času, jak počet zázraků rostl a úcta nepřestávala, vylepšovali občané Faenzy hrob svého milovaného patrona, a vydrželi s tím tak dlouho, až se ukázalo, že přeci jen bude třeba podstoupit obvyklý schvalovací proces. A protože bylo všechno v pořádku, mohl v roce 1817 papež Pius VII. úctu potvrdit a schválit a o jméno ševce poutníka Nevolona dát rozšířit seznam blahoslavených.
Kresbu světcovy postavy provázejí znaky měst Faenzy, Compostelly, Říma a papeže Pia VII.
Zdirad Čech