Čech, Zdirad

30. září                                                                                   + 1444

Není úplně jasné, jak se panna Felicie (Felice, Felix) jmenovala, někteří autoři považují jméno Meda za příjmení, někteří za rodiště. Možné je obojí a dokonce obojí zároveň. Také není úplně jasné, kdy se narodila, ale když se stala v roce 1425 abatyší kláštera sv. Voršily v Miláně, žila v domě už pětadvacet let, a byla to léta plná tichosti, usebranosti, poslušnosti, a zároveň bdělosti, pozornosti a usilovného sebezdokonalování. Jako abatyše byla opravdovou matkou svěřeného společenství, neúnavná v péči o věci nutné pro chod kláštera, soucitná a pečlivá, pokud se jednalo o starosti sester, přísná ve věcech řeholní kázně. Trpělivě naslouchala, dobře radila a ochotně pomáhala těm, kdo za ní přišli se svým trápením, a přicházeli nejen mocní muži světa, ale i přední hodnostáři Řádu. A tak bylo jen přirozené, že byla ustanovena (na radu samotného svatého Bernardina Sienského) prvou abatyší nového kláštera Těla Páně v Pesaru, když byla v roce 1439 dokončena jeho stavba. Tam ale působila pouhých pět let. Pak její práci ukončil mor. Milánští i pesarští občané byli zarmouceni, ale přes slzy se smáli, protože nikdo z nich nepochyboval o tom, že abatyše Felicie odešla ze světa rovnou do nebe, a byli rádi, že účinnost jejích rad a síla její pomoci jsou větší a silnější než předtím.

Nepřetržitou veřejnou úctu schválil a potvrdil v roce 1807 papež Pius VII. A o její jméno Felicie Medy dal rozšířit seznam blahoslavených. Jeho znak spolu se znaky Milána a Pesara kresbu blahoslavené abatyše provázejí.

Zdirad Čech