Rozsypané hvězdy

Dílo blahoslavené Anežky koupilo v Kobylisích od statkáře Ženíška velkou parcelu, transakci sjednal dr. František Nosek. Pozemek pro postavení kostela však statkář věnoval zdarma. Celou parcelu později převzala arcibiskupská konsistoř. Zde byl dne 8. prosince 1934 položen základní kámen ke kostelu sv. Terezie od Dítěte zvané též sv. Terezička. Kostel byl svěřen do péče Kongregace sv. Františka Saleského neboli salesiánů, kteří při kostele vybudovali domov pro ohroženou a opuštěnou mládež a centrum volného času pro mládež zvané oratoř. Tím se kostel stal kostelem ústavním.

Vyprojektování areálu bylo svěřeno architektovi Čeňkovi Vořechovi. Již 24. října 1937 byl kostel vysvěcen spolu s první částí salesiánského domova mládeže.

V roce 1938 byl položen základní kámen k výstavbě druhé části areálu. Průběh díla byl narušen vypuknutím 2. světové války, a proto se výstavba prodloužila až do r. 1947. V té době, od 1. prosince 1946, již byly Kobylisy samostatnou farností.

Vzhledem k velkému růstu počtu obyvatel, počínaje šedesátými léty 20. století, přestaly rozměry farního kostela v Kobylisích postačovat. Proto roku 1997 začaly práce na zvětšení chrámu. Přestavby se ujal architekt Václav Mašek. Přestavba, která se dotkla i dalších částí areálu, byla dokončena r. 2000. Dne 23. října 2000 byl nový chrámový objekt slavnostně vysvěcen arcibiskupem Miloslavem Vlkem.

Průčelní stěna chrámu vyvolává představu průhledu člověka do vesmíru, který je dílem Božím. Jádrem je vitráž v podobě galaxie nazvaná „Gesto lásky“, kterou navrhl sklářský výtvarník Jan Exnar.

Triptych v oknech je od Antonína Kloudy. Centrem je sv. Terezička a dále jsou to dva svědci, kteří se zabývali obdobnou problematikou, a to výchovou a vzděláváním mládeže žijící v těžkých a mravně nepříznivých podmínkách: sv. Jan Bosko se věnoval chlapcům a sv. Marie Mazzarelová dívkám.

Sochařská výzdoba je zčásti dílem Karla Stádníka, zčásti Břetislava Kafky. Sochy od Břetislava Kafky tvořící velký soubor i křížová cesta pocházejí již z prvé poloviny 20. století, zatímco Stádníkův Kristus na kříži je současný.

Věra Pelzbauerová

redakčně doplněn