Čech, Zdirad

4. srpna                                                                                  + 1350

František, syn bohatých rodičů, jako mladík osiřel a musel se sám starat o své věci. Napřed rozdal zděděný majetek chudým, pak vstoupil do třetího řádu františkánské rodiny, a pak odešel do poustevny na hoře Montegranaro (v provincii Ascoli Piceno) a tam nějaký čas žil pod vedením blahoslaveného Petra z Foligna OFM ve společnosti jeho druhů – v modlitbách, pokání a studiu. Když se zdokonalil v podstatných věcech, vrátil se do rodného města a postavil kapli ke cti milované Panny Marie a pak ještě jednu kapli s poustevnou na nedalekém kopci, ale nejvíc času trávíval ve městě. Sbíral almužny pro chudé, opravoval a rozšiřoval špitál, ošetřoval nemocné. Pak sám onemocněl a ležel v domě, který postavil, mezi pacienty, které ošetřoval. A když se k překvapení všech uzdravil, vydal se na děkovnou pouť do Assisi, do Porciunkuly. Pak pospíchal zpátky, ke svým chudým a nemocným, ke stavění a opravování, ke kajícím skutkům i skutkům milosrdenství, pomáhal také blahoslavené Michelině (POUTNÍK 6/1997) na jejím díle. Jen jak mu přibývalo let, trávíval trochu víc času v poustevně. Tam ho také, v osmdesátém roce věku, zastihla blažená smrt. Pesarští měšťané jeho tělo napřed pochovali v kapli, jenže brzo se ukázalo místo pohřbu jako místo pozoruhodné síly, a tak jak jen to bylo možné, po necelých padesáti letech, přenesli ostatky do města do zvláštní kaple ve svém kostele, aby měli svého svatého pěkně blízko. Dobře si pamatovali, co pro ně bratr František udělal za svého života, i zázraky, kterými ho Bůh oslavil po smrti, a zůstal v jejich vzpomínkách i jejich úctě po celé generace, a tak mohl v roce 1859 papež Pius IX. potvrdit dekret, kterým se úcta potvrzovala a schvalovala v diecézi a Řádu.

Kresbu postavy blaženého bratra Františka provázejí znaky jeho rodného města, provincie Ascoli Piceno a papeže Pia IX.

Zdirad Čech