Houška, Petr Alk. OFM

„Ovoce Božího Ducha je láska, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti takovým věcem se zákon neobrací“(Gal 5,22.23).

Není náhodou, že tato apoštolova slova čteme právě v jeho listu Galaťanům. Vždyť pohnutkou napsání tohoto listu byla činnost nepravých učitelů, kteří tvrdili, že křesťané obrácení z pohanství jsou povinni zachovávat alespoň hlavní předpisy Mojžíšova zákona. Pavel naproti tomu zdůrazňuje, že ti, kteří uvěřili v Krista a přijali křest, jsou svobodni vzhledem k Mojžíšovu zákonu, protože jsou vedeni Božím Duchem. Ten je v příkrém rozporu se skutky lidské svévole. A pak apoštol vypočítává ovoce Božího Ducha. Na prvém místě uvádí lásku a pak ještě dalších osm vlastností. Avšak bez lásky není žádná z nich možná a naopak láska je všechny v sobě zahrnuje. Kdo má lásku, má i radost, je trpělivý, laskavý, věrný, ovládá se… Mojžíšův zákon, který byl dán pro hříšníky, proti takovým věcem není.

Na jiném místě čteme u Pavla: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Duch svatý, který o Letnicích sestoupil na učedníky, je pojítkem lásky mezi Otcem a Synem, je osobní láskou a sděluje se všem, kteří se mu otevírají. Je zdrojem, ze kterého se láska rozlévá. Být napojen na tento zdroj má být charakteristickou známkou Ježíšových učedníků. Vzpomeňme na jeho slova: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (Jan 13,25). Neláska mezi křesťany je těžkým pohoršením pro svět, který pak se zdráhá přijmout poselství evangelia. Vždyť jak čteme v 13. kapitole 1. listu ke Korintským: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon“ (1Kor 13,1).

Láska vede ke stálému porozumění. O Letnicích v Jeruzalémě si všichni porozuměli, padla jazyková a etnická bariéra, bylo odčiněno babelské zmatení jazyků, jehož příčinou byla lidská pýcha.

Také křesťanskými společenstvími proudí dnes svatodušní vanutí. Učíme se chápat druhého a rozumět mu, i když je poněkud jiný – při zachování vlastní integrity a identity. „Láska všechno překonává.“ Ano, i křivdy a chyby minulosti. V novém světle se snažíme chápat a realizovat, co znamená umění odpouštět, které zdůrazňuje modlitba našeho Pána.

Když jsem před mnoha lety konal prezenční vojenskou službu, necítil jsem se dobře v prostředí odcizeném Bohu. Jak hřejivě na mne zapůsobilo, když evangelický duchovní, který se mnou sdílel stejný úděl a věděl, kdo jsem, se ke mně přihlásil a podal mi ruku se slovy: „Spory našich otců nejsou spory naše.“ Bylo to rok před zahájením 2. vatikánského koncilu, který pro nás katolíky znamenal dobový přelom.

Skutky apoštolů uvozují událost Letnic slovy: „Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě“ (Sk 2,1). I my jsme zde shromážděni ve jménu Ježíšově a přejeme si, aby nás spojoval jeden Duch. Celý svět přes všechny obtíže a tragické události v určitém smyslu tíhne k jednotě. Lidstvo cítí, že je jedno, navzdory všem rozporům. Duch Boží – ruach – který se kdysi na počátku stvoření vznášel nad vodami, nad chaosem, i dnes chce vnášet do zmatku světa řád zakotvený v lásce. úplné dokonalé sjednocení, ani nás křesťanů, nebude bez Ducha svatého. Na nás však je, abychom už nyní dělali kroky správným směrem.

Radujme se z toho, že můžeme okoušet ovoce Ducha Božího, když se snažíme o vzájemné porozumění, ano o lásku jedněch k druhým! Naši společní nepřátelé se kdysi řídili starověkou zásadou římského impéria: „Rozděl a panuj!“ Snažili se nás rozdělit jedny proti druhým, protože v jednotě je síla. Spory našich otců byly vítanou záminkou k podněcování rivality. Avšak Duch Boží není totožný s duchem tohoto světa, vane, kde chce, překonává bariéry izolovanosti, pročišťuje a ozdravuje.

Prosme, aby Duch Boží stále obnovoval tvářnost země!

Petr Alk. Houška OFM

(Promluva při ekumenické bohoslužbě slova

v pondělí po Seslání Ducha sv.

 31. května 2004, Praha - Vinohrady)