Slotwiński, Tadeusz OFM

 16. Bůh k nám mluví v evangeliu

 Když mluvíme o Františkovi jako člověku evangelia, o jeho radikálnosti v přijímání a poslušnosti evangeliu, obvykle máme na mysli chudobu. Světec přijímá evangelium radikálním způsobem, a spíše doslovně pojednává o doporučeních týkajících se všeho vlastnictví a peněz a o posílání bratří na misie. Tento způsob pohledu je neúplný a omezený.

 František byl nezlomně přesvědčen, že je povinen slyšet, číst a rozjímat Písmo sv., neboť Bible mluví lidem o Pánu Bohu a jeho krásných a vznešených dílech: především o stvoření, vtělení a vykoupení. Umožňuje lidem poznávat, kdo je Bůh. Kdo je Pán, k němuž se obracím a mluvím - Otec v nebi. Kdo je ten, o němž mluví evangelium: Pán, Spasitel, bratr, přítel člověka, Ježíš. Když čteme Písmo sv., můžeme zažít osobní setkání s Duchem sv., Láskou, jež nás obdarovává bohatstvím Božích darů.

 Rozjímání nad evangeliem nás vede k poznání Boha a k zásadám správného vztahu k němu, jaké postačuje - což je náboženský život. Učí nás rovněž být dobrými k bližním - a to je mravní život. František nás učí, že máme bedlivě zvažovat, aby poznání získané cestou rozjímání nad evangeliem nás nevedlo k pocitu povýšenosti, chlubení, že jsme lepší než ostatní. Musíme si dávat pozor, aby se v nás neusadila „náboženská“ pýcha.

 Správný přístup k evangeliu s vírou působí, že člověk se začíná stále více chtít stávat hodným osobního setkání s Nejvyšším a Nejsvětějším. Roste v něm ochota přijmout celé evangelium, Dobrou novinu, a zcela se odevzdat Bohu navždy a neodvolatelně. A bude-li to třeba, tak až po obětování života.

 V Písmu sv., v této zvláštní knize, Bůh mluví o sobě, a jsou to slova čisté, nevyvratitelné pravdy. Mluví o svém díle spásy, které uskutečňuje jen proto, že bezmezně miluje lidi i každého člověka, celé svoje stvoření. A to všechno dělá proto, aby člověk, když ho pozná, toužil po setkání s ním už zde na zemi, aby vytrval v jednotě s ním navždy.

 Když čteme evangelium, s pomocí Ducha sv. a pod jeho ochranou postupně objevujeme, k svému překvapení a současně velké radosti, že mluví o každém z nás i o naší současnosti. Oslovuje také mne osobně. Obrací se na mne jménem. Odhaluje se velká a vzrušující pravda: Bůh mluví ke mně jako Otec k synovi či dceři, a k nám všem jako ke své rodině, ke svým dětem.

 Důležité je i to, co říká: a jsou to moje záležitosti, moje osobní věci. Otec z nebe, Pán Ježíš, Duch svatý se mnou rozmlouvají o mém bohatství, o mých duchovních i přirozených vlastnostech. Učí mě, jak je v sobě odhalovat, jak je rozeznávat, jak je využívat k užitku vlastnímu i bližních. V této svaté knize mluví Bůh rovněž i o mých slabostech, nevěrnostech, hříších, životních neúspěších a pádech, o křivdách, které jsem způsobil sobě i svým bližním. Ukazuje mi, jak dlouho čekal na to, aby mi ukázal moje slabosti. A čekal často celá léta proto, abych zesílil, dorostl k přijetí bolestné pravdy o sobě samém. Čekal, abych poznáním sebe sama využil své slabosti k vlastnímu růstu a ne k pádu.

 V evangeliu Bůh mluví a ukazuje mi, co mám dál dělat. Ukazuje mi perspektivu dalšího života. Učí mě, jak mám využít své slabosti k pochopení druhých a k silnějšímu spojení s ním. Učí, jak jít a kráčet za ním jako Průvodcem, obtížnými stezkami dobra a pravdy, které jsem si vyvolil ne podle vlastního poznání, ale dobra a hodnot, jaké mi Bůh ukazuje.

 Bůh k nám mluví v Písmu sv. o společenstvích, v nichž žijeme, avšak především o církvi. Mluví o rodině, o národu, o celém lidském společenství, o řeholích a sdruženích. Odhaluje nám zásady a pravidla, jimiž se máme řádit, aby tato společenství byla zdravá a tvůrčí. Rýsuje úlohy, jaké máme vykonat. Vytyčuje cesty, po nichž společenství má kráčet za Ježíšem, aby to bylo společenství, které se miluje, které svědčí o Bohu ve světě. Aby to bylo společenství putující do domu Otce, do nebe, do domu nás všech.

 Když mě vodí po stránkách Bible, Bůh mi umožňuje poznat jej a spřátelit se s ním a s jeho Synem Ježíšem, se svými přáteli: Abrahámem, Mojžíšem, Davidem, proroky, Janem Křtitelem, apoštoly, kteří zanechali práci, majetek i rodinu a všechno kvůli Ježíšovi. A především setkat se s Marií, která „to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2, 19). Ona je učitelkou rozjímání nad Božím slovem i nad tím Slovem, které se v ní stalo tělem.

 Když přebývám v jejich blízkosti, mohu klidně a bezpečně putovat i po těch nejobtížnějších stezkách anebo plavit se po hlubinách evangelia! Mít takové přátele je nezbytné k tomu, abychom měli a rozvinuli schopnost rozjímat nad Božím slovem.

 Děkujme Bohu spolu se sv. Františkem za tuto zvláštní knihu, v níž Bůh sám mluví o sobě i o nás. Mějme na paměti, že Písmo sv. je kniha víry. Nemá naučný ráz. Má se „číst a vykládat v témže Duchu, v kterém bylo napsáno“ (Dei Verbum 12). Bibli je třeba číst s vírou, neboť je Božím slovem určeným člověku, které je třeba přijmout s pokorou a velkou úctou. Čtení bible je nejlepší modlitba, dialog Boha s člověkem; poslouchám to, co říká Bůh, a snažím se odpovědět na jeho slovo. Potom modlitba není monologem, při němž člověk zasypává Boha litanií proseb a očekává jejich rychlé splnění.

 Písmo sv. je třeba nejen mít, ale číst, a to každý den - sám nebo společně.

 Zemřelý spisovatel Roman Brandstaetter vzpomíná v Biblickém kruhu, jak mu jeho děd zanechal jako dědictví odkaz: „Budeš Bibli číst neustále. Budeš ji milovat víc než rodiče... nikdy se od ní neodloučíš... A až zestárneš, dojdeš k závěru, že všechny knihy, které jsi v životě přečetl, jsou jen nepodařeným komentářem k této jediné Knize..."

 Evangelium je víc životem než naukou. Prosté poselství evangelia se stalo tak aktuálním, jako nikdy dosud, je však rovněž naléhavější než kdy dříve. Proto papež prosí Františka: „Pomoz nám otvírat všechno klíčem evangelia“ (Assisi 5.11.1978).

Tadeusz Slotwinski OFM

 Fontecolombo - Ewangelia rozswietla nasze žycie!

 Glos sw. Franciszka 11/2003;

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM